II.ÚS 3626/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3626/13 ze dne 16. 12. 2015 N 216/79 SbNU 475 Právo oznamovatele na efektivní vyšetřování trestného činu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka - ze dne 16. prosince 2015 sp. zn. II. ÚS 3626/13 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Daniela Bielky, 2. Dominika Molnára, 3. Josefa Bakáše, 4. Lukáše Gazdy, 5. Martina Trnavského, 6. Pavla Koválčika, 7. Mariana Fajty, 8. Andreje Barana, 9. Timoteje Slávika, 10. Štefana Zágora, 11. Miloslava Szapášiho, 12. Davida Petaka, 13. Hnata Vargy a 14. Borise Matúše (jedná se o pseudonymy), právně zastoupených JUDr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou, se sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 12. července 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ a proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. září 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 týkajícím se odložení věci podezření ze spáchání trestného činu vůči stěžovatelům jako poškozeným, za účasti Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako účastníků řízení. I. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 12. července 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. září 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 12. července 2013 č. j. KRPA-43249/TČ-2013-001193-DŠ a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 30. září 2013 č. j. 0 ZN 1423/2013-99 se ruší. Odůvodnění I. 1. Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, služby kriminální policie a vyšetřování, (dále též jen "policejní orgán") a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, neboť v nich spatřují zásah do svých ústavně zaručených základních práv a svobod. 2. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a ze shromážděného spisového materiálu, byla napadeným rozhodnutím policejního orgánu dle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se mohli dopustit Ing. David Mrkos, jako předseda představenstva společnosti Affumicata, a. s., v období od září 2008 do 10. 4. 2009 se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 1463/5, a od 10. 4. 2009 do 19. 4. 2010 se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 958/25, IČO 28432401, a Jindřich Martinák, jako obchodní ředitel společnosti Affumicata, a. s., a dále jako zástupci společnosti Wood Servis Praha, s. r. o., se sídlem Brno, Příkop 838/6, IČO 29223831, a Luboš Dobrovolný, jako zástupce společnosti Wood Servis Praha, s. r. o., v období let 2009 a 2010 v sídle společnosti Affumicata, a. s., v Praze 1, Senovážné náměstí 1463/5, respektive Praha 1, Na Příkopě 958/25, a na dalších různých místech v České republice tím, že se zahraničními pracovníky původem z Vietnamu, Rumunska a Slovenska uzavírali smlouvy v písemné podobě na provádění lesních prací po celé České republice, ačkoliv věděli, že pracovníkům po vykonání předmětných prací nevyplatí dohodnutou mzdu v plné výši nebo vůbec, čímž je uvedli v omyl, a tímto jednáním mohli celkem 66 poškozeným způsobit v celkovém součtu škodu ve výši 820 983 Kč a 22 800 eur. 3. Stěžovatelé jako oznamovatelé trestného činu proti citovanému usnesení policejního orgánu podali stížnost, která však byla v záhlaví označeným usnesením státní zástupkyně podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná. 4. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé zdůrazňují, že původně podali trestní oznámení pro podezření, že se stali obětí trestného činu obchodování s lidmi dle § 232a odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a toliko alternativně jako poškození namítali, že se podnikatelé Ing. Mrkos a Martiňák svým jednáním dopustili trestného činu podvodu. Pro úplnost uvedli i jiné trestné činy, kterých se měli jmenovaní dopustit v jednočinném souběhu s trestným činem obchodování s lidmi. Společně se stěžovateli podalo trestní oznámení dalších několik desítek osob, cizích státních příslušníků. Stěžovatelé v odůvodnění svého návrhu podrobně popisují svou verzi skutkového děje, podle níž byli podezřelými podnikateli Ing. Mrkosem a Martiňákem zlákáni falešnými sliby a posléze drženi v nesnesitelných podmínkách na odlehlých místech v lese v České republice, kde museli pracovat 12 až 14 hodin denně sedm dní v týdnu, aniž jim kdy byla vyplácena mzda. Stěžovatelé v drastických detailech popisují, jak jim mělo být podezřelými vyhrožováno fyzickou likvidací, nebudou-li v práci pokračovat, a jak byli podezřelými soustavně ponižováni. Poukazují na to, že byli nuceni se u podezřelých zadlužit, čímž pak podezřelí odůvodňovali další setrvání stěžovatelů a dalších osob v podobném postavení v práci bez nároku na mzdu. Stěžovatelé dále zdůrazňují, že podezřelí podnikatelé zneužívali skutečnosti, že poškození zahraniční dělníci neměli zpravidla prostředky ani k tomu, aby se z místa výkonu práce v České republice vrátili do vlasti. Stěžovatelé obsáhle zdůrazňují, jaké mělo tvrzené vykořisťování a další zlé nakládání závažné dopady pro ně a jejich rodiny, jež po delší dobu zůstávaly bez prostředků, musely čelit exekucím atd. Poukazují i na tvrzené následky na zdraví jako důsledky zlého nakládání ze strany podvodných zaměstnavatelů v České republice. 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti dále popisují průběh prověřování trestních oznámení ze strany orgánů činných v trestním řízení. Poukazují na to, že svá oznámení s ohledem na závažnost podezření záměrně podali přímo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Orgány činné v trestním řízení však zcela nesmyslně a v rozporu se zásadami trestního procesu trestní věc rozdělily podle jednotlivých právních kvalifikací učiněných zmocněnci oznamovatelů prověřovaného skutku. 6. Jak dále vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, dne 24. 3. 2011 Obvodní ředitelství policie Praha I, služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality, postoupilo podezření ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi jako poznatek k dalšímu opatření na Policii České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor obchodu s lidmi a nelegální migrace (dále jen "ÚOOZ"). Dne 10. 6. 2011 Obvodní ředitelství policie Praha I, služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality, trestní věc dále rozdělilo a postoupilo dalším dvěma orgánům Policie České republiky: Krajskému ředitelství policie v Brně, Územnímu odboru Brno-město, službě kriminální policie a vyšetřování, oddělení hospodářské kriminality, a Obvodnímu ředitelství Praha IV, službě kriminální policie a vyšetřování, oddělení hospodářské kriminality. 7. V důsledku tohoto rozdělení se rozštěpila původně jedna trestní věc všech poškozených na dvě základní větve: prověřování skutku spáchaného vůči slovenským a rumunským poškozeným (prověřováno Obvodním ředitelstvím policie Praha I) a prověřování skutku spáchaného vůči vietnamským poškozeným (prověřováno Obvodním ředitelstvím policie Praha IV). Dále pak bylo samostatně prověřováno Obvodním ředitelstvím policie Praha I a Krajským ředitelstvím policie v Brně, zda se podnikatelé Ing. Mrkos a Martiňák nedopustili trestného činu zkrácení daně nebo neodvedení daně. 8. ÚOOZ nicméně následně postoupil věc na Obvodní ředitelství policie Praha IV s tím, že se jedná o podezření z trestného činu podvodu, nebezpečného vyhrožování a vydírání, s výslovným příkazem věc dále prověřit. ÚOOZ dále navrhl, aby trestní věc byla postoupena na Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, a to z důvodu rozsáhlosti a závažnosti trestné činnosti. 9. Stěžovatelé poukazují na dle jejich názoru chaotický postup, kdy Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy dále trestní věc postoupilo na Obvodní ředitelství policie Praha IV s odůvodněním, že tento orgán policie je místně a věcně příslušný.