III.ÚS 1243/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1243/14 ze dne 15. 5. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Merunky, zastoupeného JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. prosince 2013 č. j. 18 Co 24/2013-330, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností (podanou k poštovní přepravě dne 1. 4. 2014) se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, a to pro tvrzené porušení základního práva na spravedlivý proces (podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 2. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 4. 10. 2012 č. j. 108 C 114/2009-259 zastavil řízení ohledně částky 34 951 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2010 do zaplacení (výrok I), žalovanému (stěžovateli v řízení o ústavní stížnosti) uložil povinnost zaplatit solidárně oprávněným žalobcům 9 784 Kč s úrokem z prodlení (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení dalších 13 285 Kč (výrok III), žalovanému uložil povinnost nahradit solidárně oprávněným žalobcům náklady řízení ve výši 25 084 Kč (výrok IV), žalovanému uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení částkou 4 646 Kč (výrok V) a žalobcům uložil povinnost doplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi nebo kolkovými známkami do spisu soudní poplatek ve výši 1 720 Kč (výrok VI). 3. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud v dané věci rozhodoval k žalobě, kterou se žalobci proti žalovanému (stěžovateli) domáhali vydání bezdůvodného obohacení s tím, že mu vzniklo užíváním jejich pozemků p. č. X1, X2, X3, X4 a X5 (v obci a katastrálním území Vyžice), neboť pozemková parcela č. X1 je zastavěna čerpací stanicí pohonných hmot provozovanou žalovaným, pozemky p. č. X2, X3 a X4 žalovaný užívá pro přístup k čerpací stanici a pětimetrový pás z pozemkové parcely č. X5 přilehlý k pozemkové parcele č. X1 je ochranným pásmem čerpací stanice žalovaného. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že žalobcům hradí 2 400 Kč ročně za celou jím užívanou plochu. V průběhu řízení začal žalovaný namítat, že pozemková parcela č. X2 je účelovou komunikací, kterou může užívat kdokoli, a že v roce 1996 uzavřel nájemní smlouvu se žalobci na příjezd k čerpací stanici a nájemné podle ní platí. 4. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) spolu s Antonínem Semrádem jako účastníci sdružení podle § 829 a násl. občanského zákoníku mají na pozemkové parcele č. X1 v k. ú. Vyžice umístěnou čerpací stanici pohonných hmot a že pozemky p. č. X2, X3 a X4 oni a jejich zákazníci používají k přístupu a k odjezdu od čerpací stanice. Žalovaný sice užívá pozemkovou parcelu č. X1 pro umístění čerpací stanice se svým společníkem ze sdružení Antonínem Semrádem, ale žalovaný je ve smyslu ust. § 835 odst. 2 občanského zákoníku solidárně odpovědný, a pokud žalobci žalovali pouze žalovaného, je k vydání bezdůvodného obohacení pasivně legitimován v plném rozsahu. Příjezdová komunikace k čerpací stanici se nachází na pozemkových parcelách č. X4, a X2, jakož i X3, a byť měl okresní soud za to, že se jedná o účelovou komunikaci ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997, sloužící k provozování čerpací stanice žalovaného, provozu Ing. Turka a provozu truhlárny pana Karely, uzavřel, že žalovaný by měl vydat za užívání těchto pozemků bezdůvodné obohacení, a s ohledem na užívání těchto pozemků třemi subjekty stanovil povinnost vydat za užívání bezdůvodné obohacení pouze ve výši 1/3, když u pozemku pod čerpací stanicí uložil povinnost k vydání bezdůvodného obohacení žalovanému v plném rozsahu, přičemž pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, vycházel ze znaleckého posudku znalce Petra Brodského. O nákladech řízení mezi účastníky pak okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobcům přiznal plnou náhradu nákladů řízení za jejich zastoupení advokátem (za odměnu dle vyhl. č. 484/2000 Sb.) s tím, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Ze stejného důvodu uložil žalovanému, aby státu nahradil náklady řízení na vypracování znaleckého posudku. 5. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku I a III v části, v níž byla okresním soudem zamítnuta žaloba co do částky 6 656 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2010 do zaplacení, mění takto: "Žalovaný je povinen zaplatit solidárně oprávněným žalobcům částku 8.376,- Kč s 8% úrokem z prodlení ročně od 1.4.2010 do 30.6.2010, se 7,75% úrokem z prodlení ročně od 1.7.2010 do 30.6.2012, se 7,5% úrokem z prodlení ročně od 1.7.2012 do 4.10.2012 a dále po dobu prodlení žalovaného ve výši dvoutýdenní repo sazby České národní banky platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, vždy povýšené o sedm procentních bodů až do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se co do dalších 8.037,- Kč zamítá.". Dále krajský soud rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit solidárně oprávněným žalobcům náklady řízení před okresním soudem ve výši 43 227,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. V odůvodnění krajský soud uvedl k pozemkové parcele č. X1, že žalovaný užívá cizí majetek, tedy majetek žalobců pro umístnění své stavby - čerpací stanice - a tudíž by měl za toto užívání majetku ve vlastnictví jiného zaplatit vlastníkům pozemku peněžité plnění. Žalovaný namítal, že tak činí, neboť má se žalobci (spolu s panem Semrádem) uzavřenu nájemní smlouvu na užívání pozemku pod čerpací stanicí a ta podle něho nadále trvá, když byla uzavřena dne 29. 3. 1996 na dobu určitou (od 1. 10. 1995 do 30. 9. 1996) mezi původními žalobci Františkem a Miladou Hronkovými jako pronajímateli a žalovaným a Antonínem Semrádem jako nájemci, následně byly uzavřeny dva dodatky k nájemní smlouvě na období od 1. 10. 1996 do 30. 9. 1997 a od 1. 10. 1997 do 30. 9. 1998, když poté se nájemní smlouva prodlužovala vždy na rok, neboť žalobci nepodali žalobu na vyklizení, resp. odstranění stavby čerpací stanice, resp. pokud ji podali, vzali tuto žalobu následně zpět, a tím se obnovila nájemní smlouva. Této námitce žalovaného však odvolací soud nepřisvědčil, když tak neučinil ani okresní soud, neboť sice podle ust. § 676 odst. 2 občanského zákoníku by se mohla i po skončení nájmu nájemní smlouva prodloužit, pokud by nebyla u soudu podána žaloba na vyklizení nemovitosti či odstranění stavby. Pokud tak však žalobci u soudu učinili a podali dne 29. 10. 2001 žalobu na vyklizení pozemkové parcely č. X1 a Y v k. ú. Vyžice proti žalovanému Antonínu Semrádovi, nájemní poměr uzavřený mezi žalobci a žalovaným a Antonínem Semrádem se znovu v roce 2001 neobnovil na další rok, a i když byla žaloba později vzata zpět a řízení bylo zastaveno, má odvolací soud za to, že zastavením řízení se nájemní poměr mezi účastníky rozhodně znovu neobnovil. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem tudíž uzavřel, že žalovaný neužívá pozemkovou parcelu pod čerpací stanicí na základě nájemní smlouvy, ale bez právního důvodu. Pokud jde o požadavek žalobců, aby jim žalovaný vydal bezdůvodné obohacení i za užívání pozemkových parcel č. X2, a X3 a X4, které slouží mimo jiné i k přístupu k čerpací stanici žalovaného (nejde přitom o běžnou čerpací stanici, ale žalovaný má zhruba 30 zákazníků - zemědělců, kteří si sami čerpají v této stanici pohonné hmoty do svých zemědělských strojů), dospěl odvolací soud k závěru, že i tento požadavek žalobců je důvodný. Odvolací soud nesdílí námitku žalovaného, že jde o veřejnou účelovou komunikaci, byť Obecní úřad ve Vyžicích soudu sdělil, že tyto nemovitosti za účelovou komunikaci považuje. Odvolací soud však má za to, že žalobci nikdy nedali souhlas k veřejnému užívání svých pozemků (pozemky se nacházejí v bývalém areálu JZD, který nyní není sice oplocený, ale přesto ho lze podle fotografií založených ve spise považovat za určitý areál, který není běžně veřejností užíván, rozhodně ho k průjezdu nepotřebuje, neboť vedle areálu bývalého JZD je státní silnice) a odkazuje proto na četnou judikaturu (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/06, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 4003/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2As 44/2011-99), podle níž je nezbytnou podmínkou užívání soukromého pozemku jako účelové komunikace souhlas vlastníka, který v dané věci absentuje. Této skutečnosti si ostatně musel být žalovaný vědom již v době, kdy koupil stavbu čerpací stanice na cizím pozemku, neboť s žalobci původně uzavřel nájemní smlouvu, která ho opravňovala k užívání jak pozemku pod čerpací stanicí, tak ostatních pozemků, které mu slouží k podnikání, tedy i k tomu, aby jeho klienti