III.ÚS 289/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 289/25 ze dne 30. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele V. L., zastoupeného JUDr. Janem Růžkem, advokátem, sídlem Moskevská 12, Most, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2024 č. j. 8 To 82/2024-1211 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2024 č. j. 10 T 14/2011-1201, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl žádost stěžovatele o přerušení výkonu trestu vyhoštění uloženého mu rozsudkem městského soudu ze dne 25. 1. 2012 č. j. 10 T 14/2011-804 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze (dále "vrchní soud") ze dne 18. 4. 2012 sp. zn. 8 To 32/2012. Vrchní soud napadeným usnesením stížnost stěžovatele zamítl [§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu]. 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 3. Stěžovatel byl pro zvlášť závažný zločin vraždy [§140 odst. 1 a 3 písm. a) trestního zákoníku] ve stadiu pokusu (§ 21 odst. 1 trestního zákoníku), v jednočinném souběhu s přečiny poškození cizí věci (§ 228 odst. 1 trestního zákoníku) a nedovoleného ozbrojování (§ 279 odst. 1 trestního zákoníku) odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti let a trestu vyhoštění na neurčito. Po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 2022 sp. zn. 2 PP 366/2021) opustil území České republiky. 4. Dne 18. 7. 2022 stěžovatel požádal o přerušení výkonu trestu vyhoštění. Svůj návrh odůvodnil vazbou rodiny na Českou republiku (pobývá zde jeho manželka a dcera) a konfliktem na Ukrajině, jehož se nemůže účastnit pro nezpůsobilost k vojenské službě ze zdravotních důvodů. Uvedené důvody posoudil městský soud jako důležité (§ 350h odst. 1 trestního řádu) a usnesením ze dne 4. 8. 2022 sp. zn. 10 T 14/2011 jeho žádosti vyhověl a výkon trestu vyhoštění přerušil do 31. 8. 2023. K následné žádosti a ze stejných důvodů městský soud usnesením ze dne 23. 8. 2023 sp. zn. 10 T 14/2011 znovu přerušil výkon trestu až do 31. 8. 2024. Žádosti ze dne 15. 7. 2024 však již městský soud nevyhověl a napadeným usnesením ji zamítl. Důvodem bylo zejména seznámení se s utajovanými informacemi, které se měly týkat zapojení stěžovatele do organizovaného zločinu a rovněž rozhodnutí městského soudu ze dne 13. 3. 2024 č. j. 16 A 43/2023-42, kterým byla zamítnuta jeho žádost o dočasnou ochranu z důvodu nebezpečí pro společnost. Vrchní soud závěry městského soudu nezpochybnil a stížnost stěžovatele zamítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Podle stěžovatele nejsou neaktuální utajované informace dostatečným důvodem pro zamítnutí jeho žádosti, zejména za situace, kdy bylo již dvakrát jeho žádosti vyhověno. Nezměnily se žádné podstatné okolnosti případu, válečný konflikt na Ukrajině trvá a nepřijme-li stěžovatele jiná země, budou zasažena jeho práva na ochranu života a zdraví. Stěžovatel má za to, že volná úvaha soudu nemůže být bezbřehá a na věc má být pohlíženo v širších souvislostech. Utajované skutečnosti, na jejichž základě městský soud rozhodl, nevyplývaly ani z rozsudku ve věci samé, a jde tak i o porušení čl. 39 Listiny. Již na první rozhodnutí měla vliv skutečnost, že stěžovatel má na území České republiky rodinu, jeho dcera se zde narodila a je občankou České republiky, žijí zde též stěžovatelovi rodiče i tři bratři. V době vydání napadených usnesení byla jeho manželka těhotná, následně se narodila druhá dcera, vůči níž má stěžovatel rodičovské povinnosti. 6. Stěžovatel rovněž namítl, že o jeho návrhu na upuštění od výkonu trestu vyhoštění (§ 350h odst. 4 trestního řádu) městský soud ani nerozhodl. Proto je přesvědčen, že napadená rozhodnutí nezohledňují mimořádné okolnosti, a Ústavnímu soudu navrhuje konstatovat porušení jeho základních práv a napadená rozhodnutí zrušit. III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti 7. Ústavní soud se seznámil s napadenými usneseními a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů a ani jim není instančně nadřízen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. 9. Vedení řízení, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je věcí obecných soudů; o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [například nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 10. Směřují-li námitky stěžovatele proti zamítnutí jeho žádosti o přerušení či upuštění od výkonu uloženého trestu vyhoštění, musí Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu [viz například nález ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 2008 (N 74/49 SbNU 119)]. Rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné, což je třeba vztahovat také na rozhodování o jejich dalším výkonu, včetně přerušení či upuštění od dalšího výkonu. 11. Stěžovatel byl uznán vinným a byl mu uložen zákonem předvídaný trest. Stěžovatel využil opravných prostředků, o nichž obecné soudy řádně rozhodly včetně Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 26. 9. 2022 č. j. 6 Tdo 978/2012-32) a správnost jejich postupu i jejich závěry přezkoumal i Ústavní soud, který ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 11. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 4699/12. 12. Podle § 350h odst. 1 trestního řádu může předseda senátu z důležitých důvodů a na potřebnou dobu přerušit výkon trestu vyhoštění, pominou-li tyto důvody, může přerušení odvolat. Podle § 350h odst. 4 trestního řádu může předseda senátu upustit od výkonu trestu vyhoštění, jestliže po vynesení rozsudku ve věci samé nastaly skutečnosti, pro které nelze uvedený trest uložit. 13. Při posuzování okolností pro přerušení výkonu trestu v předchozích rozhodnutích městský soud zohlednil, že původní představa rodiny stěžovatele z února 2022, že opustí Českou republiku a budou pobývat na území Ukrajiny, vzala za své po napadení Ruskem, a proto manželka s dcerou neodcestovaly. Městský soud z toho již v usnesení ze dne 4. 8. 2022 vyvodil, že vazby stěžovatele na Českou republiku nejsou tak silné, jako jeho vazba na rodinu, přesto však shledal existenci důvodů pro přerušení výkonu trestu s tím, že orgány činné v trestním řízení budou mít možnost sledovat stěžovatele a jeho možné polepšení. 14. Při rozhodování o posledním návrhu se rozhodné okolnosti změnily, protože městský soud měl k dispozici dva nové relevantní podklady, které jeho rozhodnutí ovlivnily; k tomu městský soud uvedl, "že pokud by obsah utajovaných informací byl znám již dříve, je možné, že by výkon trestu vyhoštění nebyl přerušen" (viz odst. 13 odůvodnění). Jednalo se o utajované informace z doby výkonu trestu odnětí svobody, vyloučené ze spisu, neboť jejich zveřejnění by mohlo vést ke zmaření či ztížení vyšetřování ostatních trestných činů, narušení bezpečnostních operací nebo činnosti zpravodajských služeb [§ 3 odst. 5 písm. b), e) a odst. 4 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů]. Tyto informace prokazovaly vazby stěžovatele na organizovaný zločin s tím, že nelze vyloučit naplňování jejich záměru, přičemž věrohodnost jim dává zdroj, z nějž byly získány; uvedená zjištění zpochybnila i možnost resocializace stěžovatele. Na rozhodnutí mělo vliv i usnesení městského soudu zamítající žádost stěžovatele o dočasnou ochranu [§ 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů], které vycházelo nejen z utajovaných skutečností, ale i dalších podkladů správních orgánů. Skutečnost, zda mohly být či nemohly být podklady použity při rozhodování o předchozí žádosti, není podstatná. Podstatné je, že ve chvíli, kdy městský soud tyto informace "ze své úřední činnosti zjistil", musel je do svého rozhodnutí promítnout. 15. Z hlediska posuzované věci je v