II.ÚS 996/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 996/18 ze dne 4. 6. 2019 N 105/94 SbNU 282 Dopady uplatnění neplatné rozhodčí doložky před a po 11. 5. 2011 a otázka promlčení pohledávky z úvěrové smlouvy ve světle dobrých mravů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Petra Pštrosse a 2. Lenky Pštrossové, zastoupených Mgr. Petrem Němcem, advokátem, se sídlem Mendíků 1396/9, Praha 4, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017 č. j. 21 Co 18/2017-196, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 4. 2017 č. j. 21 Co 18/2017-202, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017 č. j. 33 Cdo 3717/2017-286, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a a) ESSOX, s. r. o., se sídlem F. A. Gerstnera 52, České Budějovice, zastoupené Mgr. Pavlem Štembrokem, advokátem, se sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, a b) IFIS investiční fond, a. s., se sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, zastoupené JUDr. Martinem Tomkem, advokátem, se sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017 č. j. 21 Co 18/2017-196, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 4. 2017 č. j. 21 Co 18/2017-202, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2017 č. j. 33 Cdo 3717/2017-286 bylo porušeno právo stěžovatelů na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, v jejichž důsledku jim bylo nařízeno zaplatit 223 556 Kč s příslušenstvím vedlejšímu účastníku (ESSOX, s. r. o., dále také jako "věřitel"). Tato částka odpovídá závazkům plynoucím z nesplacené části spotřebitelského úvěru, který stěžovatelům poskytl vedlejší účastník. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu zjistil Ústavní soud především následující skutečnosti. 3. Stěžovatelé uzavřeli s vedlejším účastníkem ESSOX, s. r. o., v roce 2008 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jim bylo poskytnuto 150 000 Kč. Závazkový vztah se řídil zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen jako "obchodní zákoník"). Po 11 splátkách (z celkových 80, zaplaceno bylo cca 45 000 Kč) se ovšem stěžovatelé dostali do prodlení a veškeré závazky plynoucí ze smlouvy v tvrzené výši 263 648 Kč se staly ke dni 16. 2. 2010 splatnými, o čemž byli stěžovatelé následující měsíc informováni dopisem. Jelikož stěžovatelé závazky neuhradili, dne 3. 4. 2012 zahájil vedlejší účastník rozhodčí řízení a 25. 7. 2012 byl vydán rozhodcem Mgr. Ing. Lukášem Blahušem rozhodčí nález, kterým bylo stěžovatelům uloženo zaplatit věřiteli 263 648 Kč a náklady řízení ve výši 60 397 Kč. Vedlejší účastník následně rozhodčí nález uplatnil jako exekuční titul a Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen jako "obvodní soud") dne 3. 10. 2012 nařídil exekuci na majetek stěžovatelů k uspokojení uvedené pohledávky. Dne 26. 9. 2014 byla na návrh stěžovatelů exekuce usnesením exekutora zastavena pro nezpůsobilost rozhodčího nálezu jako exekučního titulu. 4. Vedlejší účastník (ESSOX, s. r. o.) v červnu 2015 uplatnil svůj nárok u obvodního soudu. Stěžovatelé namítali, že nárok byl s ohledem na čtyřletou subjektivní promlčecí lhůtu (§ 391 odst. 1 ve spojení s § 397 obchodního zákoníku) již dne 17. 2. 2014 promlčen, protože se věřitel v řízení opíral o neplatný rozhodčí nález založený na neplatné rozhodčí doložce. Nalézací soud nicméně žalobě vyhověl. Dle odůvodnění nárok vedlejšího účastníka nemůže být promlčen, neboť po dobu rozhodčího řízení a poté též exekučního řízení došlo ke stavění promlčecí lhůty. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 23 ICdo 19/2015 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz/) obvodní soud uvedl, že neplatnost rozhodčího nálezu nemá vliv na stavění promlčecí lhůty. Zároveň považoval postup stěžovatelů, kteří dle něj neplnili řádně své závazky a zvolili vyčkávací taktiku, za rozporný s dobrými mravy. Městský soud v Praze rozsudek nalézacího soudu potvrdil. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání. Základní otázky v něm položené se opět týkaly stavění promlčecí lhůty v situacích, kdy věřitelé započali rozhodčí řízení na základě neplatných rozhodčích doložek. I pokud by snad byl akceptován výklad v rozhodnutí sp. zn. 23 ICdo 19/2015, lze jej dle nich uplatnit pouze u případů, kdy společnosti poskytující spotřebitelské úvěry započaly rozhodčí řízení v dobré víře. Dne 11. 5. 2011 vydal velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sjednocující usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ve kterém jasně vyslovil závěr o neplatnosti rozhodčích doložek, které neobsahují přímé určení rozhodce. Vedlejší účastník započal rozhodčí řízení na základě právě takového typu doložky téměř rok poté a muselo mu být známo, že jedná na základě neplatné rozhodčí doložky. Stěžovatelé rovněž namítali, že dlužníky vznesená námitka promlčení nemůže být v rozporu s dobrými mravy, jestliže věřitel vedl exekuci na základě nezpůsobilého exekučního titulu a neučinil žádné kroky k získání řádného exekučního titulu ve lhůtě, kdy pohledávka ještě nebyla promlčena. 6. V ústavní stížností napadeném usnesení Nejvyšší soud dovolání odmítl. Nepřijal tvrzení stěžovatelů, že věřitel postupoval vědomě v rozporu s jeho judikaturou, neboť dle něj nemá oporu v dokazování nalézacího a odvolacího soudu, a proto nemůže být uplatněno v dovolacím řízení (jde o skutkovou otázku). Dovolací soud nadto dovodil, že kategorizace věřitelů do dvou skupin nemá opodstatnění - ke stavění promlčecí lhůty při zahájení rozhodčího řízení dochází vždy, tedy i tehdy, pokud bylo započato na základě neplatné rozhodčí doložky. Promlčení nároků v případě rozhodčího nálezu nemajícího žádné právní účinky musí být shodné se situací, kdy byl rozhodčí nález zrušen soudem v řízení zahájeném návrhem na zrušení rozhodčího nálezu (§ 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen jako "zákon o rozhodčím řízení"). Podal-li věřitel po pravomocném zastavení exekuce žalobu, a uplatnil tak právo přiznané (formálně nezrušeným) rozhodčím nálezem bez zbytečného odkladu (tj. do 30 dnů), promlčení nenastalo. 7. V nyní řešené věci ovšem Nejvyšší soud zároveň došel k závěru, že vedlejší účastník nepodal žalobu bez zbytečného odkladu, neboť mezi zastavením exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu a jeho žalobou uběhlo osm měsíců. Pohledávka věřitele se tak promlčela. Odvolací soud nicméně nedůvodnost nároku stěžovatelů založil kromě promlčení též na tom, že námitka promlčení byla stěžovateli uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud provedl rozbor pojmu dobrých mravů a ztotožnil se s městským soudem. Stěžovatelé dle něj postupovali "nemravně", neboť utratili půjčené finanční prostředky, poté však k úhradě dluhu zůstali pasivní, aby nakonec vznesli námitku promlčení. Druhý závěr odvolacího soudu proto obstál, což pro odmítnutí dovolání postačuje. II. Argumentace stěžovatelů 8. Obecné soudy svým postupem dle stěžovatelů porušily jejich právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na rovnost účastníků v řízení zaručené v čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a v neposlední řadě právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny. Námitky stěžovatelé rozdělili do několika částí. 9. Jádro argumentace stěžovatelů se váže k otázce, zda se staví promlčecí lhůta v případech, kdy bylo rozhodčí řízení vycházející ze smlouvy o úvěru započato na základě neplatné rozhodčí doložky. Shodný problém stavění promlčecí lhůty nastává v následném vykonávacím řízení, u kterého je jako exekuční titul využit předmětný rozhodčí nález. V případě rozhodčího řízení odpověď poskytl Nejvyšší soud v citovaném rozsudku sp. zn. 23 ICdo 19/2015. V něm vyložil § 403 odst. 1 obchodního zákoníku tak, že vždy dochází ke stavění promlčecí lhůty. V rozsudku ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 29 ICdo 41/2014 ke stejnému závěru Nejvyšší soud dospěl též pro exekuční řízení, neboť se má postupovat "v témže duchu" jako v předchozím případě. Stěžovatelé však mají za to, že uvedený výklad je v přímém rozporu se zněním zákona. Ustanovení § 403 odst. 1 obchodního zákoníku totiž výslovně uvádí, že promlčecí lhůta se staví pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě "platné rozhodčí smlouvy". Jestliže je tedy rozhodčí smlouva neplatná, nelze ustanovení aplikovat. Nejvyšší soud se tímto postupem stylizoval do ro