Z rozhodnutí: Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 2. června 2009 sp. zn. II. ÚS 435/09 ve věci ústavní stížnosti doc. I. F., CSc., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008 č. j. 3 Ads 115/2007-101, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007 č. j. 2 Cad 103/2006-64, p…
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
II.ÚS 435/09 ze dne 2. 6. 2009
N 129/53 SbNU 623
K řádnému odůvodnění soudního rozhodnutí
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 2. června 2009 sp. zn. II. ÚS 435/09 ve věci ústavní stížnosti doc. I. F., CSc., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008 č. j. 3 Ads 115/2007-101, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007 č. j. 2 Cad 103/2006-64, proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 9. 2006 č. j. 2006/41461-442 a proti rozhodnutí Úřadu práce hl. m. Prahy, pobočky Praha 5, ze dne 15. 5. 2006 č. j. ABF-3308/2006-05/05, jež se týkaly stěžovatelova vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, a ve věci návrhu na zrušení poznámky pod čarou č. 29) k ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v tehdy platném znění.
Výrok
I. Nerespektováním čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008 č. j. 3 Ads 115/2007-101 porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, jehož ochrana je garantována čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 24. 2. 2009, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující další náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 a contrario zákona o Ústavním soudu], se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 26 odst. 3 a čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a rovněž měl být porušen čl. 4 odst. 1, 3 a 4 Listiny.
2. K ústavní stížnosti byl rovněž připojen návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, jemuž Ústavní soud usnesením ze dne 4. března 2009 č. j. II. ÚS 435/09-10 podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyhověl a odložil vykonatelnost v záhlaví citovaných rozhodnutí do doby rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svých základních práv spatřoval v několika aspektech. Zejména ve skutečnosti, že správní orgány ani obecné soudy v napadených rozhodnutích při výkladu § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v tehdy platném znění, (dále též jen "zákon o zaměstnanosti") nerozlišovaly mezi tím, že někdo je do funkce likvidátora jmenován (a zapsán v obchodním rejstříku), a mezi tím, zda funkci skutečně vykonává. Stěžovatel namítal, že v danou dobu skutečně likvidátorem byl, nicméně tuto funkci nevykonával, neboť podle § 38l odst. 6 obchodního zákoníku ji vykonávat nesměl. Stěžovatel tak ve skutečnosti, že byl rozhodnutím Úřadu práce hl. m. Prahy, pobočky Praha 5, vyřazen ze seznamu uchazečů o zaměstnaní, neboť byl likvidátorem tří obchodních společností zapsaných v obchodním rejstříku, ačkoli tuto funkci nevykonával, spatřoval porušení svých základních práv. Stěžovatel přitom zdůraznil, že z citovaného ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti plyne, že zařazení do seznamu uchazečů o zaměstnání nijak nebrání, pokud je někdo likvidátorem, ale pouze tak nesmí být v době, kdy tuto funkci vykonává.
4. Na podporu svých tvrzení stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti originály usnesení Městského soudu v Praze o návrzích na zápisy změn do obchodního rejstříku ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. F 67517/2007 a F 67519/2007 a ze dne 13. 8. 2007 sp. zn. F 67525/2007, z nichž vyplývá, že stěžovateli ve společnostech PROFICIAT, spol. s r. o. v likvidaci, GRADATIM, spol. s r. o. v likvidaci, a ARTFIN, s. r. o. v likvidaci, zanikla funkce likvidátora dne 18. 2. 2005. K těmto skutečnostem však dle stěžovatele Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku nijak nepřihlížel a s jeho námitkami se dostatečně nevypořádal.
5. S ohledem na výše uvedené proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí zrušil. K tomu stěžovatel připojil i návrh na zrušení poznámky pod čarou č. 29) k ustanovení § 25 odst. 1 písm. p) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v tehdy platném znění, kterou považuje za diskriminační vůči likvidátorům obchodních společností.
6. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyšší správní soud, Městský soud v Praze i Ministerstvo práce a sociálních věcí.
7. Ministerstvo práce a sociálních věcí, zastoupené JUDr. Jaroslavem Stádníkem, ve svém vyjádření setrvalo na argumentaci obsažené v napadených rozhodnutích. Skutečnost, že stěžovatel ke kasační stížnosti předložil usnesení Městského soudu v Praze dokládající zánik jeho funkce jako likvidátora u dvou obchodních společností, nemá dle ministerstva na správnost a zákonnost napadených rozhodnutí vliv, neboť jednak nebyla v době rozhodování správním orgánům ani městskému soudu zřejmá, jednak byl stěžovatel v době rozhodování likvidátorem u třetí obchodní společnosti (ARTFIN, s. r. o.), což představuje překážku pro jeho setrvání v seznamu uchazečů o zaměstnání dle § 25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti. Stejně tak Nejvyšší správní soud dle ministerstva rozhodl věcně správně a v souladu se zákonem, a proto ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.
8. Městský soud v Praze, zastoupený Mgr. Jiřím Tichým, ve svém podání odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a zdůraznil, že soud vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel byl v době rozhodování uveden v obchodním rejstříku jako likvidátor tří obchodních společností a tím nesplňoval podmínky pro zařazení do seznamu uchazečů o zaměstnání.
9. Nejvyšší správní soud, zastoupený JUDr. Jaroslavem Vlašínem, ve svém podání mimo jiné konstatoval, že pokud jde o uplatněný kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nesprávné posouzení právní otázky, "zde musím s politováním připustit, že se s uvedenou námitkou Nejvyšší správní soud v plné šíři nevypořádal.". Problém spatřoval ve výkladu druhé z podmínek uvedených v předmětném ustanovení zákona o zaměstnanosti, tj. v pojmu "v době, kdy tuto činnost vykonává". "K tomuto příslušná část v odůvodnění rozsudku chybí. Jsem si vědom skutečnosti, že pokud Nejvyšší správní soud v písemném vyhotovení svého rozsudku nevypořádal jednu z uplatněných stížních námitek, přitom se jednalo o námitku klíčovou pro posouzení věci, nelze uvedené pochybení napravit v podaném vyjádření." (str. 2 vyjádření). Proto navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek pro porušení čl. 36 odst. 2 Listiny zrušil.
10. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno.
II.
11. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatele vyžádal jednak spis Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cad 103/2006, jednak kompletní spisový materiál Ministerstva práce a sociálních věcí týkající se vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání, z nichž zjistil následující skutečnosti.
12. Stěžovatel byl na základě vlastní žádosti ze dne 4. 4. 2005 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání (dle § 26 odst. 1 zákona o zaměstnanosti). Dne 17. 3. 2006 Úřad práce hl. m. Prahy, pobočka Praha 5, zahájil z moci úřední podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řízení ve věci vyřazení stěžovatele z této evidence, neboť na základě kontrolního šetření a ze sdělení Městského soudu v Praze jako soudu rejstříkového bylo zjištěno, že v souběhu s vedením v této evidenci byl stěžovatel likvidátorem u tří obchodních společností - PROFICIAT, spol. s r. o. v likvidaci, GRADATIM, spol. s r. o. v likvidaci, a ARTFIN, s. r. o. v likvidaci, což bylo ve smyslu § 25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti považováno za skutečnost bránící vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání.
13. Napadeným rozhodnutím ze dne 15. 5. 2006 pak Úřad práce hl. m. Prahy, pobočka Praha 5, rozhodl o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání. V odůvodnění úřad konstatoval, že u stěžovatele k zániku funkce likvidátora ani u jedné z uvedených společností nedošlo a ani stěžovatel tuto skutečnost nijak nedoložil. Z odůvodnění je rovněž zřejmé, že stěžovatel již v průběhu tohoto řízení namítal, že v předmětném období již funkci likvidátora nevykonával, jednak proto, že již předal závěrečné zprávy a k výmazu všech tří obchodních společností v likvidaci dosud nedošlo, jednak proto, že mu funkce likvidátora zanikla ze zákona (§ 38l odst. 6 obchodního zákoníku), neboť byl rok před prohlášením konkursu jednatelem obchodní společnosti PETŘIVÝ - dřevařská výroba, spol. s r. o., a valné hromady do tří měsíců nepotvrdily jeho v
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.