III.ÚS 3062/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3062/25 ze dne 2. 4. 2026 Nesprávné zařazení náhrady hotových výdajů a odměny ustanoveného advokáta mezi náklady státu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Jana Lupandina a 2. Ing. Davida Kicy, obou společně zastoupených Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem, sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, Čáslav, proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2025 č. j. 21 Co 231/2024-590 a výroku V. usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. srpna 2024 č. j. 12 C 110/2022-526, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, a Lucie Lupandinové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem III. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2025 č. j. 21 Co 231/2024-590, bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2025 č. j. 21 Co 231/2024-590, se proto v rozsahu výroku III. ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhají zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zejména schválil smír uzavřený mezi vedlejší účastnicí (žalobkyní) a stěžovateli (žalovanými), na základě něhož se první stěžovatel zavázal uhradit vedlejší účastnici částku 750 000 Kč v dohodnutých splátkách s tím, že účastníci mezi sebou nebudou nadále vznášet žádné další vzájemné nároky; ohledně nákladů řízení bylo dohodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok I). Mimo to okresní soud přiznal ustanovenému zástupci vedlejší účastnice náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování celkem ve výši 290 134 Kč (výrok III.) a stěžovatelům uložil společně a nerozdílně nahradit státu náklady řízení (spočívající v úhradě části nákladů a odměny soudem ustanoveného zástupce vedlejší účastnice) ve výši 108 800,25 Kč (výrok V.). 3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 20. 12. 2024 č. j. 21 Co 231/2024-558, změnil výši přiznané náhrady ustanoveného zástupce (výrok I.), a změnil výši náhrady nákladů řízení státu (výroky II. a III.). Proti tomuto usnesení krajského soudu podal ustanovený zástupce vedlejší účastnice dovolání, přičemž Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 6. 2025 sp. zn. 33 Cdo 1094/2025, zrušil usnesení krajského soudu v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení [to byl i důvod, proč byla usnesením ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. III. ÚS 879/25 odmítnuta předchozí ústavní stížnost stěžovatelů ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. 4. Krajský soud v dalším řízení po kasačním zásahu Nejvyššího soudu rozhodl nyní napadeným usnesením mj. tak, že změnil výrok V. napadeného usnesení okresního soudu, avšak pouze co do výše uložené povinnosti nahradit stěžovatelům na nákladech řízení (nově) částku ve výši 145 067 Kč (výrok III); v ostatním jej potvrdil (výrok I a II.). Uvedl, že v posuzované věci, kdy řízení ve věci samé skončilo soudním smírem, je každá ze stran sporu povinna platit státu polovinu vynaložených nákladů. Tento poměr je dán obsahem uzavřeného smíru (vedlejší účastnice se domáhala zaplacení částky 1 500 000 Kč a první stěžovatel se zavázal zaplatit 750 000 Kč, každá ze dvou stran tedy uspěla z 50 %), přičemž nákladová povinnost se dělí mezi strany, nikoliv účastníky. Pro určení poměru není rozhodné, že druhý stěžovatel se smírem k žádnému plnění nezavázal a povinnost k placení nákladů se mezi něj a prvního stěžovatele rovnoměrně rozdělí. Neztotožnil se přitom se závěry usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 2009 sp. zn. 20 Co 294/2009, na které stěžovatelé poukazovali; k nálezu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 4026/17, uvedl, že v nyní posuzované věci byli všichni účastníci zastoupeni advokáty a okresní soud nebyl povinen poskytovat jim poučení informativní povahy o procesních důsledcích uzavření soudního smíru (blíže srov. body 17 až 23 napadeného usnesení). II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že vedlejší účastnice a první stěžovatel měli úspěch ve věci v poměru 50 % k žalované jistině, druhý stěžovatel se k ničemu nezavázal a smír se ho týkal jen v tom směru, že vedlejší účastnici není povinen ničeho hradit. Pokud by soudní řízení skočilo stejně, bez uzavření smíru, neměl by nikdo právo na náhradu nákladů řízení a proto je nelogické, že jsou stěžovatelé sankcionováni za smírné vyřešení (odklizení) sporu. Stěžovatelé jsou v nerovném postavení vůči vedlejší účastnici, jelikož mají hradit náklady státu za ustanovení právního zástupce a oproti tomu by v případě zastoupení vedlejší účastnice právním zástupcem na základě plné moci tyto náklady nesla "ze svého", resp. oni by ničeho nehradili. 6. Současně stěžovatelé poukazují na to, že jim soudy nebylo žádným relevantním způsobem vysvětleno, že v případě uzavření smíru, ve kterém žádná ze stran nebude mít ve věci převážný úspěch, budou zavázáni k úhradě nákladů státu za ustanoveného zástupce protistrany. Podle nich neexistuje žádná relevantní komentářová literatura ani judikatura zabývající se touto problematikou, tudíž není významné, že byli zastoupeni advokátem. Naopak tím byla zjevně založena nerovnováha mezi účastníky řízení a porušeno jejich právo na soudní ochranu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, nikoliv však v rozsahu směřující proti části výroku V. napadeného usnesení okresního soudu, která byla co do výše náhrady nákladů změněna výrokem III. napadeného usnesení krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit části rozhodnutí, které byly změněny [viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření účastníků, vedlejší účastnice a replika stěžovatelů 8. Soudce zpravodaj vyzval krajský soud, okresní soud i vedlejší účastnici řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 9. Vedlejší účastnice svého práva nevyužila a k ústavní stížnosti se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 10. Krajský soud zaslal po stanovené lhůtě vyjádření, v němž pouze uvedl, že setrvává na svých stanoviscích projevených v napadeném usnesení, odkázal na tam vyložené argumenty (body 19 až 23 usnesení) a ústavní stížnost navrhnul zamítnout. 11. Okresní soud spolu se spisem zaslal Ústavnímu soudu krátké vyjádření, v němž rovněž primárně odkázal na své rozhodnutí. K vytýkané překvapivosti nadto uvedl, že stěžovatelé věděli o částečném osvobození vedlejší účastnice od soudních poplatků a ustanovení zástupce a současně byli po celou dobu řízení upozorňováni na výhody smírného vyřešení věci, související judikaturu i právní úpravu, včetně otázky nákladů. Zvlášť soud upozornil na přípis ze dne 13. 8. 2024 na čl. 513 spisu, kterým byli účastníci ještě před schválením smíru upozorňováni na skutečnost, že mezi sebou neupravili otázku nákladů státu. 12. Soudce zpravodaj zaslal vyjádření okresního soudu stěžovatelům k případné replice. Stěžovatelé v rámci svého vyjádření opakovali, že nebyli upozorňováni na to, že budou hradit náklady státu. Navíc byli oproti vedlejší účastnici značně znevýhodněni poté, co byl smír soudem schválen, a bylo rozhodnuto o nákladech státu. Stěžovatelé současně nebrojí proti výši nákladů státu, ale proti principu jejich úhrady; pokud soud vede účastníky ke smíru a oni jej uzavřou, pak by soud neměl tyto dále sankcionovat v podobě úhrady nákladů státu. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úk