II.ÚS 688/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 688/16 ze dne 26. 4. 2016 N 81/81 SbNU 385 Nezákonná vazba jako důsledek porušení zásady ne bis in idem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida - ze dne 26. dubna 2016 sp. zn. II. ÚS 688/16 ve věci ústavní stížnosti E. U., zastoupené Mgr. et Bc. Ivou Jónovou, advokátkou, se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 383/2015-56 ze dne 25. listopadu 2015 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 40 Nt 681/2015-10 ze dne 27. října 2015 o vzetí stěžovatelky do vazby, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 383/2015-56 ze dne 25. listopadu 2015 a usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 40 Nt 681/2015-10 ze dne 27. října 2015 byla porušena práva stěžovatelky zaručená čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 383/2015-56 ze dne 25. listopadu 2015 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 40 Nt 681/2015-10 ze dne 27. října 2015 se ruší. III. Stěžovatelce se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 2. 2016, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavní práva, a to právo na soudní ochranu, spravedlivý proces a spravedlivé, předvídatelné rozhodnutí dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 a 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 8 odst. 1, 2 a 3, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny. 2. Z obsahu ústavní stížnosti, připojených listin a spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 40 Nt 681/2015 se podává, že stěžovatelka byla dne 26. 10. 2015 zadržena Policií České republiky na Krajském soudě v Ústí nad Labem, kam se dobrovolně dostavila svědčit ze Spolkové republiky Německo, kde trvale žije již více než 23 let. Usnesením Policejního prezidia České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. ČTS: NPC-1435/TČ-2015-2200E3 bylo podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. ř.") proti stěžovatelce zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měla dopustit jako člen organizované skupiny, kdy tato skupina měla od 1. 12. 2013 do 7. 8. 2014 bez povolení vyvážet z České republiky do Spolkové republiky Německo omamné a psychotropní látky. Stížnost stěžovatelky Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením č. j. 1 KZV 73/205-34 ze dne 27. 11. 2015 zamítlo. 3. V návaznosti na usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky Okresní soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením rozhodl podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. ř. o vzetí stěžovatelky do vazby, jejíž počátek byl ode dne 26. 10. 2015 v 9:55 hod. Stížnost stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem dalším napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. 4. Z přílohy připojené k ústavní stížnosti se dále podává, že stěžovatelka byla rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz (Spolková republika Německo) sp. zn. 16 Ls 840 Js 15554/14 ze dne 10. 7. 2015 odsouzena pro zločin dle § 29a zákona o omamných látkách (BtMG), přesněji ve výroku specifikovaný jako "napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém v 7 případech vícečinného souběhu ve vícečinném souběhu s nedovoleným držením omamných látek v množství větším než malém" k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému. Bylo přihlédnuto k tomu, že byla poprvé odsouzena k trestu odnětí svobody, který byl podmíněně odložen, silně na ni zapůsobila vyšetřovací vazba, byla si vědoma odpovědnosti za své děti a bylo možno očekávat, že jí toto poslouží jako varování, že i bez působení výkonu trestu nebude již páchat trestné činy. Bylo přihlédnuto též k tomu, že byla tzv. spolupracující osobou při vyšetřování a plně se ke všemu doznala. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 2015. II. 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že při rozhodování o vzetí do vazby nebylo vzato v úvahu, že byla pro shodné skutky již potrestána a že státní zastupitelství zaručilo, že ji nebude na území České republiky stíhat pro drogové trestné činy. Tvrdí, že se do České republiky dostavila dobrovolně, a že tedy neexistuje důvod útěkové vazby, přičemž samotné zjištění, že žije v zahraničí, není důvodem útěkové vazby a neexistuje žádná indicie, že by po vydání rozsudku Okresním soudem v Chemnitz páchala trestnou činnost, neboť se starala o rodinu, našla si přítele, který pracuje, žila s ním řádně a docházela na probační a mediační službu za účelem vyřešení podmínek soudu. Samotná hrozba vysokého trestu přitom nepostačuje k odůvodnění útěkové vazby [viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 432/01 ze dne 17. 1. 2002 (N 8/25 SbNU 55)]. Argument soudu, že je osobou nemajetnou, která si evidentně opatřuje prostředky pro svou obživu pácháním trestné činnosti, označuje za nepodložený a naopak tvrdí, že od potrestání soudem v Chemnitz žije řádně. Ani stížnostní soud nevzal v potaz namítané skutečnosti a rozsudek vydaný v SRN. Pokud uvádí, že pouhý popis skutků v usnesení o zahájení trestního stíhání je odlišný od popisu skutků v rozsudku soudu v Chemnitz, pak dle stěžovatelky policie rozdělila a popsala jednotlivé skutky trochu jinak, ale vychází ze stejných odposlechů a v podstatě je jí kladeno za vinu totéž a za stejné období, takže se jedná o jeden pokračující trestný čin, za který však již byla pravomocně odsouzena či bylo její trestní stíhání pravomocně zastaveno. Jednání orgánů činných v trestním řízení je tak v rozporu se zásadou, že nikoho nelze trestat pro stejný pokračující trestný čin dvakrát. 6. Stěžovatelka dále tvrdí, že trestní stíhání bylo zahájeno v rozporu s ustanovením § 44 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, podle něhož nebylo postupováno, přestože byl osvědčen dlouhodobý pobyt stěžovatelky na území cizího státu. Mělo jí být umožněno, aby se dobrovolně vrátila do SRN, neboť zadržena, trestně stíhána a umístěna do vazby byla v rozporu se zákonem a mezinárodními předpisy. 7. Stěžovatelka nadto uvádí, že je trestně stíhána v rozporu se zákonem i proto, že v usnesení o zahájení trestního stíhání není řádně popsána subjektivní stránka skutkové podstaty trestného činu, z jehož spáchání je obviněna. Proto jsou i vazební rozhodnutí nezákonná. III. 8. K ústavní stížnosti se na žádost Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení - Krajský soud v Ústí nad Labem a Okresní soud v Ústí nad Labem a dále vedlejší účastník řízení - Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem. 9. Krajský soud v Ústí nad Labem odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a navrhl ústavní stížnost zamítnout. 10. Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil názor, že není dána shoda mezi skutky popsanými v usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatelky a skutky popsanými v rozsudku soudu v Chemnitz. Rozhodnutí vydané v SRN, kterým bylo upuštěno od trestního stíhání dalších trestných činů, na které stěžovatelka poukazuje, nebylo součástí příslušného vyšetřovacího spisu a soudce rozhodující o vazbě neměl žádné informace o jeho možné existenci. Neměl ani k dispozici stěžovatelkou zmíněné ujištění, a nebylo proto možné touto listinou provést dokazování. Porušení § 44 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních stěžovatelka v průběhu vazebního zasedání nenamítala, a soudce proto čerpal poznatky z návrhu státního zástupce a z konceptu vyšetřovacího spisu, z nichž bylo zřejmé, že stěžovatelka je občankou České republiky s trvalým pobytem v B. Stran tvrzení stěžovatelky o neexistenci vazebních důvodů odkázal na odůvodnění usnesení o vzetí do vazby. 11. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odmítla stěžovatelkou používané odkazy na mezinárodní předpisy či zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních s tím, že st