III.ÚS 167/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 167/25 ze dne 30. 6. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Janou Libusovou, advokátkou, sídlem Čeňka Zemana 1716, Louny, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. září 2024 č. j. 22 Nc 25/2024-197, usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. října 2024 č. j. 22 Nc 25/2024-369, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2024 č. j. 56 Co 242/2024-420, usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. prosince 2024 č. j. 22 Nc 25/2024-474, usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. prosince 2024 č. j. 22 Nc 25/2024-494, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. ledna 2025 č. j. 18 Co 13,14/2025-591, za účasti Okresního soudu Plzeň-město a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a A. D., nezl. D. V. a nezl. P. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tvrdí, že v záhlaví označená rozhodnutí porušila jeho práva a práva jeho nezletilých dětí podle čl. 32 odst. 4, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1, 2, čl. 5, čl. 7, čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel se domáhá zrušení pouze usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 9. 2024 č. j. 22 Nc 25/2024-197, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2024 č. j. 56 Co 242/2024-420 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2025 č. j. 18 Co 13,14/2025-591, přičemž usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 9. 2024 žádá zrušit podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že matka nezletilých (vedlejší účastnice) podala dne 17. 5. 2024 k Okresnímu soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") návrh na úpravu poměrů nezletilých. Matka žádala svěření nezletilých do své péče, neboť od narození pečuje o děti sama, rodiče spolu nikdy nežili ve společné domácnosti. Matka bydlí s nezletilými u své babičky v X a stěžovatel žije v Y. Okresní soud nařídil ústní jednání na 18. 6. 2024, avšak z důvodu žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce, bylo ústní jednání odročeno, stejně jako další termíny jednání (z důvodů na straně matky nezletilých i stěžovatele). 3. Dne 11. 9. 2024 podala matka návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala svěření nezletilých do své zatímní péče, neboť stěžovatel nevrátil nezletilé v dohodnutém čase a zajistil jim v místě svého bydliště mateřskou školku. Okresní soud napadeným usnesením ze dne 13. 9. 2024 předal nezletilé do péče matky na dobu tří měsíců od vydání předběžného opatření a zároveň zamítl návrh stěžovatele ze dne 13. 9. 2024 na předběžné opatření, kterým se domáhal svěření nezletilých do dočasné střídavé péče. 4. Dne 4. 10. 2024 podal stěžovatel k okresnímu soudu podání, které označil jako návrh na zrušení předběžného opatření a návrh na nařízení předběžného opatření. Okresní soud podání posoudil jako odvolání proti předběžnému opatření ze dne 13. 9. 2024 a jako námitku podjatosti. Okresní soud předal dne 16. 10. 2024 podání a spisový materiál Krajskému soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"). Krajský soud vrátil věc okresnímu soudu bez věcného vyřízení se stanoviskem, že podání ze dne 4. 10. 2024 není odvoláním a námitkou podjatosti, ale návrhem na zrušení předběžného opatření a nařízení jiného předběžného opatření. 5. Stěžovatel podal dne 14. 10. 2024 k okresnímu soudu také odvolání proti usnesení o předběžném opatření ze dne 13. 9. 2024. Následně stěžovatel dne 16. 1. 2025 podal stížnost na průtahy pro nepostoupení odvolání. Do doby podání ústavní stížnosti nebylo o jeho odvolání rozhodnuto. 6. Usnesením ze dne 29. 10. 2024 okresní soud rozhodl o návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření o svěření nezletilých do střídavé péče tak, že návrh zamítl (výrok I.) a návrh stěžovatele na zrušení předběžného opatření ze dne 13. 9. 2024 zamítl (výrok II.). Okresní soud konstatoval, že sdělení rodičů jsou vzájemně konfrontační, přičemž je nepochybné, že oba nezletilí, zejména D., mají specifické potřeby. Soud zamítl návrh stěžovatele především pro nedostatek důkazů podporujících jeho tvrzení, přičemž konstatoval, že svěření nezletilých do střídavé péče by znamenalo významné omezení docházky P. do mateřské školy X, která je pro jeho psychický vývoj významná. Krajský soud usnesením ze dne 19. 11. 2024 potvrdil rozhodnutí okresního soudu, neboť neshledal, že by pominuly důvody pro nařízení předběžného opatření. 7. Matka nezletilých podala dne 2. 12. 2024 k okresnímu soudu návrh ve věci samé, na určení trvalého bydliště nezletilých, kterým se domáhala určení, že trvalým bydlištěm nezletilých je P. Stěžovatel podal dne 2. 12. 2024 návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal svěření nezletilých do jeho dočasné péče na dobu tří měsíců a zároveň uložení povinnosti zajistit pro nezletilé ergoterapie v dosavadním rozsahu a navrhoval zrušení předběžného opatření ze dne 13. 9. 2024. Jako eventuální návrh pak navrhl asymetrickou úpravu péče obou rodičů v časový prospěch matky (péče stěžovatele pouze od neděle ráno do pátku odpoledne za 14 dní). 8. Okresní soud usnesením ze dne 4. 12. 2024 návrh matky na určení trvalého bydliště nezletilých odmítl (výrok I.), návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření zamítl (výroky II., III.), upravil styk stěžovatele s nezletilými každý lichý týden od pátku do neděle, přičemž nezletilé stěžovatel převezme a předá v bydlišti matky (výrok IV.). Okresní soud zatímně upravil styk stěžovatele s nezletilými s cílem zajistit mu pravidelný kontakt s nimi v přiměřeném rozsahu. Zatímní úpravu styku nezletilých se stěžovatelem soud upravil z důvodu neschopnosti rodičů se mimosoudně domluvit. V předchozím řízení nebylo soudy prokázáno, že by matka stěžovateli do této doby bránila v kontaktu s nezletilými, ani stěžovatel to netvrdí. 9. Okresní soud usnesením ze dne 13. 12. 2024 prodloužil trvání předběžného opatření ze dne 13. 9. 2024 do 13. 1. 2025, neboť ve věci samé nebylo rozhodnuto. Okresní soud prodloužení trvání předběžného opatření odůvodnil nutností vypracovat znalecký posudek za účelem posouzení, zda jsou nezletilí schopni realizace střídavé výchovy a s tím související docházky do dvou různých mateřských škol. 10. Usnesením ze dne 10. 1. 2025 okresní soud prodloužil trvání předběžného opatření ze dne 13. 9. 2024 do 13. 4. 2025, neboť nebylo rozhodnuto ve věci samé a nebyl vypracován znalecký posudek. 11. Krajský soud usnesením ze dne 27. 1. 2025 rozhodl o odvolání stěžovatele proti usnesením okresního soudu ze dne 4. 12. 2024 a ze dne 13. 12. 2024 tak, že výrok II. potvrdil (výrok I.), výrok III. změnil tak, že návrh stěžovatele ze dne 2. 12. 2024 na vydání předběžného opatření a zrušení předběžného opatření ze dne 13. 9. 2024, zamítl (výrok II.) a výrok IV. změnil tak, že upravil styk stěžovatele s nezletilými každý čtvrtek lichého týdne až neděle lichého týdne. Nezletilí neplní povinnou školní docházku, proto krajský soud rozšířil jejich styk se stěžovatelem. II. Argumentace stěžovatele 12. Stěžovatel namítá, že v posuzované věci sice obecné soudy tvrdí, že předběžná opatření jsou pouze dočasná a nepředjímají rozhodnutí ve věci samé, ale spolu s nařízeným znaleckým posudkem bude zcela jistě překonána lhůta pro předání dětí do péče jednoho rodiče předběžným opatřením. Stěžovatel tvrdí, že soudy předběžnými opatřeními cíleně nastolily dlouhodobé asymetrické uspořádání, které nepochybně využijí k odůvodnění rozhodnutí ve věci samé. Vyloučení dosavadní bezproblémové docházky dětí do školky v Y ovlivní znalecký posudek v otázce možnosti docházky nezletilých do dvou mateřských školek a prospěšnosti tohoto řešení, což soudy zneužijí pro vylučování stěžovatele z péče. Stěžovatel také tvrdí, že nejde o aplikaci zákona, ale uplatnění genderových stereotypů a předsudků s využitím soudní moci k prosazení zjevně od počátku zamýšleného cíle, tedy svěření nezletilých do péče jejich matky. 13. Stěžovatel namítá procesní pochybení obecných soudů, neboť se dne 14. 10. 2024 odvolal proti usnesení okresního soudu ze dne 13. 9. 2024. O tomto odvolání nebylo do doby podání ústavní stížnosti rozhodnuto, ačkoliv odvolací soud již rozhodoval o pozdějších odvoláních stěžovatele. 14. Stěžovatel dále tvrdí, že okresní soud v usnesení ze dne 4. 12. 2024 uvedl, že předběžné opatření ze dne 13. 9. 2024 zrušil, pročež stěžovatel nepodal stížnost na průtahy pro neřešení odvolání stěžovatele. Následně však okresní soud ro