III.ÚS 132/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 132/20 ze dne 31. 3. 2020 N 61/99 SbNU 196 Odůvodnění moderačního práva soudu podle § 150 o. s. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti Jany Suchánové, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem, sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. října 2019 č. j. 56 Co 177/2019-278, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a Společenství vlastníků jednotek domu X, zastoupeného JUDr. Olgou Suchou, advokátkou, sídlem Revoluční 762/13, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Výrokem II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. října 2019 č. j. 56 Co 177/2019-278 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tento rozsudek se ve výrocích II a III ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 1. 2020, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku ve výroku, jenž se týkal nákladů řízení před soudem prvního stupně, z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Vedlejší účastník, který je společenstvím vlastníků jednotek v bytovém domě v J., se žalobou proti stěžovatelce jakožto vlastnici jedné z těchto jednotek domáhal zaplacení částky 32 494 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku úhrady nákladů spojených s dezinsekcí v prostorách jejího bytu. Tato dezinsekce byla v tomto bytě, který stěžovatelka pronajímá, provedena opakovaně v období od května do srpna 2017, neboť se v něm vyskytovaly štěnice. 3. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 2. 2019 č. j. 28 C 31/2018-201 byla tato žaloba zamítnuta (výrok I) a vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 36 203,20 Kč (výrok II). Důvod zamítnutí žaloby spočíval, zjednodušeně řečeno, v tom, že nebylo prokázáno porušení některé z povinností, které stěžovatelce vyplývaly ze stanov vedlejšího účastníka. Ten byl podle § 57 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, povinen sám a na vlastní náklady zajistit speciální ochrannou dezinfekci, dezinsekci či deratizaci. 4. S uvedeným právním hodnocením se ztotožnil i Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud"), který rozsudkem ze dne 8. 10. 2019 č. j. 56 Co 177/2019-278 potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku ve věci samé (výrok I). Ve výroku II tento rozsudek změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a stěžovatelce přiznal vůči vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 6 583 Kč (výrok III). Krajský soud shledal podmínky pro použití § 150 občanského soudního řádu, přičemž tento svůj záměr před účastníky během odvolacího řízení ozřejmil a dal účastníkům prostor, aby se ke zvažovanému postupu vyjádřili. 5. Nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelce podle § 150 občanského soudního řádu krajský soud odůvodnil poukazem na několik skutečností. Předně šlo o postavení vedlejšího účastníka, který má jako společenství vlastníků jednotek řadu zákonem uložených povinností, mezi něž patří i povinnost vynaložit náklady na odstranění obtížného hmyzu v domě. Přestože vedlejší účastník neprokázal žalobní tvrzení a nebyl ve věci úspěšný, z obsahu spisu se podává, že jeho spolupráce se stěžovatelkou je komplikovaná. Stěžovatelka v předmětném bytě, který vlastní, nebydlí, přenechává ho k užívání nájemcům a správu za ni vykonává ustanovená správkyně, s kterou, jak vyplývá z jednotlivých podání ve spise založených, není zcela jednoduchá komunikace. Řadu nedorozumění a neshod svalovala na "jednoduchost" nájemníků, což nikdy nemůže ospravedlňovat postupy stěžovatelky a jít k tíži vedlejšího účastníka. 6. Krajský soud přihlédl i ke skutečnosti, že vztahy mezi účastníky byly již dříve narušeny, o čemž vypovídá soudní řízení, které v minulosti vedl vedlejší účastník proti stěžovatelce. Toto řízení vyústilo v uzavření dohody o finančním plnění ze strany stěžovatelky, která neplnila všechny povinnosti ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi zákonem předpokládaným způsobem a jejíž jednání vyvolalo nutnost domáhat se ochrany soudní cestou. Zohledněny byly také majetkové poměry účastníků řízení. Stěžovatelka je osobou v produktivním věku a vlastní předmětný byt, který jí neslouží k uspokojování potřeb bydlení, nýbrž jde o zdroj jejího příjmu získávaného formou vybíraného nájemného. Použití § 150 občanského soudního řádu se tak stěžovatelky nemůže dotknout nepřiměřeným způsobem. III. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně nezohlednil její postavení žalované, která nebyla disponentem sporu, nemohla ovlivnit jeho zahájení či délku a po celou dobu usilovala o smírné řešení sporu. Okresní soud v průběhu řízení opakovaně upozorňoval vedlejšího účastníka, že jeho nárok nemá za prokázaný. Ten však na žalobě trval a byl ochoten ji vzít zpět jen v případě, že stěžovatelka uhradí 50 % žalované částky a veškeré náklady řízení. Délka řízení byla ovlivněna i opakovanými změnami petitu. Náklady řízení tak vznikly z důvodu neochoty vedlejšího účastníka vyřešit spor, který stál stěžovatelku nemalé prostředky, smírnou cestou. 8. Odůvodnění použití § 150 občanského soudního řádu v rozsudku krajského soudu považuje stěžovatelka za zmatečné a nedostatečné. Krajský soud v podstatě uvedl, že vedlejší účastník by náklady řízení neměl hradit nikdy a že s ohledem na to, že je povinen plnit velké množství povinností, je ospravedlnitelné, když některé z nich neplní, respektive když následně požaduje splnění svých povinností po jiné osobě. Tato skutečnost však podle ustáleného výkladu uvedeného ustanovení, jak se podává z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, neopodstatňuje nepřiznání nákladů řízení. Stejně tak takovéto rozhodnutí neopodstatňuje zjištění, že mezi účastníky je vícero sporů, kdy některé z nich byly řešeny i soudní cestou. Neúspěch stěžovatelky v jednom z nich, u něhož navíc řádně zaplatila náklady řízení, podle jejího názoru nemůže mít žádný význam pro rozhodování o nákladech řízení v jiném sporu. 9. Pakliže krajský soud uvedl, že vzal v potaz i poměry stěžovatelky, podle jejího názoru se jimi vůbec nezabýval ani je nezjišťoval. V dané věci nebylo prokázáno, že přiznáním nákladů řízení úspěšnému účastníku dojde k nepřiměřenému zásahu do majetkové sféry neúspěšného účastníka nebo že nepřiznáním nákladů řízení úspěšnému účastníku nedojde k nepřiměřenému zásahu do majetkové sféry úspěšného účastníka. Stěžovatelka nebyla v závěru jednání, během něhož krajský soud připustil použití § 150 občanského soudního řádu, připravena prokázat své majetkové poměry. Její vlastnictví předmětného bytu nevypovídá o tom, že by její majetkové poměry byly natolik dobré, že nepřiznání částky, kterou by získala na nákladech, nepocítí. 10. Stěžovatelka zdůrazňuje, že uložení povinnosti neúspěšnému účastníkovi nahradit vzniklé náklady úspěšnému účastníkovi není jen otázkou materiální, ale i satisfakční. Nepřiznávání nákladů řízení by totiž mohlo vést k podávání šikanózních žalob, jelikož by vedlejší účastník mohl spoléhat na to, že ho případný neúspěch ve sporu nebude nic stát, čili nemá co ztratit. Krajský soud během jednání o odvolání neumožnil účastníkům činit tvrzení či navrhovat důkazy, které by použití § 150 občanského soudního řádu případně ovlivnily. O vyjádření k tomuto postupu požádal až po závěrečných řečech, tedy po skončení dokazování, přičemž žádné důkazy k prokázání především majetkových poměrů účastníků ani nepožadoval. IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 28 C 31/2018 a vyzval účastníka řízení i vedlejšího účastníka k vyjádření se k ústavní stížnosti. IV/a. Vyjádření krajského soudu 12. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 5. 2. 2020 plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Po pečlivém zohlednění všech relevantních skutečností dospěl k závěru, že vznikl prostor pro použití § 150 občanského soudního řádu. Jednotlivé relevantní skutečnosti posuzoval komplexně a ve vzájemných souvislostech a svůj záměr použít uvedené ustanovení předestřel účastníkům řízení, kteří měli možnost se k němu vyjádřit. IV/b. Vyjádření vedlejšího účastníka 13. Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 28. 2. 2020 uvedl, že to byl právě on, a nikoli stěžovatelka, kdo se snažil o mimosoudní vyrovnání prostřednictvím jed