III.ÚS 129/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 129/24 ze dne 14. 5. 2024 Právo na přístup k soudu a právo na obhajobu ve světle postupu Nejvyššího soudu dle § 265d odst. 2 věty třetí trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného Mgr. Simonou Hinkelmannovou, advokátkou, se sídlem Slovanská 275/16, Šumperk, proti postupu Nejvyššího soudu vyjádřeného sdělením ze dne 19. prosince 2023 sp. zn. 4 Tdo 855/2023 o vrácení věci bez věcného vyřízení podle § 265d odst. 2 trestního řádu, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Sdělením Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2023 sp. zn. 4 Tdo 855/2023, jímž Nejvyšší soud podle § 265d odst. 2 věta třetí zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, vrátil stěžovateli podání ze dne 19. května 2023 označené jako dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 55 To 12/2022-2509 bez věcného vyřízení, bylo porušeno stěžovatelovo právo na přístup k soudu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na právní pomoc v řízení podle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu podle článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Nejvyššímu soudu se zakazuje, aby nadále pokračoval v tomto jiném zásahu, a přikazuje se mu, aby podání stěžovatele ze dne 19. května 2023 považoval za dovolání podané prostřednictvím obhájce. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá vyslovení, že postupem Nejvyššího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 4 Tdo 855/2023 (jakožto "jiným zásahem orgánu veřejné moci") bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatel Ústavní soud žádá, aby Nejvyššímu soudu zakázal pokračovat v porušování jeho práva na přístup k soudu podle citovaného článku spočívajícím v neprojednání jeho dovolání. 2. Proti stěžovateli bylo u Okresního soudu v Šumperku vedeno trestní řízení pod sp. zn. 4 T 79/2017, a to pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Uvedeného trestného činu se měl stěžovatel dopustit (stručně řečeno) tím, že jako jednatel společnosti X, uplatnil neoprávněný odpočet daně z přidané hodnoty za konkrétní zdanitelná plnění, která neproběhla, a za která jmenovaná společnost nezaplatila, dále za plnění, která stěžovatel použil výhradně pro své soukromé účely, a za plnění, která vědomě nezahrnul do přiznání k dani z příjmu právnických osob a přiznání k dani z přidané hodnoty. 3. Stěžovatele zastupoval v uvedeném trestním řízení na základě plné moci obhájce JUDr. Josef Sedláček, ml. Současně byla v tomto trestním řízení obžalována i právnická osoba X (dále jen "spoluobviněná společnost"), kterou na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 6. 2019 č. j. 2 Nt 2419/2019-34 zastupovala jako opatrovník advokátka Mgr. Simona Hinkelmannová. 4. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. 11. 2022 č. j. 55 To 12/2022-2509 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 9. 2021 č. j. 4 T 79/2017-2378 byli stěžovatel i spoluobviněná společnost uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, spáchaným částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem a zkušební dobou v trvání tří roků. Dále byl stěžovateli uložen peněžitý trest celkem ve výši 50 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu tří roků. 5. Dne 14. 5. 2023 udělil stěžovatel advokátce Mgr. Simoně Hinkelmannové plnou moc k zastupování a obhajobě v řízení o dovolání v uvedeném trestním řízení (č. l. 2625 spisu). Dne 19. 5. 2023 stěžovatel podal prostřednictvím jmenované obhájkyně dovolání k Nejvyššímu soudu v předmětné trestní věci, k němuž byla uvedená plná moc přiložena. Spoluobviněná společnost dovolání nepodala. 6. Nejvyšší státní zastupitelství ve vyjádření k dovolání stěžovatele navrhlo, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek a aby krajskému soudu přikázal věc znovu projednat. Současně navrhlo, aby takto Nejvyšší soud rozhodl rovněž ohledně spoluobviněné společnosti. 7. Přípisem ze dne 19. 12. 2023 Nejvyšší soud stěžovateli a výše jmenované advokátce sdělil, že o dovolání stěžovatele nebude rozhodovat, neboť je nelze považovat za podané prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje § 265d odst. 2 trestního řádu. Svůj postup Nejvyšší soud zdůvodnil tím, že advokátka, jejímž prostřednictvím stěžovatel podal dovolání, byla v trestním řízení opatrovníkem spoluobviněné společnosti. Za dané situace není podle dovolacího soudu přípustné, aby se jmenovaná advokátka stala pro dovolací řízení obhájkyní stěžovatele. Takovou situaci podle dovolacího soudu výslovně zapovídá ustanovení § 35 odst. 2 trestního řádu, které stanoví, že advokát, který je v téže věci obviněným, je vyloučen z obhajoby spoluobviněných. Dovolací soud v tomto ohledu poukázal na § 34 odst. 6 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen "zákon o trestní odpovědnosti právnických osob"), podle kterého má opatrovník v řízení stejná práva a povinnosti jako ten, proti němuž se řízení vede. 8. Na uvedené sdělení Nejvyššího soudu stěžovatel reagoval prostřednictvím advokátky Mgr. Simony Hinkelmannové přípisem ze dne 21. 12. 2023, v němž uvedl, že se neztotožňuje se závěry Nejvyššího soudu a žádá, aby Nejvyšší soud přistoupil k věcnému projednání dovolání stěžovatele. 9. Na to Nejvyšší soud reagoval přípisem ze dne 5. 1. 2024, v němž sdělil, že na svém stanovisku trvá a že uvedené podání, včetně vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a kopie přípisu o vrácení věci bez věcného vyřízení, bylo zasláno Ministerstvu spravedlnosti jako podnět pro případné podání stížnosti pro porušení zákona. II. Argumentace stěžovatele 10. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem Nejvyššího soudu bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu, a to navíc za situace, kdy se i Nejvyšší státní zastupitelství ztotožnilo s argumentací uplatněnou v jím podaném dovolání a navrhuje napadená odsuzující rozhodnutí zrušit. Od okamžiku podání dovolání neměl stěžovatel podle svých slov žádný důvod domnívat se, že by jeho dovolání nebylo věcně přezkoumáno, když vůči němu nebyl učiněn žádný úkon ani nebyl upozorněn na to, že by jeho obhájkyně mohla být vyloučena z obhajoby. 11. Stěžovatel má za to, že v případě vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajoby musí Nejvyšší soud respektovat postup podle § 37a trestního řádu. Nerespektováním citovaného ustanovení bylo stěžovateli znemožněno zvolit si ještě ve lhůtě pro podání dovolání jiného obhájce a podat případně dovolání jeho prostřednictvím. Stěžovatel rovněž poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které vyloučení obhájce z obhajoby působí s účinky ex nunc. 12. K porušení práv stěžovatele došlo podle jeho názoru také v důsledku nesprávného výkladu ohledně možnosti zastoupení stěžovatele v dovolacím řízení Mgr. Simonou Hinkelmannovou jako obhájkyní. K tomu stěžovatel uvádí, že spoluobviněná společnost nepodala v trestním řízení dovolání, a rozsudek odvolacího soudu se tak stal pro tuto společnost ve své podstatě konečným. Nadto bylo se spoluobviněnou společností zahájeno řízení o zrušení této společnosti, na což stěžovatel (jako jediný společník této společnosti) nijak nereagoval, a prokázal tak vůli nechat společnost zaniknout. Podle názoru stěžovatele právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu, tj. v konkrétním případě dne 22. 11. 2022, výkon funkce opatrovníka Mgr. Simoně Hinkelmannové skončil. Nenastala tedy situace, na níž se Nejvyšší soud odkazuje, tj. že advokát zastupující z titulu opatrovníka spoluobviněnou právnickou osobu zároveň ve věci vystupuje jako obhájce jiného spoluobviněného. III. Vyjádření účastníků a replika stěžovatele 13. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu a Nejvyššího státního zastupitelství a seznámil se rovněž s obsahem spisu vedeného Okresním soudem v Šumperku pod sp. zn. 4 T 79/2017. 14. Nejvyšší soud ve svém vyjádření zopakoval závěry, které uvedl ve shora citovaném sdělení o tom, že nebude věcně projednávat podání stěžovatele. Nadto dodal, že advokátka Mg