III.ÚS 2270/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2270/25 ze dne 20. 11. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NAREX Ždánice, spol. s r. o., sídlem Městečko 250, Ždánice, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. května 2025 č. j. 4 Afs 244/2024-41, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2024 č. j. 31 A 99/2023-97, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, sídlem náměstí Svobody 98/4, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 2 odst. 2, 3, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že vedlejší účastník při daňové kontrole u stěžovatelky, jejímž předmětem kontroly byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017, ověřil, že stěžovatelka uplatnila do nákladů podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, částku ve výši 4 909 600 Kč za nájem automatického frézovacího centra GBA-203-CCN (dále jen "závitová bruska"). Stěžovatelka doložila smlouvu o pronájmu závitové brusky ze dne 20. 12. 2016 (dále jen "smlouva o pronájmu"), kterou uzavřela se společností VERNAY SWISS Ltd., sídlem Wenlock Road 20-22, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen "společnost Vernay"). Ve smlouvě bylo uvedeno, že výrobcem závitové brusky byla společnost SMS Maschinenbau GmbH, se sídlem Brunnenstrasse 117-119, Albstadt, Spolková republika Německo. Na základě žádosti o informace podle § 9 zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, zaslané německému správci daně vedlejší účastník zjistil, že úhradu kupní ceny za závitovou brusku uskutečnila ze svého účtu společnost Gold Wagon s. r. o., sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno (dále jen "společnost Gold Wagon"), nikoli společnost Vernay. Vedlejší účastník ověřil, že částku poskytli společnosti Gold Wagon ze svých účtů všichni tři jednatelé stěžovatelky. Úhrada nájemného ve výši 17 000 eur měsíčně byla v souladu se smlouvou o pronájmu stěžovatelkou hrazena bezhotovostním převodem na účet vedený u banky Česká spořitelna, a. s., v měně euro, jehož majitelem a disponentem byla obchodní společnost Gold Wagon. Finanční prostředky ve výši sjednaného nájmu 17 000 eur měsíčně hrazené stěžovatelkou na účet společnosti Gold Wagon se následně vracely zpět na účty jednatelů stěžovatelky. Tento pronájem trval v letech 2017 až 2021. Tento vztah mezi jednotlivými subjekty vyvolal u vedlejšího účastníka pochybnosti o oprávněnosti vykázaných nákladů, které se snažil ověřit prostřednictvím mezinárodního dožádání. 3. Vedlejší účastník odeslal dne 18. 3. 2022 žádost o výměnu informací britskému správci daně na základě čl. 25 Smlouvy mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a zisků z majetku, vyhlášené pod č. 89/1992 Sb. (dále jen "mezinárodní dožádání"). V žádosti požadoval od britského správce daně ověření, zda společnost Vernay evidovala závitovou brusku v majetku v roce 2017, jakým způsobem byla v období 2016 až 2021 využívána, zda byly výnosy z jejího pronájmu společnosti uhrazeny, zda byly zdaněny případné výnosy z jejího vlastnictví a zažádal o sdělení, jaké jsou vztahy mezi společností Vernay a společností Gold Wagon, a z jakého důvodu je ve smlouvě o pronájmu uveden účet společnosti Gold Wagon. V průběhu daňové kontroly provedl dne 31. 3. 2022 výslech ředitele společnosti Vernay, jehož předmětem bylo ověření obchodní spolupráce mezi společností Vernay a stěžovatelkou v roce 2017. Dne 18. 8. 2022 byla vedlejšímu účastníkovi doručena odpověď na mezinárodní dožádání. 4. Vedlejší účastník následně dne 11. 9. 2023 u stěžovatelky zahájil daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018 až 2021 v rozsahu omezeném na náklady spojené s nájmem závitové brusky na základě smlouvy o pronájmu. 5. Stěžovatelka podala u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") žalobu na ochranu před nezákonným zásahem vedlejšího účastníka spočívajícím v zahájení a provádění daňové kontroly, jejímž předmětem byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018 a 2019, neboť daňová kontrola v tomto rozsahu byla zahájena po uplynutí lhůty pro stanovení daně (nebyly splněny podmínky stavení lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Krajský soud rozsudkem ze dne 3. 4. 2024 č. j. 31 A 99/2023-68 shledal nezákonný zásah vedlejšího účastníka v zahájení a provádění daňové kontroly za zdaňovací období roku 2018 (výrok I.) a zakázal mu v provádění daňové kontroly za toto zdaňovací období pokračovat (výrok II.). V části, v níž se stěžovatelka domáhala vyslovení nezákonnosti zahájení a provádění daňové kontroly za zdaňovací období roku 2019, žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.). Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 9. 2024 č. j. 9 Afs 122/2024-40 zrušil výrok III. rozsudku krajského soudu ze dne 3. 4. 2024 spolu se všemi nákladovými výroky a zavázal krajský soud k tomu, aby se zabýval otázkou objektivní potřeby mezinárodního dožádání a jeho účelností. 6. Krajský soud ve věci znovu rozhodl napadeným rozsudkem tak, že zamítl žalobu stěžovatelky v části, ve které se domáhala vyslovení nezákonnosti zahájení a provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2019 a zákazu pokračování v daňové kontrole (výrok I.). Zároveň rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Krajský soud opětovně konstatoval, že mezinárodní dožádání bylo způsobilé ovlivnit běh lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, přičemž doplnil odůvodnění. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatelky zamítl a aproboval závěry krajského soudu. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka namítá, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky stavení lhůty pro stanovení daně podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, které Nejvyšší správní soud formuloval v rozsudku ze dne 23. 8. 2022 č. j. 3 Afs 24/2021-75, a tudíž daňová kontrola za zdaňovací období 2019 byla zahájena až po uplynutí této lhůty. Správní soudy pochybily, když se nevypořádaly s námitkou stěžovatelky ohledně relevantnosti žádaných informací. Stěžovatelka namítala, že položené otázky směřovaly výhradně do subjektivní sféry společnosti Vernay, a nemohly tak mít vliv na daňovou povinnost stěžovatelky. Správní soudy konstatovaly, že "informace souvisely především se skutečnostmi vztahujícími se ke zdanění výnosů společnosti Vernay". Nezdůvodnily však, jak je plnění daňových povinností společností Vernay ve Spojeném království způsobilé prokázat fakticitu plnění v rámci nájemního vztahu, a tedy daňovou uznatelnost stěžovatelkou uplatněného nákladu. Stěžovatelka tvrdí, že vedlejší účastnice mezinárodním došetřením nepožadovala objektivně potřebné informace. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jedná v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. již nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v z