III.ÚS 2692/13

Dne 2. 9. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2013, č.j. 30 UL 8/2013-5, a postupu Obvodního soudu pro Prahu 2. Stěžovatel ve své stížnosti dále navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (jenž pozbyl účinnosti dne 1. 1. 1995), jako protiústavní právní předpis a rozhodl o doplnění zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), o ustanovení, jež by Ústavnímu soudu umožnilo ustanovit stěžovateli, u něhož to odůvodňují jeho majetkové poměry, právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem.

Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být každá fyzická nebo právnická osoba, která je účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem, zastoupena advokátem.

Vzhledem ke skutečnosti, že podání stěžovatele nesplňovalo výše uvedenou náležitost, když z něho nikterak nevyplývalo, že by stěžovatel byl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, vyzval Ústavní soud stěžovatele dne 16. 9. 2013 k odstranění vad jeho ústavní stížnosti. K tomu mu stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude Ústavní soud nucen ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Stěžovatel v takto stanovené lhůtě požádal o její prodloužení. O této žádosti Ústavní soud rozhodl tak, že lhůtu prodloužil do 30. 11. 2013, tj. o více než jeden měsíc. Stěžovatel však i přes výše uvedené vady svého návrhu neodstranil, když do dnešního dne nepředložil Ústavnímu soudu plnou moc udělenou advokátu k zastupování jeho osoby v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud se z procesní opatrnosti dne 9. 12. 2013 obrátil i na Českou advokátní komoru, pobočku v Brně, s dotazem, zda stěžovatel nepožádal o ustanovení advokáta ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (o této možnosti byl stěžovatel ze strany Ústavního soudu opakovaně poučen). Jak však bylo zjištěno, stěžovatel této možnosti nevyužil.

Protože stěžovatel vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, soudce zpravodaj ústavní stížnost, jakož i s ní spojené návrhy, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.