II.ÚS 807/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 807/19 ze dne 14. 11. 2019 N 190/97 SbNU 64 Přiměřenost zabrání věci poškozenému v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele I. L., zastoupeného JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem, se sídlem Palackého 168, Vsetín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 6 To 355/2018-2377 ze dne 15. 11. 2018 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 8 T 188/2014-2361 ze dne 29. 8. 2018, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Okresního státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 6 To 355/2018-2377 ze dne 15. 11. 2018 v části, kterou byla zamítnuta stížnost stěžovatele, a usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 8 T 188/2014-2361 ze dne 29. 8. 2018 v části, kterou bylo rozhodnuto o zabrání věcí stěžovatele, bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto v uvedeném rozsahu ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Z napadených rozhodnutí, spisu, který si Ústavní soud vyžádal, a z ústavní stížnosti byly zjištěny následující skutečnosti. Stěžovatel si zakoupil 70 obrazů, které měly být díly malířů Aloise Schneiderky, Karla Hofmana, Františka Podešvy a Františka Grosse. Na obrazech se nacházejí signatury těchto malířů; každý z obrazů má dřevěný rám. V rámci trestního řízení vedeného proti J. P. a T. M. byly tyto obrazy stěžovateli odňaty, stejně tak došlo k zajištění obrazů v majetku jiných osob. V trestním řízení bylo zjištěno, že zajištěné obrazy jsou falzifikáty vytvořené J. P. Ten tyto obrazy vydával za díla již zmíněných malířů, jakož i dalších autorů a sám nebo prostřednictvím dalších osob je prodával stěžovateli a dalším osobám či jinak dával do oběhu. T. M. k některým z těchto obrazů vyhotovil nepravdivé znalecké posudky. J. P. byl odsouzen za trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, za trestný čin podvodu a trestný čin padělání a napodobení díla výtvarného umění a byla mu uložena mimo jiné povinnost nahradit stěžovateli jako poškozenému škodu ve výši 632 250 Kč, představující kupní cenu obrazů ve výši, kterou se podařilo v trestním řízení prokázat. T. M. byl odsouzen za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a byla mu uložena povinnost nahradit stěžovateli škodu ve výši 28 000 Kč, odpovídající prokázané ceně znaleckých posudků. Se zbytkem svých nároků na náhradu škody vůči oběma odsouzeným byl stěžovatel odkázán na občanskoprávní řízení. Obecné soudy poté napadenými usneseními rozhodly o zabrání všech zajištěných obrazů, včetně 70 obrazů náležejících stěžovateli. Podle stěžovatele šlo o nepřiměřený zásah do jeho vlastnického práva a v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 2. Okresní soud napadeným usnesením uložil ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, a to 70 obrazů odňatých stěžovateli a dalších 116 obrazů odňatých jiným zúčastněným osobám či vydaných těmito osobami. Podle citovaného ustanovení (ve znění účinném od 18. 3. 2017 do 31. 1. 2019) lze zabrat věc, která "byla získána trestným činem nebo jako odměna za trestný čin anebo která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc získanou trestným činem nebo za věc tvořící odměnu za trestný čin, pokud hodnota věci, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná, a pokud taková věc náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla". 3. Podle okresního soudu je "zjevné, že se na trhu s uměním běžně vyskytují falzifikáty, resp. kopie děl známých autorů, aniž by s nimi byla páchána trestná činnost, neboť jsou jako kopie označeny". Proto nelze uzavřít, že by předmětné obrazy ohrožovaly bezpečnost lidí nebo majetku nebo že by hrozilo nebezpečí, že budou použity ke spáchání zločinu, a nelze je tedy zabrat dle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Avšak podle okresního soudu "právě i s ohledem na stav trhu s uměním a počet falzifikátů uměleckých děl není [...] žádoucí, aby další prokazatelné padělky byly potenciálně vráceny do oběhu, navíc v takovém objemu". Podle okresního soudu nebylo možné namísto zabrání obrazů aplikovat § 101 odst. 5 písm. a), c) trestního zákoníku a uložit povinnost "pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu" nebo "odstranit její označení nebo provést její změnu". Stěžovatel a zúčastněné osoby navrhovaly v této souvislosti, aby byly podle těchto ustanovení obrazy označeny jako kopie či aby byly překryty nebo odstraněny stávající signatury na obrazech. Na základě odborného vyjádření však okresní soud dospěl k závěru, že obrazy nelze označit jako kopie tak, aby toto označení bylo "trvalé, neměnné a vylučující opětovnou záměnu za originál". Podle soudu prvního stupně se tedy nepodařilo nalézt bezpečný postup, který by umožňoval aplikaci § 101 odst. 5 písm. a), c) trestního zákoníku. 4. Krajský soud napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele a další zúčastněné osoby. Podle krajského soudu nešlo místo zabrání přistoupit k označení obrazů jako kopií podle § 101 odst. 5 písm. a) a c) trestního zákoníku, neboť dle odborného vyjádření by takové označení nebylo trvalé a neměnné. Pro zajištění účinné ochrany společnosti před šířením falzifikátů uměleckých děl a pro zajištění dodržování autorského práva tak je dle krajského soudu třeba obrazy zabrat dle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Krajský soud uvedl, že si je vědom toho, že se na trhu s uměním běžně vyskytují označené kopie děl známých autorů. Podle krajského soudu to neznamená, že jde vždy o praxi souladnou s autorským právem. Ani právo stěžovatele a další zúčastněné osoby na náhradu škody či nemajetkové újmy není dle krajského soudu zabráním obrazů dotčeno. Nárok na náhradu škody byl totiž stěžovateli i další zúčastněné osobě zčásti přiznán v trestním řízení. Otázka, zda jsou předmětné obrazy falzifikáty, byla podle krajského soudu již pravomocně vyřešena. Konečně krajský soud uvedl, že je otázkou, zda na stěžovatele a zúčastněnou osobu vůbec přešlo vlastnické právo k obrazům, a to s ohledem na § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, týkající se neplatnosti právních úkonů. II. Argumentace stran 5. Podle stěžovatele bylo napadenými usneseními porušeno jeho právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a princip rovnosti plynoucí z čl. 1 Listiny. 6. Stěžovatel namítá, že nebyly splněny podmínky pro zásah do jeho vlastnického práva dle čl. 11 odst. 4 Listiny, neboť zabrání obrazů nesledovalo veřejný zájem, stěžovateli nebyla poskytnuta náhrada a pro zabrání podle něj "nebyly splněny podmínky zákona". I když stěžovateli byla přiznána náhrada škody vůči odsouzenému, stěžovatel uvádí, že se tohoto odškodnění nedomůže, neboť dosud proti odsouzenému "bezvýsledně vede exekuční řízení a lze očekávat, že bude pro nemajetnost zastaveno". Obecné soudy podle stěžovatele nezohlednily jeho práva jako poškozeného. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu stěžovatel uvádí, že při rozhodování o zabrání věci je třeba vždy zvážit i oprávněné zájmy poškozeného a v případě, kdy poškozený nemůže uspokojit své nároky na náhradu škody jinak než na potenciálně zabrané věci, není rozhodnutí o zabrání takové věci namístě. 7. Podle stěžovatele neobstojí zabrání obrazů v testu proporcionality. Toto opatření podle stěžovatele sledovalo cíl spočívající v ochraně společnosti před šířením falzifikátů. Stěžovatel namítá, že k dosažení tohoto cíle by musely být "zabrány a odstraněny všechny obrazy, které jsou kopiemi". Navíc podle stěžovatele Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zabrané obrazy nabízí k prodeji, a zabrání obrazů tak vůbec není způsobilé naplnit sledovaný cíl. Stanoveného cíle šlo dle mínění stěžovatele docílit i jinými, ve vztahu k vlastnickému právu šetrnějšími prostředky, například zabráním pouze samotných pláten bez rámů obrazů, nebo (především) aplikací § 101 odst. 5 písm. a), c), trestního zákoníku, tedy uložením povinnosti "pozměnit věc tak, aby ji nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu," či "odstranit její označení nebo provést její změnu". Obecné soudy podle stěžovatele vyloučily možnost označit obrazy jako kopie místo jejich zabrání jen proto, že podle nich takové označení není trvalé a nezměnitelné. Stěžovatel namítá, že označené kopie uměleckých děl se na trhu běžně vyskytují. Podle