III.ÚS 1524/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1524/24 ze dne 28. 1. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., zastoupeného JUDr. Lenkou Kamišovou, LL.M., advokátkou, sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2024 č. j. 61 Co 268/2023-722, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Z. Č. H. a nezletilého J. Č., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení 1. Ústavní soud se v nyní posuzované věci zabýval otázkou, zda krajským soudem zvolená zatímní úprava poměrů (styku stěžovatele s jeho nezletilým synem), reagující na matčino protiprávní odstěhování s nezletilým přibližně 475 km od bydliště původní rodiny, porušuje základní práva stěžovatele, a zda Krajský soud v Plzni ("krajský soud") v záhlaví označeným rozhodnutím naplnil požadavky plynoucí z nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 3399/23. Pro lepší přehlednost je napadené rozhodnutí vhodné zasadit do širšího kontextu celého předchozího řízení. 2. Nezletilý byl v roce 2020 rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město ("okresní soud") ve spojení s rozhodnutím krajského soudu svěřen do péče matky (srov. rozsudek okresního soudu ze dne 16. 10. 2019 č. j. 99 Nc 57/2019-71 a rozsudek krajského soudu ze dne 10. 6. 2020 č. j. 18 Co 328/2019-177). Osobní styk nezletilého se stěžovatelem byl upraven na každý sudý víkend a každé liché úterý odpoledne; otec měl nezletilého vždy převzít před bydlištěm matky, kde jej měl po skončení styku také odevzdat. Soudy upravily rovněž prázdninový styk s otcem (např. o letních prázdninách po dobu tří týdnů). Všichni z rodiny v době původního rozhodnutí bydleli v jednom městě. 3. Matka se s nezletilým v září 2023 přestěhovala do domu ke svým rodičům, kteří bydlí 475 km od původního bydliště rodiny. Současně změnila synovi trvalé bydliště bez souhlasu otce či opatrovnického soudu, přihlásila jej do tamní základní školy a k místní dětské lékařce. Stanovený styk otce se synem neprobíhá standardně, a to minimálně od doby přestěhování matky do nového místa bydliště. 4. Za této situace podal stěžovatel u okresního soudu dne 3. 10. 2023 návrh na nařízení předběžného opatření podle § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ("o. s. ř."), spočívající v zatímním svěření nezletilého do péče otce, jakož i určení základní školy, kde nezletilý bude plnit povinnou školní docházku, a určení dětského lékaře. Okresní soud usnesením ze dne 10. 10. 2023 č. j. 99 P 225/2020-455 tento návrh zamítl (výrok I.). Nezletilému pro řízení o předběžném opatření jmenoval kolizního opatrovníka - město Nýřany (výrok II.). Okresní soud dospěl k závěru, že byť by bylo návrhu otce s ohledem na všechny okolnosti namístě vyhovět, o svěření dítěte do jeho zatímní péče již bylo rozhodnuto tzv. speciálním předběžným opatřením podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (" z. ř. s."), k návrhu OSPOD (usnesení okresního soudu ze dne 6. 10. 2023 č. j. 24 Nc 3812/2023-6). Věc tedy již byla rozhodnuta. 5. Krajský soud k odvolání matky usnesením ze dne 20. 10. 2023 č. j. 61 Co 256/2023-481 usnesení okresního soudu ze dne 6. 10. 2023 změnil a návrh OSPOD na nařízení předběžného opatření podle § 452 z. ř. s. zamítl. Krajský soud následně usnesením ze dne 8. 11. 2023 č. j. 61 Co 268/2023-529 potvrdil druhé usnesení okresního soudu ze dne 10. 10. 2023, tj. potvrdil zamítnutí návrhu otce na nařízení předběžného opatření podle § 102 o. s. ř.; výrok II. tohoto usnesení ohledně jmenování jiného kolizního opatrovníka zrušil. 6. Jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace, Ústavní soud toto rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření zrušil. Uvedl, že neupravil-li krajský soud předběžným opatřením nově styk otce s dítětem v situaci, v níž se matka s dítětem nezákonně odstěhovala zhruba 475 km od původního bydliště celé rodiny, porušil základní práva otce na rodinný život a na péči o děti garantovaná v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Ústavní soud zavázal krajský soud k tomu, aby reflektoval protiprávní jednání matky v nové úpravě styku otce se synem tak, aby negativní důsledky protiprávního jednání nenesl pouze otec. Stanovil mu povinnost nově posoudit místo a způsob předávání dítěte ke styku i formu styku a jeho rozsah tak, aby úprava odpovídala nejlepšímu zájmu dítěte s ohledem na nově vzniklou situaci. 7. Po kasačním zásahu Ústavního soudu ve věci opětovně rozhodoval krajský soud, který napadeným usnesením změnil rozhodnutí okresního soudu (ze dne 10. 10. 2023) tak, že se nařizuje předběžné opatření, podle kterého je otec oprávněn stýkat se s nezletilým každý lichý týden počínaje 15. kalendářním týdnem roku 2024 střídavě v jednom lichém týdnu v sobotu od 10:00 hodin do 19:00 hodin a dále v neděli od 8:00 hodin do 17:00 hodin, kdy otec nezletilého převezme ke styku v místě bydliště matky a po skončení styku jej na stejném místě matce předá, a v dalším lichém týdnu od pátku 20:30 hodin do neděle 13:30 hodin, kdy matka nezletilého předá otci v místě bydliště otce a po skončení styku jej od otce na stejném místě převezme, a dále každý čtvrtek od 17:00 hodin do 18:00 hodin prostřednictvím videohovoru (výrok I.). Krajský soud rozhodl, že po dobu trvání tohoto předběžného opatření neplatí úprava styku podle shora rekapitulovaného rozsudku krajského soudu ze dne 10. 6. 2020 č. j. 18 Co 328/2019-177 (výrok II.). II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel s těmito závěry nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Současně namítá porušení čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Připomíná historii nyní posuzovaného řízení, jakož i předchozí zásah Ústavního soudu. Uvádí, že krajský soud v reakci na shora citovaný nález sice své původní zamítavé rozhodnutí změnil, ale styk s nezletilým ještě více zúžil oproti rozsudku ve věci samé, aniž by přijal jakékoliv opatření zamezující ztrátě vazeb mezi otcem a nezletilým. Upřesňuje, že dle rozsudku ve věci samé, který se ovšem po dobu trvání napadeného předběžného opatření neuplatní, se mohl s nezletilým stýkat každý sudý víkend v roce od pátku 15:30 hodin do neděle 18:00 hodin, a dále každý lichý týden v roce v úterý od 15:30 hodin do 18:00 hodin, a dále (mimo jiné) též o letních prázdninách po dobu tří týdnů. Uzavírá, že jeho styk s nezletilým prakticky neprobíhá, ať už podle úpravy stanovené rozhodnutím ve věci samé, nebo podle režimu předvídaného napadeným předběžným opatřením. 9. Stěžovatel žádá, aby byl jeho návrh projednán z důvodu naléhavosti mimo pořadí. Dále požaduje, aby Ústavní soud rozhodl, že je mu krajský soud povinen zaplatit náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. III. Vyjádření účastníků řízení 10. Ústavní soud vyžádal vyjádření krajského soudu a matky nezletilého. 11. Krajský soud dle svého názoru upravil styk nezletilého se stěžovatelem způsobem, který plně respektuje názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu sp. zn. I. ÚS 3399/23. K námitce stěžovatele, že předběžné opatření jeho styk s nezletilým fakticky zúžilo, krajský soud zdůraznil, že vedle sebe nemohou souběžně platit dvě rozdílná a zároveň vykonatelná soudní rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým synem. Za nedůvodnou považoval krajský soud i výhradu stěžovatele, že předběžným opatřením neupravil styk o letních prázdninách. Odkázal na napadené rozhodnutí (body 19 a 20) a vysvětlil, že tak neučinil právě z důvodu data vydání tohoto rozhodnutí, aby v případě, že okresním soudem nebude v brzké době rozhodnuto ve věci samé, byl prázdninový styk upraven právě tímto soudem se znalostí aktuální situace. Současně doplnil, že stěžovateli nic nebránilo a ani nebrání, aby se úpravy prázdninového styku domáhal návrhem na nařízení předběžného opatření, o němž by okresní soud byl povinen bezodkladně rozhodnout. 12. Matka nezletilého zaslala Ústavnímu soudu vyjádření, aniž by byla právně zastoupena. O této povinnosti byla informována. Ústavní soud nepovažoval za nutné, aby ji vyzýval k doplnění podání a nutnosti zastoupení advokátem, a usoudil, že se postavení vedlejší účastnice vzdala (§ 28 zákona o Ústavním soudu; srov. např. nález ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 1893/18, bod 9). 13. Ústavní soud nezasílal vyjádření krajského soudu stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádnou relevantní argumentaci nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí. IV. Splnění podmínek řízení 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížn