III.ÚS 1098/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1098/24 ze dne 21. 1. 2025 Porušení práva na zákonného soudce Nejvyšším soudem přidělením věci novému senátu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Stavebního bytového družstva Svatopluk, se sídlem Velvarská 100, Horoměřice, zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024 č. j. 26 Cdo 1106/2023-608 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2022 č. j. 21 Co 228/2022-566, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Josefa Monsporta, advokáta, se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, jako správce konkursní podstaty úpadce H-SYSTEM, a. s., zastoupeného Mgr. Janou Mrázovou, advokátkou, se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením ze dne 31. ledna 2024 č. j. 26 Cdo 1106/2023-608 Nejvyšší soud porušil stěžovatelovo právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá vyslovení, že postupem Nejvyššího soudu byla porušena jeho práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Vedlejší účastník řízení se žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby), aby stěžovatel zaplatil do konkursní podstaty úpadce částku 18 261 187 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které získal na jeho úkor tím, že v období od 5. 6. 2016 do 31. 12. 2018 (dále jen "žalované období") užíval bez právního důvodu tam specifikované bytové domy (dále jen "bytové domy"), pozemky, na nichž jsou postaveny, a pozemky, které k domům přiléhají (dále jen "pozemky"). 3. Okresní soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2022 č. j. 4 C 69/2019-527 vyhověl žalobě a uložil stěžovateli povinnost zaplatit do konkursní podstaty úpadce částku 18 261 187 Kč s úrokem z prodlení (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II, III a IV). Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků (výrok II). 4. Dne 1. 2. 2023 podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku, neboť neprodlené uhrazení částky přiznané vedlejšímu účastníkovi řízení by mělo pro stěžovatele závažné důsledky ohrožující jeho samotnou existenci. Právnímu zástupci stěžovatele byl doručen v souladu s praxí Nejvyššího soudu tzv. informační dopis ze dne 14. 4. 2023, ve kterém byl stěžovatel vyrozuměn, že dovolání bylo v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu a v něm obsaženými "Pravidly pro přidělování" administrativně přiděleno senátu č. 28 ve složení JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.; Mgr. Petr Kraus; Mgr. Zdeněk Sajdl (dále jen "senát 28 Cdo"). 5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 5. 2023 č. j. 28 Cdo 1106/2023-592 vyhověl návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozsudku krajského soudu. Dne 31. 10. 2023 byl právnímu zástupci stěžovatele doručen další tzv. informační dopis z téhož dne, kterým byl stěžovatel vyrozuměn, že "... po přidělení věci při následném šetření obsahu dovolání a soudního spisu se ukázalo, že těžiště dovolání (charakter hmotněprávní, popř. procesně-právní sporné právní otázky, kterou má dovolací soud řešit) souvisí s jinou než původně zvolenou agendovou specializací, a k projednání a rozhodnutí věci dříve určené soudní oddělení tím již není příslušné. V souladu s jednacím řádem Nejvyššího soudu a s platným rozvrhem práce proto došlo ke změně a Vaše věc byla přidělena soudnímu oddělení č. 26." 6. Stěžovatel se prostřednictvím právního zástupce obrátil na předsedu Nejvyššího soudu dopisem ze dne 16. 11. 2023, ve kterém vyjádřil pochybnost o tom, že ke změně soudního oddělení (senátu) Nejvyššího soudu došlo v souladu s rozvrhem práce, resp. s jednacím řádem Nejvyššího soudu. Dopisem ze dne 28. 11. 2023 č. j. S 384/2023 sdělil předseda Nejvyššího soudu stěžovateli, že ke změně příslušného senátu došlo v souladu s rozvrhem práce. 7. Přípisem ze dne 31. 1. 2024 bylo stěžovateli zasláno vyjádření vedlejšího účastníka řízení k podanému dovolání, doručeno bylo stejný den. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 2. 2024 vznesl stěžovatel formální námitku nepříslušnosti 26. senátu Nejvyššího soudu. Dne 20. 2. 2024 bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno napadené usnesení Nejvyššího soudu datované dnem 31. 1. 2024 odmítající stěžovatelovo dovolání. Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), neboť dovoláním zpochybněnou otázku pasivní věcné legitimace dovolatele odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá postup Nejvyššího soudu při následném přidělení jeho věci jinému senátu k rozhodování, neboť je přesvědčen o tom, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Ke změně soudního senátu (oddělení) v jeho věci došlo na základě "následného šetření obsahu dovolání" se závěrem, že "dříve určené soudní oddělení tím již není příslušné" (viz informační dopis ze dne 31. 10. 2023). Podle stěžovatele z uvedeného přípisu plyne, že určení příslušného soudního oddělení, a tedy i výběr konkrétních osob soudců, je věcí posouzení, které je zjevně možné kdykoliv změnit. Prvotní přidělení věci soudnímu oddělení tak nemá žádnou relevanci, pokud původně určené soudní oddělení se později stalo již nepříslušným. Samotné sdělení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023 neobsahovalo žádné věcné důvody pro takovou změnu. 9. Podle přesvědčení stěžovatele je nepřípustné sestavit rozvrh práce tak, aby umožňoval následné přehodnocení příslušnosti konkrétního soudního senátu k rozhodování určité věci. Důvodem je hledisko transparentnosti a předvídatelnosti určování konkrétních osob soudců. Je-li možné následně měnit osoby soudců, kteří budou věc rozhodovat, je předvídatelnost určení osob soudců zcela vyloučena. Rozvrh práce musí také respektovat zákonná pravidla pro jeho sestavení. Podle § 42 odst. 1 písm. e) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), může být změna osoby soudce odůvodněna jen tím, že dříve určení soudci "nemohou věc projednat a rozhodnout z důvodu své nepřítomnosti, z důvodu vyloučení, nebo z jiných důvodů stanovených zákonem", přičemž stěžovateli není známo žádné ustanovení zákona, které by umožňovalo pozdější přehodnocení podmínek pro výběr konkrétního soudního senátu za podmínek obdobných posuzované věci. 10. Stěžovatel připouští, že určení příslušného soudního oddělení Nejvyššího soudu při prvotním přidělení věci vyžaduje určitou deliberaci s ohledem na postavení dovolacího soudu a potřebu vnitřního rozdělení jednotlivých projednávaných věcí v závislosti na specializaci na jednotlivé agendy [srov. též § 42 odst. 1 písm. c) zákona o soudech a soudcích], avšak má za to, že tato deliberace může být jedině počáteční, nikoliv následná. Nejvyšší soud informoval stěžovatele o přidělení věci 28. senátu, který vzápětí rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu. Předseda Nejvyššího soudu ve svém sdělení ze dne 28. 11. 2023 k námitce stěžovatele uvedl, že "na daném závěru potom nic nemění ani skutečnost, že v kauze sp. zn. 26 Cdo 1106/2023 bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti (srov. usnesení ze dne 3. 5. 2023, č. j. 28 Cdo 1106/2023-592), neboť uvedené rozhodnutí specializaci senátu nezakládá, a jeho hlavním účelem je zabránění vzniku škody při neprodleném výkonu napadeného rozhodnutí." Ve světle argumentace předsedy Nejvyššího soudu to ovšem znamená, že o odkladu vykonatelnosti rozhodoval nepříslušný senát. 11. Stěžovatel dále namítá, že napadené usnesení je datováno dnem 31. 1. 2024, tedy nese stejné datum, kdy bylo právnímu zástupci stěžovatele zasláno vyjádření vedlejšího účastníka řízení k dovolání. Z toho je zřejmé, že vyjádření vedlejšího účastníka řízení bylo stěžovateli zasláno pouze pro forma, neboť o věci bylo zjevně již rozhodnuto. Tento postup považuje stěžovatel za porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť nemohl na vyjádření vedlejšího účastníka řízení nijak reagovat. III. Vyjádření účastníků řízení, vedlejšího účastníka řízení a replika stěžovatele 12. Soudkyně zpravodajka podl