III.ÚS 2897/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2897/23 ze dne 6. 3. 2024 N 39/123 SbNU 13 Upuštění od výkonu trestu vyhoštění v kontextu nové právní úpravy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Q. H. N., t. č. Věznice Bělušice, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2023 sp. zn. 11 To 70/2023, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2023 sp. zn. 11 To 70/2023 bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2023 sp. zn. 11 To 70/2023 se ruší. Odůvodnění I. Obsah ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 22. 2. 2017 sp. zn. 3 T 9/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 11. 9. 2017 sp. zn. 11 To 74/2017 uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník") ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a dále zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a dále trest vyhoštění, a to původně městským soudem na dobu neurčitou, po snížení vrchním soudem na dobu deseti let. 3. Během výkonu trestu ve věznici stěžovatel podal žádost o upuštění od výkonu trestu vyhoštění. O ní rozhodl městský soud usnesením ze dne 16. 6. 2023 sp. zn. 3 T 9/2016 tak, že podle § 350h odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), upustil od výkonu trestu vyhoštění. Učinil tak s odůvodněním, že soud nemůže trest vyhoštění uložit, pokud jsou zde zásadní rodinné vazby, přičemž stěžovatel má na území republiky rodinu, syny, kteří se oba narodili na území České republiky, chodí zde do školy a mluví plynně česky. 4. Proti uvedenému usnesení podalo Městské státní zastupitelství v Praze stížnost. O této stížnosti rozhodl vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. 11 To 70/2023 tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení městského soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že podle § 350h odst. 4 trestního řádu a contrario žádost stěžovatele o upuštění od výkonu trestu vyhoštění zamítl. Vrchní soud konstatoval, že smyslem ustanovení § 350h trestního řádu je umožnit upuštění od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku v případech, kdy až po vyhlášení rozsudku nastaly skutečnosti, které by jinak ve smyslu trestního zákona bránily uložení tohoto trestu (např. odsouzený získal státní občanství České republiky nebo v důsledku změny politických poměrů ve státě, jehož je občanem, hrozí nebezpečí jeho pronásledování z důvodů rasy, národnosti nebo politického smýšlení). Naproti tomu stěžovatel ve své žádosti o upuštění od výkonu trestu vyhoštění pouze opakoval skutečnosti, které byly soudům při řízení, při kterém byl tento trest uložen, známé. 5. Dle vrchního soudu nadto nelze říci, že pokud by stěžovatelem uváděné skutečnosti byly známy v původním řízení, soud by mu trest vyhoštění neuložil. Podle § 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku totiž soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Stěžovatel, jeho manželka i děti mají vietnamské občanství, nemají zde žádný nemovitý majetek, stěžovatel ani jeho manželka na území republiky legálně nepracovali, mají ve Vietnamu příbuzné, se kterými jsou v kontaktu. Je tak namístě respektovat závěr, jímž bylo v původním řízení odůvodněno uložení trestu vyhoštění, že je zájmem České republiky, aby na její území měly zapovězený vstup osoby, jež zde páchají velmi závažnou drogovou delikvenci. 6. Stěžovatel namítá, že vrchní soud aplikoval nesprávnou právní úpravu, a to takovou, která je pro něj méně příznivá. Po podání stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 16. 6. 2023 sp. zn. 3 T 9/2016 totiž došlo s účinností od 1. 7. 2023 k zásadní změně ustanovení § 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku upravujícího podmínky, za nichž nelze cizinci uložit trest vyhoštění. Tato úprava se přitom přiměřeně použije taktéž v řízení o žádosti o upuštění od výkonu trestu vyhoštění podle § 350h odst. 4 trestního řádu, byť nikoliv na základě výslovného legislativního odkazu (Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád komentář; 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, § 350h). 7. Konkrétněji podle § 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2023, soud trest vyhoštění neuloží, jestliže má pachatel na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Naproti tomu dle § 80 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku ve znění účinném od 1. 7. 2023 soud trest vyhoštění neuloží, jestliže by jeho důsledkem byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života pachatele. 8. Zákonodárce tak přistoupil v zájmu zajištění co nejvyššího stupně ochrany práva jednotlivce na respektování soukromého a rodinného života k vypuštění podmínky trvalého pobytu, pracovního a sociálního zázemí a jejich nahrazení nutností posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého nebo rodinného života pachatele. Dle důvodové zprávy k novelizujícímu zákonu č. 173/2023 Sb. je cílem a smyslem nově zavedené právní úpravy "zajistit rovnováhu mezi zájmy jednotlivce (právo na soukromý a rodinný život) a zájmy společnosti jako celku (v kontextu uložení trestu vyhoštění především zájem na ochraně pořádku a předcházení zločinnosti)". 9. Vrchní soud v projednávané věci postupoval podle předchozí právní úpravy a stěžovatelem tvrzený a doložený zásah do jeho soukromého a rodinného života nevymezil a následně nepoměřoval s protichůdným veřejným zájmem. Namísto toho položil důraz na formální kritéria, jakými jsou trvalý pobyt či pracovní zázemí, která již v době jeho rozhodování pro uložení trestu vyhoštění nebyla natolik významná, aby jim byla přisuzována určující povaha. Porušil tak stěžovatelovo základní právo na použití pozdější právní úpravy příznivější pro pachatele. 10. Stěžovatel dále zdůrazňuje pokračující integraci svých synů do české společnosti v rámci plnění povinné školní docházky, jakož i horší zdravotní stav mladšího nezletilého syna, který trpí lehkou retardací. Připomíná, že synové se narodili na území České republiky. Prohlašuje, že spáchání jednání, pro které byl odsouzen, lituje. Kromě toho se stěžovatel léčí s cukrovkou. Tato integrace i zdravotní stav jeho syna procházejí vývojem, a stejně tak dochází k vývoji u stěžovatele, kdy v průběhu výkonu trestu dochází k jeho nápravě, ale zároveň i ke zhoršení jeho zdravotního stavu, pokud jde o cukrovku. Jsou zde tak nové skutečnosti nastalé až po vyhlášení rozsudku. 11. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). III. Vyjádření k věci 13. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 14. Vrchní soud ani Městské státní zastupitelství v Praze poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužily. IV. Obecná východiska 15. Jak Ústavní soud v minulosti konstatoval, trest vyhoštění představuje z hlediska ústavně zaručených práv zvláštní druh trestu uplatňova