III.ÚS 2671/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2671/09 ze dne 3. 3. 2011 N 33/60 SbNU 397 K ochraně minoritních akcionářů při rozdělení společnosti, návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) - ze dne 3. března 2011 sp. zn. III. ÚS 2671/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009 č. j. 29 Cdo 3683/2007-94 o zamítnutí dovolání, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2007 č. j. 5 Cmo 35/2007-64 potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2006 č. j. 29 Cm 213/2002-54 o zastavení řízení, v němž se stěžovatel a S. M. domáhali vyslovení neplatnosti usnesení řádné valné hromady žalované obchodní společnosti; ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na vyslovení rozporu § 220h obchodního zákoníku, ve znění platném ke dni konání valné hromady, s ústavním pořádkem a návrhem na zrušení § 131 odst. 3 a 4 obchodního zákoníku. Výrok I. Ústavní stížnost se zamítá. II. Návrh na "vyslovení rozporu" ustanovení § 220h obch. zák., "ve znění platném ke dni konání valné hromady", "s ústavním pořádkem" a návrh na zrušení § 131 odst. 3 a 4 obch. zák. se odmítají. Odůvodnění I. Stěžovatel včasným podáním, jež i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně zaručená základní práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ústavní stížnost spojil s návrhem na "vyslovení rozporu" ustanovení § 220h obch. zák., "ve znění platném ke dni konání valné hromady", [zrušeného zákonem č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, (zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev)] s ústavním pořádkem a současně i s návrhem na zrušení ustanovení § 131 odst. 3 a 4 obchodního zákoníku (dále též jen "obch. zák."). II. Stěžovatel (spolu se S. M.) zahájil řízení před obecnými soudy návrhem, kterým požadoval "vyslovení neplatnosti usnesení řádné valné hromady žalované (společnosti IVAX - CR, a. s.) konané dne 25. 6. 2002 v Opavě". Napadeným usnesením byla tato společnost zrušena bez likvidace jejím rozdělením s nerovnoměrným výměnným poměrem s převodem jmění na nástupnické společnosti, došlo ke schválení založení nástupnických společností, projektu rozdělení a konečné (řádné) účetní závěrky společnosti, zahajovací rozvahy nástupnických společností, zahrnující rozdělení zisku společnosti, a ke zvolení členů orgánů nástupnických společností. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 4. 2007 č. j. 5 Cmo 35/2007-64 potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2006 č. j. 29 Cm 213/2002-54, jímž bylo řízení zastaveno. Oba soudy vycházely z toho, že v průběhu řízení zahájeného dne 26. 6. 2002 společnost IVAX - CR, a. s., byla ke dni 31. 12. 2002 vymazána z obchodního rejstříku, jelikož zanikla rozdělením s nerovnoměrným výměnným poměrem na dvě nástupnické společnosti, a to První Opavskou, a. s., se sídlem v Opavě-Komárově, Ostravská 29, č. p. 305, a IVAX Pharmaceuticals, s. r. o., se sídlem v Opavě-Komárově, Ostravská 29, č. p. 305, čímž nastala procesní situace ztráty způsobilosti být účastníkem řízení předvídaná ustanovením § 107 odst. 1 o. s. ř. Soudy pak pokládaly za významné, že podle ustanovení § 220v ve spojení s § 220h odst. 4 obch. zák. v řízení o neplatnost usnesení valné hromady (projektu rozdělení) - zahájeném před zápisem rozdělení společnosti do obchodního rejstříku - lze po zápisu rozdělení do obchodního rejstříku pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo na řízení podle § 220k obch. zák., jestliže takové řízení již neprobíhá. Soudu prvního stupně bylo z úřední činnosti známo, že v řízení zahájeném dne 2. 1. 2004 pod sp. zn. 15 Cm 1/2004 se stěžovatel a S. M. (coby navrhovatelé) domáhají přiznání práva na dorovnání a určení výše dorovnání v penězích podle ustanovení § 220k obch. zák. (ve spojení s § 220v odst. 2 obch. zák.). Podle soudu prvního stupně i soudu odvolacího v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti pak pokračovat nelze, neboť s ohledem na zápis rozdělení do obchodního rejstříku povaha věci neumožňuje v tomto řízení pokračovat s právními nástupci vymazané společnosti, a dále že nelze ani postupovat jinak zákonem předjímanou cestou změny návrhu na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti na návrh o náhradu škody nebo o dorovnání v penězích podle § 220k obch. zák., neboť takové řízení již probíhá. Odvolací soud rovněž konstatoval, že právní úprava obsažená zejména v § 220k obch. zák. (zakotvující právo na dorovnání) poskytuje akcionářům společnosti zaniklé rozdělením dostatečnou právní ochranu, aby v důsledku této skutečnosti neutrpěli škodu. Neuznal ani námitky, že zastavení řízení je v rozporu s usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. II. ÚS 121/03 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), jakož i s Dohodou o podpoře a vzájemné ochraně investic uzavřenou mezi Českou republikou (resp. ČSFR) a Spolkovou republikou Německo. Stěžovatel a S. M. proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání, jež Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 6. 2009 č. j. 29 Cdo 3683/2007-94 podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Dovolací soud vysvětlil, že dovolání je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, uzavřel však, že není důvodné. Dovolací soud připomenul důsledky ustanovení § 131 odst. 3 písm. c) a § 183 odst. 1 obch. zák., a to ve vztahu k § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák., a na tomto základě přisvědčil právnímu závěru obou nižších soudů, že poté, co dojde k zápisu rozdělení do obchodního rejstříku, neumožňuje povaha věci v tomto řízení pokračovat, jestliže již probíhá řízení o dorovnání v penězích podle § 220k obch. zák., a co do řízení o náhradu škody nic dovolatelům nebránilo odpovídající změnu navrhnout. K námitce, že postup podle ustanovení § 220k odst. 1 obch. zák. představuje porušení mezinárodní dohody o ochraně investic, odkázal na vlastní usnesení ze dne 24. 6. 2008 sp. zn. 29 Odo 329/2006, ve kterém mimo jiné uzavřel, že postup podle ustanovení § 220p obch. zák. za vyvlastnění, znárodnění nebo podřízení jinému obdobnému opatření ve smyslu ustanovení čl. 4 odst. 2 Dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic, publikované pod č. 573/1992 Sb., považovat nelze. Konečně dovolací soud neuznal ani námitku, že obecné soudy rozhodly v rozporu s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 121/03, z něhož podle dovolatelů má vyplynout, že návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady měl být posouzen meritorně i po příslušném zápisu do obchodního rejstříku. III. V ústavní stížnosti - jmenovitě k argumentaci Nejvyššího soudu - a v replikách k vyjádřením společnosti Teva Czech Industries, s. r. o., (nástupce IVAX Pharmaceuticals, s. r. o.) stěžovatel namítal, že: 1. Ustanovení § 131 odst. 3 a § 220h obch. zák., v rozhodném znění, stojí v kolizi s čl. 36 Listiny, neboť princip, že "každý má právo na to, aby jeho věc byla spravedlivě rozhodnuta nezávislým soudem", zahrnuje podle jeho názoru i požadavek vydání "meritorního rozhodnutí, a nikoliv jakéhokoliv formálního rozhodnutí", v důsledku čehož "neprojednáním věci v meritu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces". 2. Ustanovení § 131 odst. 3 obch. zák. "dává navrhovatelům v řízení o neplatnost usnesení valné hromady jasné právo podat žalobu o náhradu škody a na zadostiučinění" a toto právo lze využít podle § 131 odst. 4 "ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu podle odstavce 3", což je nutné vyložit jako rozhodnutí, "kterým se nevysloví neplatnost, avšak které reflektuje porušení zákona"; soud pak "nemůže negovat nebo či omezovat žalobní právo v rozporu s výslovným zněním zákona tím, že se vyhne povinnosti posoudit, zda usnesením valné hromady došlo či nedošlo k porušení zákona". "Nikde v zákoně není žádné ustanovení, které by nutilo oprávněné osoby podávat žalobu dříve, než skončí zákonem stanovená lhůta" (tj. prekluzivní lhůta 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 131 odst. 3 obch. zák.). Řečené koresponduje s názory, jež vyslovil Evropský soud pro lidská práva (dále též jen "ESLP" nebo "Soud") v rozsudku ze dne 15. 10. 2009 ve věci Kohlhofer a Minarik v. Česká