III.ÚS 2701/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2701/25 ze dne 20. 11. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem, sídlem Tyršova 13, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2025 č. j. 14 Co 154/2025-1496, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilého N. M. a M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 9. 2022 č. j. 0 P 261/2020-951 byl nezletilý (narozený v roce 2011) svěřen do péče matky, v tomto rozhodnutí bylo vedlejšímu účastníkovi (otci) stanoveno výživné na nezletilého ve výši 3 000 Kč. Matka se nyní domáhala zvýšení výživného, s ohledem na to, že došlo ke změně poměrů na straně otce i na straně nezletilého. U syna vzrostly náklady na jeho vzdělání, zdravotní péči a mimoškolní aktivity. Stěžovatelka namítala, že otec nad rámec výživného ničeho nepřispívá. Matka byla v době podání návrhu evidována na Úřadu práce. Otec souhlasil s navýšením výživného na 5 000 Kč měsíčně. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 11. 2024 č. j. 0 P 261/2020-1105 se otci výživné na nezletilého syna (původně stanovené na 3 000 Kč) počínaje dnem 1. 6. 2024 zvýšilo na 15 000 Kč (výrok I). Obvodní soud dále rozhodl, že dluh na výživném za období od 1. 6. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 72 000 Kč je otec povinen uhradit matce nejpozději do 28. 2. 2025 (výrok II). Dále, že je otec je povinen za účelem tvorby úspor pro nezletilého, nad rámec výživného, hradit počínaje od 1. 6. 2024 částku 5 000 Kč měsíčně na spořicí účet založený na jméno nezletilého. Dluh otce z titulu tvorby úspor nezletilého za období od 1. 6. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 30 000 Kč byl otec povinen uhradit na takový účet nejpozději do 28. 2. 2025 (výrok III). Konečně obvodní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 4. Otec se proti rozhodnutí obvodního soudu odvolal, svou argumentací směřoval zejména do určení výše příjmů obvodním soudem. Obvodní soud podle něj sečetl veškeré příjmy na veškerých účtech a aritmetickým průměrem tak měl dospět k výši jeho měsíčního příjmu. Neřešil již, že částky byly mezi účty převáděny, ač na to před obvodním soudem upozorňoval. Nezohlednil, že jeden z účtů je podnikatelský, a příchozí platby tudíž nejsou čistým příjmem. V odvolání uvedl příklady částek započtených vícekrát, jakož i výdajů podle výpisů z podnikatelského účtu. Zopakoval, že jeho příjmy v roce 2023 činily zhruba 30 000 Kč měsíčně. Doložil daňové přiznání za rok 2024 a uvedl, že koncem roku 2024 založil obchodní společnost, jejímž prostřednictvím bude v oblasti stavebnictví nadále realizovat svou podnikatelskou činnost. 5. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích I až III tak, že se výživné pro nezletilého zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně a nedoplatek na výživném od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2025 ve výši 34 000 Kč je otec povinen uhradit matce do 30. 9. 2025 (výrok I). Následně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 6. Odvolací soud se zabýval poměry otce i nezletilého, který žije po propuštění matky z výkonu trestu se stěžovatelkou. Městský soud nejprve provedl dokazování příjmů otce. Zjistil, že otec vlastní bytovou jednotku, kterou nabyl darovací smlouvou od rodičů a k níž mají rodiče užívací právo; v bytě nadále žije jeho matka. Coby nájemce užívá bytovou jednotku 2+KK v panelovém domě, a za nájemné a služby zde hradí celkem 16 790 Kč. Má ve střídavé péči polorodou sestru nezletilého, na kterou hradí 2 300 Kč měsíčně. Exekuce na výživné nezletilého je již zastavena, otec doplatil dlužné výživné ve výši 12 677 Kč a běžné výživné je nyní řádně hrazeno. Podle rozhodnutí odvolacího exekučního soudu z listopadu 2014 má otec měsíční příjmy ve výši 30 000 Kč až 40 000 Kč. Z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2024 odvolací soud zjistil, že otec nehradí tzv. paušální daň a že celkové příjmy otce v roce 2024 činily 20 018 244 Kč a celkové výdaje otce v roce 2024 činily 19 654 037 Kč. Dílčí základ daně z příjmů proto činí 364 207 Kč. Matka po propuštění z výkonu trestu bydlí v nájemním bytě; od listopadu 2024 do dubna 2025 pracovala jako servírka, její čistý příjem byl 30 000 Kč, pracovní poměr byl ukončen dohodou. V září 2024 požádala o přiznání invalidního důchodu, který jí ale dosud přiznán nebyl. Městský soud dospěl k závěru, že došlo ke změně poměrů na straně otce i na straně nezletilého. V době původní úpravy otec nebyl zaměstnán, pobíral příspěvek na bydlení, příspěvek na solidární domácnost a živil se pouze brigádně s příjmy nejvýše 5 000 Kč měsíčně. Ve střídavé péči měl nezletilou dceru (polorodou sestru nezletilého), na kterou hradil výživné 2 300 Kč měsíčně. Chlapec je (v době rozhodnutí městského soudu) již v sedmé třídě základní školy, v době poslední úpravy navštěvoval teprve čtvrtou třídu. Významným skutkovým zjištěním bylo, že se u chlapce s narůstajícím věkem řetězí duševní obtíže, které jsou z povahy věci spojené se zvýšenými náklady na zdravotní péči. 7. Městský soud však nesouhlasil s aplikací § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ("o. z."), na zjištění příjmů otce. Toto ustanovení upravuje nevyvratitelnou domněnku příjmu povinného, která nastupuje v případě, že výživou povinný rodič neposkytne v řízení potřebnou součinnost pro zjištění jeho příjmů a jiných rozhodných skutečností pro určení výživného. Naopak předpokladem pro aplikaci této zákonné domněnky není, hodnotí-li soud určitý důkazní prostředek jako nevěrohodný (srov. rovněž rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 64 Co 401/2016). Tato úprava představuje sankci, která se uplatní v situaci, kdy nelze spolehlivě zjistit ani potenciální příjem povinné osoby, neboť soud je prioritně povinen zjišťovat skutečný příjem povinného (§ 913 odst. 1 o. z.) a není-li to možné, může soud přihlédnout k potenciálnímu příjmu povinného (§ 913 odst. 2 o. z.). V daném případě otec doložil daňové přiznání za rok 2023 a v reakci na dokazování provedené obvodním soudem výpisy z jeho účtů za rok 2023 navrhoval k prokázání svého tvrzení o čistém příjmu zhruba 30 000 Kč měsíčně další důkazy (např. výslech jeho účetní, důkaz účetnictvím). Obvodní soud však, aniž by se důkazními návrhy otce jakkoliv zabýval, otci neuvěřil a aplikoval bez dalšího § 916 o. z. Nevyvratitelná domněnka příjmů upravená v § 916 o. z., však v případě otce, který součinnost poskytoval a navrhoval další důkazy k prokázání příjmů, místo nemá. Městský soud z daňového přiznání otce za rok 2024 zjistil jeho průměrný měsíční příjem (tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji) ve výši 30 351 Kč. Tyto příjmy plně korespondují s tím, co otec před obvodním soudem tvrdil a co zjistil též Krajský soud v Praze, který rozhodoval o odvolání proti usnesení o zastavení exekuce. Ačkoliv by jinak stanovil městský soud výživné ve výši 5 000 Kč, vzhledem ke zjištěným odůvodněným potřebám nezletilého, souvisejícím s jeho věkem a zejména s jeho zdravotním stavem, dospěl soud k závěru, že odpovídajícím výživným je částka 7 000 Kč měsíčně. V tomto směru městský soud upravil též dlužné výživné. II. Stěžovatelčina argumentace 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá porušení jejího práva na soudní ochranu spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním ve vztahu k příjmům otce. Městský soud provedl oproti obvodnímu soudu pouze jednostranné dokazování a mechanicky vycházel toliko z daňového přiznání, což je nepřípustné. Je třeba vést dokazování tak, aby byl prokázán skutečný příjem povinného, nikoliv pouze příjem vykázaný podle daňových předpisů. Obvodní soud oproti tomu (správně) vyšel ze zákonné domněnky stanovené v ustanovení § 916 o. z. V důsledku rozhodnutí městského soudu bylo významně zasaženo do majetkových práv stěžovatelky a nezletilého. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnu