III.ÚS 1185/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1185/25 ze dne 29. 1. 2026 Aktivní věcná legitimace spotřebitele v řízení proti nekalé soutěži   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky A. O., zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2025 č. j. 1 Cmo 76/2024-74, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2025 č. j. 1 Cmo 76/2024-74, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení se proto ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. V projednávané věci Ústavní soud posuzoval podmínky ochrany spotřebitelů proti nekalosoutěžnímu jednání, konkrétně možnost nařízení předběžného opatření k ochraně spotřebitele. 2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 6, čl. 11, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 Protokolu č. 1 k této Úmluvě, jakož i principy zakotvené v čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. 3. Z ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá, že stěžovatelka se domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by byla obchodní společnosti Artep Přeštická, s. r. o. (dále jen "společnost Artep") uložena povinnost zdržet se více než 200 tvrzení týkajících se zdravotních a léčivých účinků doplňků stravy z extraktu hub. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud" či "soud prvního stupně") výrokem I usnesení ze dne 29. 7. 2024 č. j. 2 Nc 1058/2024-35 ve znění opravného usnesení ze dne 16. 10. 2024 č. j. 2 Nc 1058/2024-70, nařídil předběžné opatření, kterým uložil společnosti Artep povinnost zdržet se tvrzení specifikovaných v tomto výroku, a ve výroku II návrh na nařízení předběžného opatření ve vztahu k tvrzením tam specifikovaným zamítl. Ve vztahu k tvrzením zahrnutým do výroku I městský soud dovodil, že stěžovatelka prokázala potřebu zatímní úpravy a osvědčila, že tam uvedená tvrzení přisuzují produktům léčivé účinky a jedná se o zakázanou klamavou obchodní praktiku. Zamítnutí odůvodnil (bod 13 a 14) tím, že z části šlo o tvrzení, které stěžovatelka ani neosvědčila a ve zbytku již z obsahu samotných tvrzení dovodil, že nepřisuzují léčivé účinky a jsou poměrně běžná nejen u doplňků stravy, ale i potravin, nápojů a cvičení. 4. K odvolání stěžovatelky směřujícímu proti výroku II usnesení soudu prvního stupně, vyjma té jeho části, v níž soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byla uložena společnosti Artep povinnost zdržet se v souvislosti s produktem "houbičky.eu Outkovka pestrá - coriolus versicolor 100 kapslí" nebo "Outkovka pestrá - coriolus versicolor 100 ml extrakt" šíření tvrzení, že úspěšně léčí HIV, Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud" případně "odvolací soud") rozhodl napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Potvrzení ale odůvodnil (bod 21) tím že: Oproti soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že v projednávané věci absentuje naplnění druhého předpokladu pro nařízení předběžného opatření v podobě prokázání "potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků". II. Argumentace stěžovatelky 5. Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky se závěrem odvolacího soudu, že nebyla splněna podmínka naléhavosti zatímní úpravy poměrů potřebná k tomu, aby mohlo být návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno. Podle stěžovatelky je tento závěr svévolný a představuje porušení zásad spravedlivého procesu. Stěžovatelka namítá, že přítomnost naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků v průběhu řízení před obecnými soudy podrobně rozvedla. Netvrdila, že je zde újma, resp. nebezpečí jejího prohlubování pouze na straně ostatních spotřebitelů, ale tvrdila, že v dané věci hrozí újma zákazníkům společnosti Artep, a tedy i jí, případně též jiným soutěžitelům na trhu. 6. Závěry odvolacího soudu podle stěžovatelky de facto vylučují, aby se spotřebitel domáhal ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání obchodníka prostřednictvím předběžného opatření, a jsou v rozporu se zákonem i se směrnicemi EU upravujících nekalé obchodní praktiky. Ve svých důsledcích vytváří závěr odvolacího soudu ničím neodůvodněný rozdíl v šíři prostředků právní ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání mezi soutěžiteli a mezi spotřebiteli. 7. Ze směrnic podle stěžovatelky neplyne, že zákon o ochraně spotřebitele je výlučným transpozičním předpisem a nebylo by možné využít i institut předběžného opatření jako nástroj ochrany spotřebitele proti nekalým obchodním praktikám. Stěžovatelka též namítá, že v prakticky shodné věci rozhodl Vrchní soud v Olomouci opačně a obdobné předběžné opatření potvrdil. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření vrchního soudu 9. Soudkyně zpravodajka vyzvala vrchní soud a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavním stížnosti. 10. Vrchní soud ve svém vyjádření uvedl, že závěry napadeného rozhodnutí nevylučují ochranu práv spotřebitelů proti nekalosoutěžnímu jednání prostřednictvím institutu předběžného opatření. Vrchní soud na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že stěžovatelka u společnosti Artep nakoupila tři přípravky, na základě jejích výhrad ve vztahu k těmto a mnoha jiným jeho přípravkům lze logicky usuzovat, že žádá ochranu ostatních spotřebitelů, neboť sama by si již další přípravky zajisté u společnosti Artep nezakoupila. Samotná absence tvrzení o hrozbě vzniku nebo prohlubování již vzniklé újmy a jeho prokázání musí vést k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, neboť jde o jeden ze dvou předpokladů pro jeho nařízení. Vrchní soud setrvává na důvodech napadeného rozhodnutí a je přesvědčen o jeho zákonnosti. 11. Společnost Artep byla spolu se zasláním ústavní stížnosti vyzvána k vyjádření se, spolu s poučením, že nevyjádří-li se, Ústavní soud bude mít za to, že se postavení vedlejší účastnice vzdala (§ 63 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud vyjádření společnosti Artep neobdržel, proto s ní v řízení nadále nejednal. 12. Ústavní soud zaslal vyjádření vrchního soudu stěžovatelce, která reagovala replikou. Z vyjádření je podle jejího názoru jednoznačné, že závěry napadeného rozhodnutí o nesplnění podmínky naléhavé potřeby zatímní úpravy nejsou závislé na skutkových okolnostech případu, ale na obecném postavení stěžovatelky jakožto spotřebitelky. Spotřebitel na rozdíl od soutěžitele nemůže podle závěrů vrchního soudu podmínku naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků ve smyslu § 75c odst. 1 o. s. ř. prokázat. Tvrzení, že spotřebitel si při znalostech závadných tvrzení již přípravky příště nezakoupí, mají znaky logického excesu a svévolného hodnocení skutkových zjištění. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti V. A Obecná východiska 13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti stojícím mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn jen tehdy, pokud by porušily ústavně zaručená práva stěžovatelky. V. A. 1 Obecná východiska k předběžným opatřením a odůvodnění rozhodnutí 14. V projednávané věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření. Ústavní soud k přezkumu rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních přistupuje zdrženlivě, zejména pro dočasný charakter těchto rozhodnutí (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 802/19, bod 13). Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře vyjádřil názor, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 52/13), byť pouze v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1858/24, body 18 a 19). 15. Ústavní soud v rámci tohoto testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také zásadní porušení zásad spravedlivého procesu (v