III.ÚS 2208/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2208/21 ze dne 19. 10. 2021 N 182/108 SbNU 221 Neposkytnutí ochrany povinnému soudem proti svévolnému postupu soudního exekutora   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Juříčka, zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Píchou, sídlem Sladkovského 51, Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. května 2021 č. j. 40 Co 212/2021-102, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníka řízení a obchodní společnosti B2 Kapital Czech Republic, s. r. o., sídlem Rybná 682/14, Praha 1, zastoupené advokátem Mgr. Markem Lošanem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. května 2021 č. j. 40 Co 212/2021-102 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. května 2021 č. j. 40 Co 212/2021-102 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Dne 12. 8. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu soudního spisu sp. zn. 49 EXE 3657/2010 vedeného Okresním soudem v Olomouci (dále též jen "okresní soud"), který si Ústavní soud za účelem posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Platebním rozkazem ze dne 2. 11. 2005 č. j. 43 Ro 807/2005-17 (dále jen "platební rozkaz") byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit obchodní společnosti GE Money Multiservis, a. s. (v současné době v likvidaci), pohledávku ve výši 22 028 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 1. 3. 2005 do zaplacení s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 17 402 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 10 352,40 Kč. Žádostí došlou dne 20. 5. 2010 Okresnímu soudu v Bruntále požádal soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána o pověření k provedení exekuce, a to toliko pro jistinu ve výši 22 028 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 10 352,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 17 402 Kč od 1. 3. 2005 do zaplacení. Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 25. 6. 2010 č. j. 60 EXE 470/2010-19 vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci, v jehož obvodu měl stěžovatel bydliště. Usnesením ze dne 23. 7. 2010 č. j. 49 EXE 3657/2010-25 nařídil okresní soud exekuci podle platebního rozkazu a současně pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu. 3. Soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, který byl pověřen provedením exekuce, zanikl výkon úřadu ke dni 31. 3. 2016 a do uvolněného úřadu byl počínaje dnem 1. 4. 2016 jmenován nový soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha (dále jen "soudní exekutor"), který dále vedl exekuční řízení proti stěžovateli. Usnesením soudního exekutora ze dne 23. 11. 2018 č. j. 203 EX 17100/10-121 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně oprávněného, a to z oprávněné obchodní společnosti MONETA Money Bank, a. s. (dříve GE Money Bank, a. s.), na nového oprávněného, obchodní společnost B2 Kapital Czech Republic, s. r. o., která má v řízení o ústavní stížnosti postavení vedlejší účastnice. 4. Usnesením ze dne 5. 8. 2020 č. j. 203 Ex 17100/10-146 rozhodl soudní exekutor o zrušení všech pěti exekučních příkazů vydaných v daném exekučním řízení. Toto rozhodnutí odůvodnil tak, že "dne 20. 7. 2020 bylo dosaženo účelu exekuce tím, že byla pohledávka i náklady exekuce vymoženy" (č. l. 49 soudního spisu; č. l. 155 spisu soudního exekutora). Později však soudní exekutor vydal písemnost označenou jako "úřední záznam" ze dne 14. 10. 2020 č. j. 203 Ex 17100/10-147, v níž uvádí, že "bylo zjištěno, že na základě podaného exekučního návrhu oprávněného bylo v elektronickém exekučním spise nesprávně založeno vymáhané plnění", přičemž "chybné zadání bylo uvedeno i v elektronické žádosti o pověření k provedení exekuce". V předmětném úředním záznamu se dále uvádí, že "soudní exekutor tímto konstatuje, že exekuce bude dále prováděna k vymožení nedoplatku na pohledávce oprávněného a k vymožení dalších nákladů exekuce", pročež byl stěžovatel vyzván, aby telefonicky kontaktoval soudního exekutora za účelem zaplacení "nedoplatku v exekuci" ve výši cca 54 500 Kč (č. l. 50 soudního spisu, č. l. 156 spisu soudního exekutora). V písemnosti označené jako "oznámení" ze dne 14. 10. 2020 č. j. 203 Ex 17100/10-148, které bylo doručeno stěžovateli, soudní exekutor uvedl, že "žádá, nechť usnesení ze dne 5. 8. 2020 č. j. 203 Ex 17100/10-146 není bráno v potaz, neboť skutečnosti uvedené v daném usnesení (tedy, že byla pohledávka i náklady exekuce vymoženy) neodpovídají aktuálnímu reálnému stavu exekuce. Nadále je v exekuci pokračováno, přičemž žádáme, nechť jsou případně nadále prováděny srážky z majetku povinného ve prospěch této exekuce" (č. l. 51 soudního spisu, č. l. 157 spisu soudního exekutora). 5. Dne 8. 1. 2021 podal stěžovatel návrh na zastavení exekuce, spolu s návrhem na odklad jejího výkonu. Uvedl přitom, že exekuce byla pravomocným usnesením soudního exekutora skončena. Jestliže soudní exekutor na základě prostého úředního záznamu "obnovil" již zrušené exekuční příkazy a pokračuje dále v provádění exekuce, jde o postup v rozporu se zákonem. Zdůraznil, že "pakliže soudní exekutor ukončil exekuci v důsledku vlastní chyby, která je mu plně přičitatelná, odpovídá za škodu vzniklou oprávněnému on, nikoliv povinný". Vedlejší účastník projevil se zastavením exekuce nesouhlas, načež soudní exekutor postoupil návrh stěžovatele na zastavení exekuce okresnímu soudu. 6. Okresní soud usnesením ze dne 19. 1. 2021 č. j. 49 EXE 3657/2010-57 nejprve odložil provedení exekuce do pravomocného rozhodnutí o návrhu na její zastavení, neboť bylo možno očekávat, že exekuce bude zastavena. Usnesením ze dne 5. 3. 2021 č. j. 49 EXE 3657/2010-82 okresní soud vyhověl žádosti stěžovatele a rozhodl, že exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 23. 7. 2020 č. j. 49 EXE 3657/2010-25 se zastavuje (výrok I). Náhradu nákladů řízení nepřiznal soudnímu exekutorovi (výrok II) ani stěžovateli a vedlejší účastnici (výrok III). V odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že "exekuce pokračuje neoprávněně, když soudní exekutor po právní moci usnesení ze dne 5. 8. 2020 č. j. 203 EX 17100/10-146 pokračuje i nadále v provádění exekuce. Rovněž nelze obnovit zrušené exekuční příkazy neformálním úkonem soudního exekutora. Pokud bylo vydáno usnesení o ukončení exekuce a nebyla vymožena celá částka, je potřeba podat nový exekuční návrh popřípadě po soudním exekutorovi vymáhat náhradu za způsobenou škodu" (bod 11 odůvodnění). Jelikož podle okresního soudu vydal soudní exekutor usnesení, kterým zrušil veškeré v exekuci vydané a platné exekuční příkazy, jsou splněny předpoklady, aby nařízená exekuce byla zastavena, a to z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."). 7. Proti rozhodnutí okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání v celém jeho rozsahu, stěžovatel podal odvolání toliko proti III. výroku o náhradě nákladů řízení. Napadeným usnesením změnil krajský soud usnesení okresního soudu tak, že návrh stěžovatele na zastavení předmětné exekuce zamítl. Uvedl, že podle § 51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zaniká pověření exekutora toliko tehdy, byla-li pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce vymoženy. K tomuto vymožení však podle krajského soudu ve skutečnosti nedošlo, pročež není možné považovat exekuci za provedenou (bod 15 odůvodnění). Právně významné je pouze to, že nedošlo k zániku pověření soudního exekutora podle § 51 písm. c) exekučního řádu a že "oznámení o skončení exekuce dle § 46 odst. 8 exekučního řádu slouží k jiným účelům než k vlastnímu ukončení exekuce". Navíc platí, že oznámení o skončení exekuce není rozhodnutím, nýbrž pouhým potvrzením o skutečnosti vyplývající z exekučního spisu. Zastavení exekuce provedené okresním soudem by bylo v rozporu se zákla