II.ÚS 836/16

Ústavnímu soudu byla dne 13. března 2016 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. října 2013 č. j. 36 C 314/2005-412, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. prosince 2014 č. j. 18 Co 105/2014-470 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2015 č. j. 28 Cdo 2438/2015-501. Dne 17. března 2016 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatelky na vyloučení soudce Ludvíka Davida z projednání a rozhodování předmětné věci z důvodu, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím vydaným v řízení, v jehož dovolacím stadiu byl tento soudce členem senátu, který ve věci rozhodoval.

Soudce Ludvík David ve sdělení ze dne 29. března 2016 uvedl, že ve věci této ústavní stížnosti, ve které by měl být členem senátu, jako předseda i člen senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu ve věci (opakovaně) rozhodoval již v předchozí fázi řízení. S ohledem na uvedené skutečnosti soudce Ludvík David navrhoval, aby I. senát Ústavního soudu, s poukazem na ustanovení § 36 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), postupoval podle § 10 odst. 1 platného rozvrhu práce.

Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu takto představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Vzhledem k uváděným okolnostem má posuzující senát za to, že podmínka možné pochybnosti o nepodjatosti soudce JUDr. Ludvíka Davida je v dané věci splněna, neboť se dříve podílel na rozhodnutí ve věci stěžovatele, které se stalo východiskem pro nyní napadená rozhodnutí.

Na základě ustanovení § 36 odst. 2 a § 38 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 1 rozvrhu práce (Org. 1/16) rozhodl I. senát Ústavního soudu o vyloučení soudce Ludvíka Davida z projednání a rozhodování ve věci tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.