III.ÚS 1441/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1441/19 ze dne 24. 3. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. L., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem Goethova 356/5, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2019 č. j. 21 Cdo 2991/2018-764, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2018 č. j. 56 Co 324/2017-727 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. června 2017 č. j. 12 C 203/2013-624, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a 1) příspěvkové organizace Střední odborné učiliště stavební, zastoupené JUDr. Ludvíkem Röschem, advokátem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, a 2) obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 4. 2019, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatel je bývalým žákem vedlejší účastnice 1). Dne 13. 10. 2008 utrpěl jako učeň 3. ročníku oboru truhlář v rámci výkonu praktického vyučování úraz, při němž na něj spadly dřevotřískové desky a zavalily jej. Poranění pravého hlezna, které muselo být ošetřeno chirurgickou operací, zanechalo trvalé následky. Ztížení společenského uplatnění stěžovatele v souvislosti s uvedeným úrazem bylo ohodnoceno posudkem vypracovaným MUDr. Bedřichem Helmem, posudkovým lékařem vedlejší účastnice 2), ze dne 28. 7. 2010 celkem 1 900 body s navrhovaným zvýšením o 50 % vzhledem k věku pacienta, těžkému lymfatickému otoku pravé dolní končetiny a trvajícímu defektu nad lýtkovou kostí a dále s ohledem na postkomoční syndrom, který stěžovateli brání ve výkonu původní profese truhlář. Stěžovateli bylo na náhradě škody za ztížení společenského uplatnění vyplaceno celkem 345 248 Kč. S účinností od 14. 10. 2009 mu byl přiznán invalidní důchod III. stupně a od 2. 8. 2010 invalidní důchod II. stupně. Žalobou proti vedlejší účastnici 1) se stěžovatel domáhal navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši přibližně trojnásobku již vyplacené částky, tedy o částku 1 026 000 Kč s příslušenstvím, která měla být přiměřená konkrétním okolnostem. Podle jeho názoru šlo o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, (dále jen "vyhláška"), v němž mohl soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. 3. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozhodl podle § 152 odst. 2 občanského soudního řádu mezitímním rozsudkem ze dne 27. 1. 2015 č. j. 12 C 203/2013-426, že základ nároku stěžovatele na náhradu škody na zdraví byl opodstatněn do výše 50 %. Bylo nesporné, že za vzniklou škodu při praktickém vyučování odpovídá podle § 391 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015, (dále jen "zákoník práce") vedlejší účastnice 1) jako právnická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo. Byla tak dána její objektivní odpovědnost za tuto škodu podle § 366 odst. 1 zákoníku práce, jíž se mohla zprostit zcela, nebo zčásti, byl-li by dán některý z liberačních důvodů podle § 367 odst. 1 nebo 2 zákoníku práce. 4. Závěr, že vedlejší účastnici 1) se podařilo zprostit své odpovědnosti za vzniklou škodu, avšak pouze z jedné poloviny, učinil okresní soud na základě následujících skutečností. V neprospěch vedlejší účastnice 1) svědčilo, že v době, kdy došlo k úrazu, nebyl v místnosti s žáky mistr odborného výcviku. Ten sice patrně nedal žákům k manipulaci s deskami souhlas, na druhé straně však byla takováto manipulace i bez souhlasu běžná, byť byla školním řádem výslovně zakázána. Poukázat lze i na způsob ukládání laminových desek, které vedlejší účastnice 1) od úrazu ukládá vodorovně, nikoli svisle jako dříve, a tudíž je otázkou, zda by v případě, že by takovýto postup byl zvolen již tehdy, dostatečně neeliminoval riziko úrazu žáků. Kromě toho okresní soud zohlednil i tehdejší věk stěžovatele (17 let). I když byli žáci pravidelně proškolováni ohledně bezpečnosti ochrany zdraví při práci, stále nebyli vyučeni a plně seznámeni se všemi riziky práce, na kterou se připravovali, a bylo třeba nad nimi stále provádět dozor, jestliže se pohybovali v prostředí se zvýšeným rizikem úrazu. V neprospěch stěžovatele zase bylo třeba přihlédnout k tomu, že byl seznamován s předpisy pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci i se školním řádem. Byl mu dán úkol, pro který nepotřeboval žádný materiál. Pokud tedy manipuloval s předmětným materiálem bez předchozího souhlasu mistra, porušil školní řád a jeho podíl na vzniklé škodě je minimálně ve stejné výši jako podíl vedlejší účastnice 1). 5. Následným rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 6. 2017 č. j. 12 C 203/2013-624 byla žaloba zamítnuta (výrok I.) a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1) náhradu nákladů řízení ve výši 464 410 Kč (výrok II.) a vedlejší účastnici 2), která v řízení před obecnými soudy vystupovala jako vedlejší účastnice na straně žalované, náhradu nákladů řízení ve výši 354 360 Kč (výrok III.), jakož i povinnost zaplatit státu na nákladech státem zálohovaných částku 1 076 Kč (výrok IV.). Podle okresního soudu následky úrazu nepochybně ovlivňují život stěžovatele, včetně jeho zařazení do pracovního poměru, do kterého se podle lékařských zpráv pro pokles jeho pracovní schopnosti není schopen plnohodnotně zařadit. Nebylo však prokázáno, že by měl stěžovatel dříve v oblasti kulturní, sportovní, společenské či jakékoli jiné takové mimořádné aktivity, které by byly úrazem natolik ovlivněny či omezeny, že by odůvodňovaly navýšení ztížení společenského uplatnění. V neprospěch stěžovatele okresní soud hodnotil jeho nevalný zájem o učební obor a výraznou obezitu, kterou trpěl už v době před úrazem a jíž byl v běžném životě značně omezován. Nejde tedy o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, při němž by odškodnění ztížení společenského uplatnění stanovené posudkem nebylo dostatečné. 6. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 27. 3. 2018 č. j. 56 Co 324/2017-727 změnil posledně uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že uložil vedlejší účastnici 1) povinnost zaplatit stěžovateli částku 171 000 Kč a ve zbývající části tento výrok potvrdil (výrok I.). Dále uložil oběma vedlejším účastnicím povinnost zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně jako náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 190 950 Kč (výrok II.) a jako náhradu nákladů odvolacího řízení částku 19 330 Kč (výrok III.). Oběma byla uložena i povinnost zaplatit státu společně a nerozdílně na nákladech řízení zálohovaných státem částku 538 Kč (výrok IV.) a toliko vedlejší účastnici 1) poplatek za řízení před soudem prvního stupně v částce 8 550 Kč (výrok V.). 7. Podle krajského soudu okresní soud provedl řadu důkazů ke zjištění aktivit stěžovatele před úrazem a v podstatě je správně popsal, nedocenil však závažnost újmy na zdraví stěžovatele z hlediska jeho možnosti realizace těchto aktivit po úrazu, a také nesprávně v jeho neprospěch hodnotil fakt, že u něj před úrazem byla diagnostifikována obezita. Krajský soud v tomto směru provedl důkaz znaleckým posudkem Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze a na jeho základě doplnil skutková zjištění okresního soudu o skutečnosti z tohoto znaleckého posudku vyplývající. Stěžovatel má podle nich od dětství sklon k obezitě, ta se však na vzniku úrazu nepodílela. Současný nepříznivý zdravotní stav odpovídající invaliditě II. stupně je v příčinné souvislosti s úrazem a obezita mohla mít vliv jen na délku léčení, nikoli na celkový výsledný stav. Kolektiv znalců vyloučil, že by obezita stěžovatele byla příčinou současného nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele. Stěžovatelem utrpěný úraz a s ním spojené omezení pohybu, které bylo důsledkem úrazu a bylo potřebné k zajištění podmínek pro hojení, naopak vytvořilo podmínky pro zhoršení jeho obezity. 8. S ohledem na výše popsané okolnosti krajský soud rozhodl, že v případě úrazu stěžovatele odškodnění ztížení společenského uplatnění v základní míře, byť v souladu s § 6 vyhlášky zvýšené o 50 %, není ve své podstatě dostatečnou náhradou za nepříznivé důsledky úrazu pro další život stěžovatele a pro uspokojování jeho životních potřeb. Jeho dosavadní možnosti uplatnit se v životě a ve společnosti jsou trvale omezeny a podle názoru krajského