III.ÚS 2660/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2660/24 ze dne 10. 6. 2025 Opomenuté důkazy v řízení o náhradu škody na zdraví   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem, sídlem Rooseveltova 564/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2024 č. j. 25 Cdo 1288/2024-684 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2023 č. j. 36 Co 210/2023-626, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2024 č. j. 25 Cdo 1288/2024-684 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2023 č. j. 36 Co 210/2023-626 bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel (žalobce) po vedlejší účastnici (žalované) požadoval zaplacení částky ve výši 150 840 Kč s příslušenstvím jako bolestného a částky ve výši 1 900 000 Kč s příslušenstvím za ztížení společenského uplatnění. Uvedených nároků se stěžovatel domáhal v souvislosti s dopravní nehodou, která se stala dne 20. 7. 2012, zaviněnou vozidlem pojištěným u vedlejší účastnice. V řízení bylo především sporné, jaké následky zanechala dopravní nehoda na zdravotním stavu stěžovatele a zda k poškození jeho zdraví (poškození kolenního kloubu) došlo v souvislosti s dopravní nehodou nebo spíše vyplýval z degenerativního onemocnění, popř. byl důsledkem pozdějšího úrazu. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 23. 1. 2023 č. j. 24 C 200/2016-579 žalobu ohledně obou stěžovatelem uplatněných nároků zamítl (výroky I a II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") výrokem I napadeného rozsudku potvrdil rozsudek obvodního soudu a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud vyšel ze skutkového zjištění obvodního soudu, z něhož se podává, že nepřipoutaný stěžovatel měl dne 20. 7. 2012 dopravní nehodu zaviněnou vozidlem pojištěným u vedlejší účastnice, při níž utrpěl tržnou ránu na čele, oděrky horního víčka oka, nosu a čela, krvácení z nosu, pohmoždění pravého kolenního kloubu, oděrky pravé nohy a podvrtnutí a natažení krční páteře. Pro zjištění rozsahu poranění, především kolenního kloubu, od kterého stěžovatel odvozoval ztížení svého společenského uplatnění, vyšel ze znaleckých posudků zpracovaných pro účely řízení, zejména ze znaleckého posudku MUDr. Evžena Hrnčíře, který předložila vedlejší účastnice, a soudem zadaného revizního znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen "revizní znalecký posudek"). Ačkoli stěžovatel v souvislosti s dopravní nehodou utrpěl (mimo jiné) zhmoždění pravého kolenního kloubu s odřeninou, následná vyšetření a plánovaná artroskopická operace neukázaly žádné strukturální úrazové změny kloubu. Současný stav stěžovatelova kolenního kloubu nebyl zapříčiněn dopravní nehodou, ale postupujícími degenerativními (neúrazovými) změnami a následným těžkým zhmožděním kolenního kloubu při pádu stěžovatele dne 21. 2. 2014. Tyto závěry korespondovaly rovněž s fotografiemi z facebookového profilu partnerky stěžovatele, na kterých byl po dopravní nehodě zachycen při různých volnočasových (sportovních či kulturních) aktivitách bez pomůcek pro chůzi či ortézy, a s výpovědí svědka (soukromého detektiva), který stěžovatele na objednávku vedlejší účastnice sledoval při výkonu jeho profese automechanika, kterou prováděl bez jakýchkoliv obtíží a pomůcek pro chůzi. Zranění stěžovatele při dopravní nehodě tedy nevedlo k žádným trvalým následkům. K důkazům předloženým stěžovatelem (znalecké posudky MUDr. Petra Špirocha, Ph.D. a MUDr. Vladimíra Pokorného, CSc.) se soudy nepřiklonily, neboť jejich závěry shledaly v rozporu s lékařskými zprávami. Pro nadbytečnost nebyl proveden stěžovatelem navrhovaný výslech jeho ošetřujících lékařů, neboť jimi vedená zdravotní dokumentace již sloužila jako podklad pro zpracování revizního znaleckého posudku. K procesnímu postupu obvodního soudu při zjišťování skutkového stavu městský soud uvedl, že v řízení nemusí být provedeny všechny navrhované důkazy. Obvodní soud vysvětlil, proč neprovedl výslechy ošetřujících lékařů stěžovatele. Městský soud nesouhlasil toliko s odůvodněním obvodního soudu, že důkazy nebyly provedeny proto, že výpovědi svědků (lékařů) mají nižší důkazní hodnotu než znalecký posudek. Na základě takto zjištěného skutkového stavu městský soud ve shodě s obvodním soudem dovodil, že nárok na pojistné plnění stěžovateli nevznikl. Po právní stránce uplatněný nárok posoudil podle § 420, § 441 a § 444 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovateli by sice náleželo bolestné vzniklé v souvislosti s úrazem, avšak z důvodu porušení povinnosti řidiče vozidla připoutat se během jízdy, které zásadně přispělo ke stěžovatelovu úrazu, resp. jeho následkům, bylo pojistné plnění zkráceno o polovinu. Vyplatila-li vedlejší účastnice stěžovateli před podáním žaloby částku ve výši 5 160 Kč, tedy 50 % bolestného vyčísleného znaleckým posudkem MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., stěžovatelův nárok zcela uspokojila. Dále konstatoval, že stav stěžovatelova poškozeného pravého kolenního kloubu nebyl následkem dopravní nehody, ale jeho degenerativního onemocnění a dalšího poranění, které utrpěl později. Uzavřel, že dopravní nehoda nevedla k žádnému trvalému zhoršení zdravotního stavu, kvůli kterému by byl stěžovatel zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností. 5. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 6. 2024 č. j. 25 Cdo 1288/2024-684 odmítl jako nepřípustné. Výhrady stěžovatele směřovaly vůči hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, jejichž správnost i samotné hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Napadal-li tak stěžovatel skutkové závěry soudů nižších stupňů, že v důsledku dopravní nehody neutrpěl žádné trvalé zdravotní následky a že se na jeho újmě podílelo jeho nepřipoutání se bezpečnostním pásem ve vozidle, a hodnocení důkazů městským soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů (stěžovatel zpochybňoval odbornost soudního znalce MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., závěry vyplývající z jeho znaleckého posudku i závěry z revizního znaleckého posudku), nevymezil tím jediný možný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení. Při námitce opomenutých či odmítnutých důkazů stěžovatel navíc přehlédl, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, neboť záleží vždy na jeho uvážení [§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.")], které důkazy je nezbytné provést, resp. zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. Nejvyšší soud konstatoval, že soudy nižších stupňů řádně vyložily důvody, proč neprovedly výslech ošetřujících lékařů stěžovatele, jakož i to, proč se k závěrům některých znaleckých posudků přiklonily (posudky MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. a revizní znalecký posudek) a k závěru jiných nikoliv (posudky MUDr. Petra Špirocha, Ph.D. a MUDr. Vladimíra Pokorného, CSc.). Nejvyšší soud dále uvedl, že městský soud doplnil dokazování dalším znaleckým posudkem znaleckého ústavu, který rozpory mezi znaleckými posudky objasnil (pozn. Ústavního soudu - toto dokazování neprováděl městský soud, ale již obvodní soud). Vytýkal-li stěžovatel městskému soudu, že pouze formálně převzal závěry obvodního soudu, aniž sám provedl dokazování, a že se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, šlo o námitky vad řízení, ke kterým však lze v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel nejprve rekapituluje okolnosti vzniku sporu, skutková zjištění (zejména znalecké posudky), průběh dosavadního řízení a obsah napadených rozhodnutí. Zpochybňuje závěry vyplývající ze znaleckého posudku MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. Poukazuje na to, že posouzení zdravotních problémů, j