CS · EN DE FR brzy

III.ÚS 2176/13 — Ústavní soud

ECLI: nalus:3-2176-13_1
Datum: 2014-01-09
Z rozhodnutí: Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka a Vladimíra Kůrky - ze dne 9. ledna 2014 sp. zn. III. ÚS 2176/13 ve věci ústavní stížnosti města Cheb, se sídlem v Chebu, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne…
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2176/13 ze dne 9. 1. 2014 N 2/72 SbNU 31 Vydržení vlastnického práva k tzv. historickému majetku obcí státem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Jaroslava Fenyka a Vladimíra Kůrky - ze dne 9. ledna 2014 sp. zn. III. ÚS 2176/13 ve věci ústavní stížnosti města Cheb, se sídlem v Chebu, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2013 č. j. 28 Cdo 1294/2013-71 o odmítnutí stěžovatelova dovolání v řízení o žalobě, jíž se stěžovatel domáhal určení vlastnictví ke konkrétním nemovitostem podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Lesů České republiky, s. p., IČO: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2013 č. j. 28 Cdo 1294/2013-71 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní právo stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2013 č. j. 28 Cdo 1294/2013-71 se ruší. Odůvodnění I. Obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností (podanou k poštovní přepravě dne 12. 7. 2013) se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí z důvodu porušení svých základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 10. 2012 č. j. 9 C 297/2011-26 bylo rozhodnuto, že stěžovatel coby žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 483/1 o výměře 47 860 m2 v katastrálním území Dolní Hraničná. Dále byla zamítnuta žaloba na určení, že stěžovatel je vlastníkem pozemků parc. č. 430/1, 430/2, 460/2 a 466/2. 3. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se stěžovatel domáhal určení, že je vlastníkem výše uvedených pozemků s tím, že do jeho vlastnictví přešly podle § 2 a 2a zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce vyzval žalovaného (Lesy České republiky, s. p.) k vydání předmětných pozemků dopisem ze dne 14. 6. 2010. 4. Zamítavý výrok okresní soud odůvodnil tím, že žalovaný (resp. Česká republika) sporné pozemky vydržel. Možnost vydržení nemovitostí, které jsou či mohou být předmětem "obecní restituce", okresní soud opřel o judikaturu Nejvyššího soudu (viz sub 7). Tyto pozemky byly tzv. historickým majetkem, který přešel na obec podle § 2 zákona č. 172/1991 Sb. ke dni 24. 5. 1991. Jestliže tedy stěžovatel vyzval žalovaného k vydání pozemků, které ani nespecifikoval, až výzvou ze dne 14. 6. 2010, pak se tak stalo podle okresního soudu až po uplynutí vydržecí lhůty. Výrok o určení vlastnického práva pak okresní soud odůvodnil tak, že šlo o tzv. přídělový majetek, který mohl přejít na obec podle § 2 zákona č. 172/1991 Sb. za situace, že byl ke dni 1. 7. 2000 zapsán jako vlastnictví České republiky. Vlastnictví k němu tak nabyl stěžovatel k tomuto dni, a pokud výzvu k vydání učinil dne 14. 6. 2010, pak tímto dnem byla narušena dobrá víra žalovaného o tom, že s nemovitostí nakládá jako s vlastní. Proto nedošlo k vydržení. 5. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2013 č. j. 18 Co 695/2012-53 byl ve výroku I potvrzen výrok II rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 10. 2012 č. j. 9 C 297/2011-26, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že stěžovatel jako žalobce je vlastníkem sporných pozemků. Ve výroku II rozsudku odvolacího soudu byl změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem jiného pozemku. 6. Odvolací soud dovodil, že v případě pozemku parc. č. 483/1 šlo o zkonfiskovaný majetek, který byl přidělen právnímu předchůdci žalobce dne 16. 6. 1948 rozhodnutím Ministerstva zemědělství č. j. 16342/48-IX/Z-23 vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Současně však uvedl, že ustanovení § 2a zákona č. 172/1991 Sb. je pouhým doplňkem restituce podle § 2 téhož zákona a přechodu podle § 1 tamtéž. V tomto směru odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 114/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že v projednávané věci pozemky, ze kterých sestává parc. č. 483/1, byly přiděleny žalobci již v roce 1948, a přešly tak do vlastnictví žalobce podle § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. již ke dni 24. 5. 1991. Krajský soud dále uvedl, že ve smyslu § 8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném do 28. 6. 2012, byly obce povinny do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem podle tohoto zákona učinit návrh k příslušnému středisku geodézie na zápis těchto nemovitých věcí do evidence nemovitostí. Tuto svoji povinnost žalobce nesplnil a po dobu devatenácti let od účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. byl zcela nečinný, přičemž nárok na vydání pozemků poprvé uplatnil až dne 14. 6. 2010. Od 24. 5. 1991 pozemky užíval žalovaný a byl oprávněným držitelem, neboť byl v dobré víře, že mu pozemky patří. Dobrá víra nemohla být zpochybněna samotným vydáním zákona č. 172/1991 Sb. Po uplynutí deseti let od 24. 5. 1991 tak došlo k vydržení vlastnického práva pro stát ke všem pozemkům, ke kterým se domáhá určení vlastnického práva stěžovatel. Žalobě nemůže být vyhověno ani s poukazem na novelizovaný § 8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 173/2012 Sb., kde je uvedeno, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a či 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. 3. 2012 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li tuto svou povinnost, považuje se den 1. 4. 2012 za den přechodu vlastnického práva na stát. Z tohoto ustanovení podle krajského soudu neplyne, že by měl stát přijít o vlastnické právo k nemovitostem, které již vydržel. 7. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné proto, že shledal, že odvolací soud rozhodl věcně správně, v souladu s judikaturou dovolací instance. V odůvodnění uvedl následující. Nelze vyloučit vydržení obecního majetku státem či jím založeným státním podnikem, a to i poté, co bylo ex lege obnoveno obecní vlastnictví. Ustanovení § 8 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění účinném do 28. 6. 2012, ukládalo obcím povinnost do jednoho roku od nabytí vlastnictví k nemovitostem učinit návrh katastru na zápis těchto nemovitostí. Je tedy zřejmé, že zákon nevycházel z nezměnitelné povahy zákonného nabytí vlastnictví obcí ani ve vztahu ke státu jako subjektu práva, ale v zájmu právní jistoty ukládal obci povinnost, jejíž splnění mělo zamezit pozdějším nejasnostem při posouzení právních vztahů k nemovitostem. Nedostatek aktivity obce při prosazování práv, jichž se v důsledku obecní restituce stala nositelkou, tedy při naplnění zákonem stanovených předpokladů vede k nabytí vlastnického práva státem (či jím založeným státním podnikem) formou vydržení. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a účastníci občanskoprávních vztahů jsou si rovni (čl. 11 odst. 1 Listiny, § 2 odst. 2 obč. zák.). Pokud jde o problematiku posouzení aplikace § 2 a 2a zákona č. 172/1991 Sb. při posouzení počátku běhu vydržecí lhůty k pozemku parc. č. 438/1, Nejvyšší soud odkázal na rozsudek ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. 28 Cdo 3360/2008. Podle něj zákon č. 114/2000 Sb., jenž je novelou zákona č. 172/1991 Sb., umožnil uplatnění restitučního nároku v případě, kdy obce neměly do nabytí účinnosti této novely zákonem nezbytně požadované důkazy o svém vlastnictví před 31. 12. 1949 - ani přídělovou listinu, ani přídělový plán. V projednávané věci však žalobce již v žalobě uvádí v rámci výčtu důkazního materiálu přídělové rozhodnutí a rovněž v průběhu řízení nebylo mezi stranami sporu o tom, že v případě právě tohoto jednoho pozemku jde o příděl. II. Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníka řízení 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že podle zákona č. 173/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, a jím novelizovaného § 8 zákona č. 172/1991 Sb. měly obce povinnost podat do 31. 3. 2013 žaloby na určení vlastnického práva nebo návrh na zápis do katastru nemovitostí ohledně majetku, který přešel do vlas

Citovaná ustanovení

§ 1 (114/2000 Sb.)§ 1 (172/1991 Sb.)§ 2 (172/1991 Sb.)§ 2a (172/1991 Sb.)§ 8 (172/1991 Sb.)§ 29 (182/1993 Sb.)§ 6 (219/2000 Sb.)§ 2 (40/1964 Sb.)§ 21 (40/1964 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.