II.ÚS 3880/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3880/17 ze dne 13. 3. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. N., zastoupeného Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou, sídlem Na Březině 310, Rozdrojovice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2017 č. j. 37 Co 86/2017-318, a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 14. prosince 2016 č. j. Nc 213/2015-206, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a M. N. jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2017 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 10 odst. 2, v článku 32 a v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále v článku 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 P 288/2017, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud rozsudkem ze dne 14. 12. 2016 č. j. Nc 213/2015-206 svěřil nezletilou Š. (dále jen "nezletilá") a nezletilého M. (dále jen "nezletilý") do péče vedlejší účastnice (dále také jen "matka") a stěžovateli uložil přispívat počínaje 1. 4. 2016 na výživu nezletilé částkou 2 500 Kč a na výživu nezletilého částkou 1 500 Kč měsíčně, splatnými k rukám matky vždy do 25. dne v měsíci předem. Okresní soud k návrhu opatrovníka svěřil nezletilé do péče matky, neboť měl za to, že to odpovídá zájmu nezletilých, když matka vykazuje o něco lepší předpoklady pro výchovu jak z důvodu osobnostních rysů, tak i z důvodu nutné identifikace nezletilé s budoucí ženskou rolí, a je také více přístupná dohodě o styku nezletilých s otcem. Naopak stěžovatel dle okresního soudu nezletilou výchovně nevhodným způsobem ovlivňuje. Okresní soud vzal rovněž v úvahu, že se stěžovatel dopustil vůči matce nezletilých chování, za které byl trestně stíhán. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 26. 9. 2017 č. j. 37 Co 86/2017-318 výrok I. rozsudku okresního soudu potvrdil, výrok II. rozsudku změnil tak, že stěžovatel je povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého částkou 3 000 Kč měsíčně. Krajský soud měl na základě provedeného dokazování za prokázané, že v mezidobí po rozhodnutí okresního soudu stěžovatel jednoznačně negativně nezletilou ovlivnil. Nezletilá sice své představy o další péči rodičů uvádí ve prospěch stěžovatele, ale dle názoru krajského soudu tak činí pod vlivem stěžovatele, aniž by fakticky měla vůči matce negativní vztah. Stěžovatel také znemožnil či na minimum omezil kontakt nezletilé s matkou. I poté, co v rámci odvolacího řízení bylo vydáno předběžné opatření upravující tento kontakt na dva víkendy v měsíci, se toto neuskutečnilo buď vůbec, nebo ve zkráceném rozsahu. Krajský soud přitom neuvěřil stěžovateli, že by se tak stalo na přání samotné nezletilé. Krajský soud je naopak přesvědčen, že jde o naučený postoj dle postoje stěžovatele, osobou matky a jejím chováním toto dáno být nemůže i proto, že s matkou měla nezletilá kontakt jen velmi omezený, zatímco se stěžovatelem každodenní. Stěžovatel navíc zcela bezdůvodně odmítal doporučení znalkyně i opatrovníka, aby nezletilá s ohledem na svůj stav podstoupila cílenou psychologickou intervenci, což dle krajského soudu rovněž svědčí o tom, že nehodlá respektovat jiný než vlastní názor, a snaží se pouze o to, aby nezletilá vyrůstala fakticky výlučně pod jeho vlivem. Pokud jde o stanovené výživné, krajský soud dovodil, že činí-li příjem stěžovatele dle daňového přiznání téměř 50 000 Kč měsíčně hrubého, pak lze počítat i v případě vyšších výdajů, než má zaměstnanec, s čistým příjmem 35 000 Kč měsíčně, z něhož je schopen na obě děti platit celkem 7 000 Kč měsíčně. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudy rozhodly o svěření nezletilé do péče matky v rozporu s jejím výslovným přáním, když v minulosti nezletilá opakovaně před opatrovníkem sdělovala, že ačkoliv se s matkou stýkat chce, rozhodně nesouhlasí se změnou sociálního prostředí a přeje si zůstat u stěžovatele, který je pro ni primární pečující osobou a nezletilá je v jeho péči spokojená. Nezletilé je v současné době více než 12 let, je tedy dostatečně rozumově a mravně vyspělá pro vyjádření svého názoru. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že nezletilé nebyla dána možnost vlastní názor krajskému soudu sdělit, a to přesto, že o tuto možnost několikráte žádala. Krajský soud neprovedl ani stěžovatelem další navržené důkazy. Soudy dle stěžovatele rozhodly nejen v rozporu s přáním nezletilé, ale i v rozporu se závěrem znalkyně, když rozhodly o svěření nezletilé do péče matky bez stanovení jakéhokoliv přechodného režimu, který byl znalkyní doporučen. Takové rozhodnutí může dle stěžovatele zásadním způsobem zasáhnout do psychiky nezletilé, matka navíc může rozhodnout o změně školského zařízení, přitom i sám krajský soud výslovně doporučuje, aby nezletilá nadále navštěvovala stávající základní školu, aby měla kontakt s dosavadními kamarády. Nezletilá žije se stěžovatelem v rodinném domě v O., kde vyrůstala s oběma rodiči předtím, než matka opustila domácnost, má zde veškeré zázemí a sociální kontakty, navštěvuje tu základní školu a realizuje veškeré své volnočasové aktivity. V době rozhodování krajského soudu byla nezletilá v kontinuální péči stěžovatele již více než rok. Stěžovatel přitom nikdy nebránil styku nezletilé s matkou, který nezletilá vyhledávala dle svého uvážení a svých potřeb. Rozhodnutí soudu obou stupňů vystavilo nezletilou velkému psychickému nátlaku a stresu. Nezletilá s napadenými rozhodnutími nesouhlasí a odmítá změnit své výchovné prostředí a přejít do péče matky. Pokud jde o soudem stanovené výživné, rozhodnutí krajského soudu je dle stěžovatele zcela nepřezkoumatelné, když není zřejmé, na základě jakých konkrétních důkazů krajský soud k tomuto rozhodnutí dospěl. To platí i pro dluh na výživném, který stanovil krajský soud pouze stěžovateli ve vztahu k nezletilému, avšak nikoliv matce ve vztahu k nezletilé, která je od srpna 2016 v péči stěžovatele, jenž platil veškeré její výdaje, poskytoval jí místo k bydlení, stravu a veškeré potřebné věci. Matka za tuto dobu na potřeby nezletilé nijak nepřispěla. Stěžovatel taktéž namítá, že soudy svěřily nezletilou výlučně do péče matky a styk nezletilé s ním nijak nestanovily, přestože toto v řízení navrhoval. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 7. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadené rozsudky z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Rozhodnutí vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry krajského soudu jsou v napadeném rozsudku vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Stěžovatel polemizuje se závěry krajského soudu, avšak Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající op