III.ÚS 1624/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1624/09 ze dne 5. 3. 2010 N 43/56 SbNU 479 Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické - ze dne 5. března 2010 sp. zn. III. ÚS 1624/09 ve věci ústavní stížnosti J. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2008 č. j. 4 To 284/2008-475, kterým byl zrušen prvoinstanční rozsudek a stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009 č. j. 8 Tdo 344/2009-520, jímž bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné stěžovatelovo dovolání, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Okresního soudu v Novém Jičíně jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2009 č. j. 8 Tdo 344/2009-520, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2008 č. j. 4 To 284/2008-475 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 7. 2008 č. j. 21 T 33/2006-446 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, neboť jimi měla být dotčena jeho základní práva garantovaná článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a zároveň mělo dojít k porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. II. 2. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a z obsahu spisů Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 21 T 33/2006 (dále jen "trestní spis") a sp. zn. 21 Nt 1401/2009, které si Ústavní soud vyžádal, byla ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů vydána v průběhu velmi komplikovaného trestního řízení, vedeného již od roku 2005, v němž byl stěžovatel stíhán jako obviněný spolu se spoluobviněným Z. B. (dnes již pravomocně odsouzeným). Meritorní rozhodnutí obecných soudů týkající se stěžovatele se několikrát měnila: 3. O obžalobě, podané na stěžovatele státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ostravě dne 3. 3. 2006 (č. j. 3 KZV 69/2005-41) pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák. (pozn.: zkratka "tr. zák." označuje v textu tohoto nálezu dnes již neplatný zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který platil v době rozhodování obecných soudů v této věci), rozhodl Okresní soud v Novém Jičíně nejprve tak, že usnesením ze dne 18. 9. 2006 č. j. 21 T 33/2006-254 věc postoupil podle § 222 odst. 2 tr. řádu nadřízenému obžalovaného, protože dospěl k závěru, že nejde o trestný čin, nýbrž že skutek by mohl být posouzen jako kázeňský přestupek. 4. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2007 č. j. 4 To 36/2007-318 tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu stížností napadené rozhodnutí zrušil a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. 5. Poté rozhodl Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 30. 11. 2007 č. j. 21 T 33/2006-386 tak, že stěžovatele podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby. 6. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce odvolání, o němž odvolací soud usnesením ze dne 14. 5. 2008 č. j. 4 To 102/2008-425 rozhodl tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. 7. Novým rozsudkem nalézacího soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. 21 T 33/2006-446 byl obžalovaný uznán vinným, nikoliv však žalovaným úmyslným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák., nýbrž trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 tr. zák. Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce opět odvolání. 8. Následujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2008 č. j. 4 To 284/2008-475 byl prvoinstanční rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. řádu zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu byl obžalovaný uznán vinným původně žalovaným úmyslným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Tento rozsudek nabyl právní moci. 9. Skutek trestného činu je ve výroku pravomocného odsuzujícího rozsudku popsán tak, že obžalovaný "dne 7. 7. 2005 kolem 14:30 hodin v Bílovci, okres Nový Jičín, na Obvodním oddělení Policie ČR jako policejní komisař Policie ČR OŘ SKPV Nový Jičín provádějící prověřování v trestní věci podezření z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. z. vedené pod č. j. ORNJ-1518/Bi-TC-2005, v úmyslu označit Z. Ch. za pachatele a tímto mu způsobit škodu spočívající v zahájení trestního stíhání proti jeho osobě jako obviněnému, při jednání již pravomocně odsouzeného npor. Z. B., který Z. Ch. pod pohrůžkou, že se zná s jeho nadřízeným a nechá jej propustit ze zaměstnání, nutil, aby se přiznal ke krádeži fotoaparátu, a když to jmenovaný odmítal, křičel na něj, uhodil jej nejméně čtyřikrát otevřenou dlaní do tváře, a když se ani poté ke krádeži fotoaparátu nedoznal, udeřil jej dvakrát pěstí do levé tváře, uchopil za vlasy tak, až mu je vytrhal a hlavou mu uhodil třikrát o skříň, a způsobil mu zranění, spočívající ve zhmoždění obou částí dolní čelisti a temene hlavy, které si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření, přičemž takto jednal v rozporu s ust. § 6 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a § 52 tr. ř. a v rozporu s článkem 25 odst. 4 závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001, a se Z. Ch., který opakovaně uvedl, že se krádeže nepopustil, o obsahu jeho vysvětlení nesepsal úřední záznam, čímž porušil ust. § 158 odst. 5 tr. ř., od počátku nijak nereagoval, ač byl povinen provést služební zákrok či úkon, když viděl, že je páchán trestný čin, a připustil, aby Z. Ch. vznikla bezdůvodná újma, přičemž takto jednal v rozporu s ust. § 7 odst. 1, § 6 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v rozporu s článkem 25 odst. 4 závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001, v rozporu s § 52 tr. ř. a se Z. Ch., který opakovaně uvedl, že se krádeže nedopustil, o obsahu jeho vysvětlení nesepsal úřední záznam, čímž porušil ust. § 158 odst. 5 tr. ř.". 10. O dovolání odsouzeného rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 4. 2009 č. j. 8 Tdo 344/2009-520 tak, že dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. 11. Pro úplnost lze doplnit, že odsouzený podal ještě návrh na povolení obnovy, který však byl usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 8. 2009 č. j. 21 Nt 1401/2009-21 zamítnut. Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11 2009 č. j. 4 To 284/2009-36. Obviněný napadl tato dvě zmíněná rozhodnutí ústavní stížností, vedenou u Ústavního soudu samostatně pod sp. zn. III. ÚS 155/10, o níž dosud nebylo rozhodnuto. III. 12. Stěžovatel namítá porušení svých základních práv, zejména práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces, přičemž jeho výtky lze shrnout ve stručnosti do dvou skupin: a) Stěžovatel tvrdí, že se skutku, pro nějž byl odsouzen, vůbec nedopustil; orgány činné v trestním řízení prý nesprávně a neúplně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj zcela chybné právní závěry o jeho vině. Toto tvrzení zejména konkretizuje poukazem na nesprávné zhodnocení svědeckých výpovědí svědků Ch., H., S. a B., z nichž má podle jeho názoru vyplývat závěr, že nebyl přítomen při výslechu prověřovaného Ch. po celou dobu jeho trvání, takže údajné protiprávní počínání spoluobviněného B. nezpozoroval; b) dále tvrdí, že se orgány činné v trestním řízení dopustily řady procesních pochybení. Uvádí zejména, že soud druhého stupně se ve svém rozhodnutí ze dne 18. 11. 2008 odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně a překvalifikoval oproti soudu prvního stupně žalovaný skutek podle přísnějšího ustanovení trestního zákona, aniž by znovu provedl podstatné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu; pouhý výslech jeho jako obviněného, v němž on sám navíc toliko odkázal na obsah dříve pořízených protokolů, nelze prý za nové provedení podstatných důkazů považovat. V postupu odvolacího soudu spatřuje stěžovatel též porušení zásady bezprostřednosti a ústnosti, upravené v § 2 odst. 11 tr. řádu