III.ÚS 2119/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2119/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jaroslava Brože, MJur., advokáta, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Romana Čechmánka, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013, 29 NSČR 50/2019-B-787, ve znění opravného usnesení ze dne 22. června 2021 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013, 29 NSČR 50/2019-B-793, a s ní spojeným návrhem na přednostní vyřízení věci a návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel působil jako insolvenční správce v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně (dále též jen "krajský soud" nebo "insolvenční soud") pod sp. zn. KSBR 29 INS 33609/2013 na majetek dlužníka Romana Čechmánka. Do funkce insolvenčního správce byl ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 16. 9. 2015 č. j. 29 INS 33609/2013-B-116 namísto odvolaného insolvenčního správce JUDr. Josefa Cupky. Poté krajský soud usnesením ze dne 6. 4. 2018 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013-B-497 odvolal stěžovatele z funkce insolvenčního správce, a na jeho místo ustanovil JUDr. Šárku Línkovou, avšak toto usnesení bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 29. 6. 2018 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013, 3 VSOL 396/2018-B-527 tak, že stěžovatel se z funkce insolvenčního správce neodvolává. 2. Krajský soud následně výrokem I. usnesení ze dne 19. 11. 2018 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013-B-582 zprostil stěžovatele funkce insolvenčního správce dlužníka. Výrokem II. ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka obchodní společnost Insolvency Project, v. o. s., a výrokem III., uložil stěžovateli, aby do 7 dnů od doručení usnesení řádně informoval nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předal mu všechny doklady souvisící s výkonem funkce. Krajský soud vyšel z § 31 odst. 5, § 32, § 36 odst. 1 a § 37 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, přičemž vzal za prokázané, že stěžovatel odmítl splnit závazné pokyny, které mu byly uděleny krajským soudem v rámci dohlédací činnosti usnesením ze dne 18. 10. 2018 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013-B-561. Stěžovatel zejména nepostupoval v souladu s § 36 insolvenčního zákona, z něhož plyne povinnost insolvenčního správce postupovat při výkonu své funkce svědomitě a s odbornou péčí. Důležitou povinnost porušil stěžovatel tím, že podle pokynu krajského soudu nevyloučil z majetkové podstaty dlužníka nemovitosti zpeněžené v rámci dražby konané soudním exekutorem JUDr. Mgr. Jiřím Leskovjanem, LL. M., Exekutorský úřad Praha 4, dne 19. 6. 2015, a nezměnil (na souhlasné) stanovisko ke zrušení konkursu. Stěžovatel rovněž odmítal respektovat stanoviska věřitelů a dlužníka a jednal proti jejich vůli i proti vůli krajského soudu. 3. K odvolání stěžovatele vrchní soud usnesením ze dne 22. 2. 2019 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013, 3 VSOL 832/2018-B-619 změnil usnesení krajského soudu v I. výroku usnesení tak, že stěžovatel se funkce insolvenčního správce nezprošťuje (druhý výrok). Odvolání stěžovatele proti výroku II. usnesení krajského soudu odmítl (první výrok). Vrchní soud vycházeje především z § 32 odst. 1 a § 36 odst. 1 insolvenčního zákona dospěl k závěru, že důvody pro zproštění z funkce nejsou dány, když pokyn k vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka insolvenční soud neudělil a postupem podle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona nemůže krajský soud insolvenčnímu správci uložit, aby souhlasil se zrušením konkursu ve smyslu § 308 odst. 2 insolvenčního zákona; nadto krajský soud stěžovatele k souhlasu se zrušením konkursu pouze "vyzval", povinnost "souhlasit" mu neuložil. V postupu stěžovatele pak vrchní soud neshledal ani podklady pro závěr, že jedná proti vůli věřitelů, dlužníka, krajského soudu, i proti stanovisku státního zastupitelství, a v řízení nedává přednost společnému zájmu věřitelů a všech uvedených subjektů. 4. K následnému dovolání věřitelky obchodní společnosti SYNOT W, a. s., Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 5. 2021 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013, 29 NSČR 50/2019-B-787 změnil usnesení vrchního soudu ve výroku II. tak, že se usnesení krajského soudu potvrzuje, tedy že se stěžovatel funkce insolvenčního správce zprošťuje. Nejvyšší soud připustil dovolání k dovolatelkou položeným otázkám, neboť rozhodnutí vrchního soudu bylo zčásti v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a zčásti (ve vazbě na společný zájem věřitelů) šlo o věc Nejvyšším soudem dosud neřešenou. Nejvyšší soud uvedl, že podle jeho ustálené judikatury důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona může být mj. skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. Z tohoto pohledu považoval pokyn udělený krajským soudem stěžovateli v usnesení dne 18. 10. 2018 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013-B-561, jakkoli mohl být formulován jednoznačněji, za pokyn, podle něhož měl stěžovatel vyřadit ze soupisu majetkové podstaty dlužníka věci, jež byly předmětem exekutorské dražby konané dne 19. 6. 2015. Stejně tak měl Nejvyšší soud za zřejmé, že stěžovatelovo podání ze dne 29. 10. 2018 (B-568) potvrdilo, že stěžovatel v tomto duchu předmětný pokyn také chápal, avšak odmítl se mu podrobit, neboť měl za to, že krajský soud jeho udělením vybočil z mezí své dohlédací činnosti. Z uvedeného důvodu bylo právní posouzení věci vrchním soudem, jenž vyslovil přesvědčení, že krajský soud takto pokyn k vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka neudělil, nesprávné. Nejvyšší soud (při vědomí, že § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou) neshledal nepřiměřeným, měl-li krajský soud nesplnění pokynu z 18. 10. 2018 za důvod, pro který zprostil stěžovatele funkce insolvenčního správce dlužníka. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve popisuje průběh insolvenčního řízení a časový sled událostí. Z pohledu stěžovatele je důležité, že předchozí insolvenční správce dlužníka JUDr. Josef Cupka byl zproštěn své funkce, když majetek dlužníka zpeněžil v dobrovolné dražbě dne 19. 6. 2015 v rozporu s insolvenčním zákonem (viz § 286 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017). Stěžovatel, který byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka namísto JUDr. Josefa Cupky, pak činil kroky k navrácení stavu před dražbou. Proto stěžovatel opětovně sepsal nezákonně zpeněžený majetek do majetkové podstaty a vyvolal soudní spory, které byly potenciálně způsobilé tento majetek do majetkové podstaty navrátit. Pravomocně byl ukončen pouze spor o neplatnost dražby podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, jímž byla žaloba stěžovatele vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 19 C 265/2015 zamítnuta. Další spory o to, zda je majetek zpeněžený v dražbě součástí majetkové podstaty (jde o incidenční spory, které byly u krajského soudu započaty pod sp. zn. 29 ICm 4419/2015 a sp. zn. 29 ICm 4061/2015), nebyly ke dni vydání usnesení se sporným pokynem ze dne 18. 10. 2018 pravomocně skončeny. Podle stěžovatele může insolvenční soud (krajský soud) udělit pokyn k vyřazení majetku z majetkové podstaty jen tehdy, nejsou-li pochybnosti o tom, že majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty neoprávněně. V případě pochybností lze majetek vyjmout pouze na základě rozhodnutí o vylučovací žalobě. Udělení pokynu v rámci dohlédací činnosti (§ 11 insolvenčního zákona) ve skutkově i právně složité věci představuje podle názoru stěžovatele exces a překročení pravomoci krajského soudu. 6. Stěžovatel považuje usnesení krajského soudu ze dne 19. 11. 2018 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013-B-582 (stěžovatel má nicméně zřejmě na mysli především usnesení krajského soudu ze dne 18. 10. 2018 č. j. KSBR 29 INS 33609/2013-B-561, jímž mu byl udělen pokyn) za nevykonatelné, neboť není jednoznačné, ukládá-li stěžovateli předložit aktualizovaný soupis majetkové podstaty a navíc nesprávně označuje rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně o zamítnutí