II.ÚS 3828/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3828/14 ze dne 5. 9. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Savencia Fromage & Dairy Czech Republic, a. s., sídlem Vyskočilova 1481/4, Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. Andreou Považanovou, advokátkou, sídlem Elišky Peškové 15/735, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014 č. j. 23 Cdo 1890/2013-287, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Arla Foods amba, sídlem Skanderborgvej 277, Viby, Dánské království, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka (dříve vystupující pod obchodní firmou "TPK, spol. s r.o.") žádá o zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž měla být porušena ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka se žalobou ze dne 9. 6. 2008 domáhala dle § 51 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, uložení zákazu vedlejší účastnici užívat slovní ochrannou známku Společenství č. 242 990 "APETINA" pro "mléko a mléčné výrobky, potravinářské tuky" zapsané ve třídě 29 a pro "omáčky (koření)" zapsané ve třídě 30 na území České republiky (dále jen "předmětná ochranná známka"). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 24. 6. 2009 č. j. 41 Cm 75/2008-82 stěžovatelčinu žalobu v plném rozsahu zamítl, když mimo jiné neshledal důvod postupovat podle § 135 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a vycházet z rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") ze dne 9. 2. 2004 č. 795205, dle kterého měl Úřad dospět k závěru, že ochranná známka vedlejší účastnice obsahující označení "APETINA" je zaměnitelná s ochrannými známkami náležejícími stěžovatelce, obsahující označení "APETITO". Dle názoru městského soudu totiž šlo o jinou ochrannou známku vedlejší účastnice i o odlišný právní režim než v projednávané věci. 3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 24. 5. 2010 č. j. 3 Cmo 330/2009-160 změnil rozsudek městského soudu tak, že se vedlejší účastnici zakazuje užívat předmětnou ochrannou známku v části týkající se třídy 29; ve zbývající části pak rozsudek městského soudu potvrdil. Vrchní soud totiž dospěl k závěru, že předmětnou ochrannou známku zapsanou ve třídě 29 je třeba považovat za zaměnitelnou s ochrannými známkami stěžovatelky. 4. K dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 8. 2012 č. j. 23 Cdo 4046/2010-202 rozsudek vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že ochranné známky stěžovatelky a vedlejší účastnice zapsané ve třídě 29 nejsou zaměnitelné. S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") ze dne 16. 7. 1998 ve věci Gut Springenheide a Tusky proti Oberkreisdirektor des Kreises Steinfurt, C-210/96 Nejvyšší soud mj. konstatoval: "Ochranná známka může na straně veřejnosti vyvolat pravděpodobnost záměny, jestliže je natolik podobná jiné ochranné známce, že může spotřebitele uvést v omyl co do původu takto označovaných shodných nebo podobných výrobků nebo služeb. Dovolací soud přisvědčil dovolatelce, že ochranná známka ´APETITO´ má nízkou rozlišovací způsobilost, jelikož je tvořena prvkem obecného názvosloví (apetit). V kontextu posouzení nebezpečí záměny slovní prvky ´apetit´, resp. ´apetito´, jakožto prvky pozitivně se vztahující k základní vlastnosti potravin (a tedy s nízkým stupněm rozlišovací způsobilosti vzhledem k daným výrobkům a službám) jsou prvky poměrně oblíbenými a ze strany výrobců a poskytovatelů služeb v oblasti gastronomie hojně využívanými. Spotřebiteli je tedy tento prvek poměrně znám a nespojuje si ho s jedním konkrétním vlastníkem ochranné známky; lze důvodně předpokládat, že průměrný spotřebitel se při vnímání předmětných slovních ochranných známek zaměří nikoli pouze na jejich slovní podobu jako takovou, ale i na jejich další prvky, zejména grafické, v jejichž souvislosti je ochranná známka používána. Jelikož je český spotřebitel zvyklý setkávat se s označeními obsahujícími označení ´apetit´ ve spojení s potravinářskými výrobky, musí pozorněji vnímat rozdíl v koncovce konkrétního označení. Z toho důvodu nelze dovodit zaměnitelnost obou označení." Nejvyšší soud ve svém rozsudku dodal: "Pravděpodobnost asociace označení není striktnější alternativou k pravděpodobnosti záměny označení, nýbrž slouží pouze k definování jejího rozsahu. To znamená, že se nedá aplikovat v případě, kdy si spotřebitelská veřejnost při spatření podobného označení pouze vybaví starší ochrannou známku, aniž by bylo pravděpodobné, že předmětná označení zamění. Takový výklad je v souladu s rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci SABEL, C-251/95. Soudní dvůr zde řešil předběžnou otázku, jaký význam má, že pravděpodobnost (nebezpečí) záměny zahrnuje i pravděpodobnost, že známka může být asociována se starší ochrannou známkou. Soudní dvůr EU mj. uvedl, že kritérium pravděpodobnosti záměny, které zahrnuje i pravděpodobnost asociace s dřívější ochrannou známkou podle čl. 4 (1)(b) směrnice 89/104/EHS, musí být interpretováno v tom smyslu, že pouhá asociace, která může být vyvolána na straně veřejnosti mezi dvěma ochrannými známkami následkem jejich analogického významového obsahu, není sama o sobě dostačující pro konstatování, že existuje pravděpodobnost záměny ve smyslu tohoto ustanovení. V tomto ohledu lze dospět k závěru, že průměrnému spotřebiteli se s ohledem na četnost výskytu základu slova ´apetit´ v gastronomických službách při setkání s ochrannou známkou APETINA může vybavit jiný produkt obsahující stejný slovní základ, např. produkt nesoucí ochranná známka APETITO, avšak bez pravděpodobnosti záměny obou označení." 5. Po vrácení věci vrchní soud rozsudkem ze dne 4. 12. 2012 č. j. 3 Cmo 330/2009-236 rozsudek městského soudu ve věci samé potvrdil, když s odkazem na závěry přijaté v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu uvedl, že obě dané ochranné známky jsou sice užívány pro podobné výrobky a při posouzení podobnosti ochranných známek samotných nelze z hlediska fonetického podobnost obou ochranných známek pro průměrného spotřebitele zcela vyloučit (pokud významově obě ochranné známky navozují dojem "chutě k jídlu"), není tu však dána - a to je podstatné - zaměnitelnost předmětných ochranných známek. Z pohledu průměrného spotřebitele, jenž hodnotí nejen slovní podobu označení, ale jedná i na základě svých zkušeností, neexistuje nebezpečí záměny těchto ochranných známek. 6. Během jednání přitom vrchní soud zamítl návrh stěžovatelky, aby přerušil řízení a předložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, jmenovitě otázku, zda jsou omezující hlediska, jež Soudní dvůr uplatňuje při hodnocení pravděpodobnosti asociace, jakožto pojmu vymezujícího rozsah pojmu pravděpodobnost záměny v rozsudku ze dne 11. 11. 1997 ve věci SABEL BV proti Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, plně aplikovatelná též v případě konfliktů mezi dvěma slovními ochrannými známkami, jež jsou si kromě sémantické podobnosti podobné i vizuálně a foneticky, a současně zda zahrnuje pojem pravděpodobnost záměny, včetně pravděpodobnosti asociace, též situaci, kdy si spotřebitelé mohou spojovat dvě slovní ochranné známky odvozené od stejného slovního základu, jehož sémantický obsah je ve vztahu ke chráněným výrobkům a službám fantazijní, a liší se pouze běžnými příponami. 7. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelka nepředložila žádnou otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, která by v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo která by dovolacím soudem měla být posouzena jinak, a v této souvislosti zdůraznil, že v plném rozsahu odkazuje na předchozí kasační rozsudek, od jehož závěrů neshledává důvody se odchýlit ani v novém projednávání věci. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka s odkazem na závěry nálezu ze dne ze dne 1. 3. 2004 sp. zn. IV. ÚS 582/02 (N 30/32 SbNU 277) a nálezu ze dne 15. 7. 2004 sp. zn. II. ÚS 594/02 (N 99/34 SbNU 57) považuje napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu za nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění nelze seznat, proč jí předloženou právní otázku nepovažoval dovolací soud za otázku zásadního právního významu. 9. V návaznosti na to stěžovatelka namítá, že se Nejvyšší soud řádně nevypořádal s její právní argumentací, když např. nereagoval na jí od počátku řízení