Ústavní soud III.ÚS 1820/25 – Ochrana proti nečinnosti správního orgánu

Dne 2. 5. 2024 podali stěžovatelka a její syn žádost o české státní občanství. Protože jsou občany Ruské federace, Ministerstvo vnitra řízení o jejich žádostech přerušilo podle § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace.

Stěžovatelé požádali ministra vnitra o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 správního řádu. Ten jim však s ohledem na znění citovaného ustanovení nevyhověl.

Proti usnesení ministra vnitra podávají stěžovatelé ústavní stížnost, neboť mají za to, že porušuje jejich ústavně zaručená práva.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ústavní stížnost stěžovatelů není přípustná, neboť stěžovatelé nevyužili všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelé se totiž po vyčerpání prostředků proti nečinnosti správního orgánu mohou žalobou podle § 79 soudního řádu správního domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé (srov. bod 2 usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1819/25).

Vzhledem k uvedenému soudkyně zpravodajka ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Pokud jde o polemiku stěžovatelů s dopadem § 7x a § 7y zákona č. 65/2022 Sb. do jejich základních práv, nejsou v současné fázi řízení k iniciaci přezkumu těchto ustanovení oprávněni. Nadto lze podotknout, že plénum Ústavního soudu momentálně projednává návrh senátorů na zrušení uvedených ustanovení (sp. zn. Pl. ÚS 15/25; viz usoud.cz/projednavane-plenarni-věci).