III.ÚS 2973/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2973/23 ze dne 23. 10. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky K.M.TRADE, spol. s r. o., se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, zastoupené JUDr. Janem Braborcem, advokátem, se sídlem Litevská 2571, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2023, č. j. 21 Co 147/2023-212, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a FINDIGO CZ, s. r. o., se sídlem Vinohradská 1597/174, Praha 3, zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou Ph.D., LL.M., advokátkou, se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Vedlejší účastnice měla vůči dlužnici pohledávku ve výši 10 milionů Kč. Dlužnice měla jednoho ručitele a dvě ručitelky. Pohledávka nebyla uhrazena ani poté, co bylo k jejímu vymožení zahájeno exekuční řízení. 2. Jedna z ručitelek prodala jednu ze svých nemovitostí stěžovatelce. Vedlejší účastnice proto podala vůči stěžovatelce odpůrčí žalobu, kterou se domáhala určení, že je vůči ní kupní smlouva neúčinná. Dříve, než řízení o odpůrčí žalobě skončilo, ručitelka celý dluh včetně nákladů exekuce uhradila a vedlejší účastnice vzala svou odpůrčí žalobu vůči stěžovatelce zpět. 3. Okresní soud následně řízení o odpůrčí žalobě zastavil (I. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 30 798 Kč (II. výrok). Vedlejší účastnice podala odpůrčí žalobu důvodně, a pokud by pohledávka nebyla uhrazena, v řízení by uspěla. 4. Krajský soud změnil nákladový výrok rozhodnutí okresního soudu tak, že žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů prvostupňového řízení (I. výrok). Zastavení řízení podle něj nezpůsobila stěžovatelka ani vedlejší účastnice. Ve vztahu k nákladům prvostupňového řízení proto rozhodl s odkazem na § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, podle něhož "[ž]ádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení [...] bylo zastaveno." Ve vztahu k nákladům odvolacího řízení rozhodl s odkazem na § 150 občanského soudního řádu tak, že na náhradu nákladů řízení nemá nárok žádný účastník (II. výrok). 5. Stěžovatelka považuje rozhodnutí krajského soudu za protiústavní, a proto proti němu podala ústavní stížnost. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud porušil její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Tento závěr opírá o následující argumenty: a) Krajský soud změnil nákladový výrok prvostupňového rozhodnutí a aplikoval § 150 občanského soudního řádu, aniž by nařídil jednání, na němž by účastníkům umožnil se k tomuto postupu vyjádřit (viz nálezy sp. zn. IV. ÚS 899/15, I. ÚS 1593/15, II. ÚS 3550/13, IV. ÚS 998/20). b) Krajský soud použil § 150 občanského soudního řádu protiústavně. Rozhodnutí neuvádí výjimečné okolnosti nutné pro tento postup (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 132/20). Stěžovatelka nemá nic společného se spory mezi vedlejší účastnicí a jejími ručiteli. Vedlejší účastnice navíc neměla na podání žaloby naléhavý právní zájem. Nelze proto přikládat k tíži stěžovatelky předčasné podání žaloby a úhradu pohledávky jinou osobou. Krajský soud vyslal použitím § 150 občanského soudního řádu zprávu, že jakýkoli věřitel s vykonatelnou pohledávkou může podávat kdykoli a jakékoli žaloby proti všem, které si označí za dlužníky, a to bez odpovědnosti či hrozby vzniku povinnosti k náhradě nákladů řízení. c) Krajský soud použil § 146 odst. 2 občanského soudního řádu chybně, protože podle tohoto ustanovení je při zastavení řízení kvůli zpětvzetí žaloby povinen nahradit náklady řízení žalobce. d) Krajský soud se nevypořádal s námitkou, že odpůrčí žaloba nebyla projednatelná a že vedlejší účastnice neměla naléhavý právní zájem. Odpůrčí žaloba nemohla být úspěšná, protože stěžovatelka nikdy nebyla pasivně legitimovaná. V době rozhodnutí soudu totiž nevlastnila označené nemovitosti, a případný rozsudek by proto nemohl být nikdy vykonatelný, protože podstatou odpůrčí žaloby je právo žalobce uspokojit svou pohledávku na majetku jiného. e) Krajský soud se nevypořádal s námitkou, že právo na náhradu nákladů řízení vzniká až jejich přiznáním a že skutečnosti, které má při tom posuzovat, musí vyplývat z procesní situace ke dni vydání rozhodnutí. f) Krajský soud se nevypořádal s námitkou, že pohledávku neuhradila stěžovatelka, ale ručitelka vedlejší účastnice. Pokud podle soudu zastavení řízení nezpůsobila vedlejší účastnice, zřejmě shledal zbylé zavinění na ručitelích. V rozhodnutí však neuvádí, proč tuto skutečnost dává k tíži stěžovatelce. g) Závažnost stěžovatelčiných námitek zvyšuje to, že stejně nedůvodné odpůrčí žaloby podala vedlejší účastnice i na další osoby a vždy je vzala kvůli uhrazení pohledávky zpět (viz řízení u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 C 85/2019 a 24 C 35/2019 a u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 139/2020). III. Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatelky 7. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření krajskému soudu a vedlejší účastnici. Zatímco tito účastníci řízení navrhli ústavní stížnosti nevyhovět, stěžovatelka v replice setrvala na své argumentační pozici. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Podstatou řízení o této ústavní stížnosti je, zda rozhodnutí krajského soudu, podle něhož žádný účastník řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení, je ústavně souladné. 9. K přezkumu rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení Ústavní soud přistupuje zdrženlivě. Ačkoli i tato rozhodnutí mohou mít dopad do stěžovatelovy majetkové sféry, sama o sobě zpravidla nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2174/20, bod 20; II. ÚS 3627/18, bod 15; II. ÚS 3776/16, bod 12). Ke zrušení výroku či rozhodnutí o náhradě nákladů řízení proto Ústavní soud přistupuje jen ve výjimečných případech (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22, bod 15; IV. ÚS 105/23, bod 23). 10. Nutnost obzvlášť silných důvodů k případnému zrušení napadeného rozhodnutí je v daném sporu o to významnější, že je jeho předmětem peněžní částka v bagatelní výši. Rozdíl mezi tím, jak o nákladech řízení rozhodl krajský soud, a tím, co v odvolání požadovala stěžovatelka, je 32 912 Kč. Zatímco podle stěžovatelky jí měl krajský soud přiznat na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 28 798 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč (viz odvolání na straně 203 spisu vedeného Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 8 C 27/2020), krajský soud rozhodl, že nárok na náhradu nákladů obou řízení nemá ani ona, ani vedlejší účastnice. 11. Částka 32 912 Kč je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobněji viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13, body 29 až 33). Tato skutečnost je přitom pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí zásadní. Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18, bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23, bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6). 12. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20, body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30). 13. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr - ať už proto, že je z hlediska ústavnosti natolik významný, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo například proto, že je napadeným rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24, bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6). 14. Vyloučení bagatelnosti je ve vztahu k majetkové výši sporu omezující podání odvolání nebo dovolání nezbytným předpokladem meritorního přezkumu věci. Jak je však zřejmé z výčtu a obsahu námitek ústavní stížnosti (viz bod 6 tohoto rozhodnutí), stěžovatelka žádné zvláštní okolnosti, které by byly způsobilé ústavněprávně zvýšit relevanci tohoto případu, neuvádí. 15. Ústavní soud souhlasí se stěžov