III.ÚS 3356/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3356/24 ze dne 18. 7. 2025 Kritéria pro uvalení útěkové vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele N. D. Ch., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 61 To 729/2024, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 10. 2024, č. j. 43 Nt 57/2024-9, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2024, sp. zn. 61 To 729/2024, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. října 2024, č. j. 43 Nt 57/2024-9, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 a jeho právo na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2024, sp. zn. 61 To 729/2024, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. října 2024, č. j. 43 Nt 57/2024-9, se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 4 a čl. 90 Ústavy, čl. 8, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 protokolu č. 12 k Úmluvě. 2. Klíčovou otázkou ve věci je požadavek proporcionality zásahu do osobní svobody obviněného, který musí soud vzít v úvahu již při rozhodování o vzetí obviněného do útěkové vazby, pokud je již v dané fázi trestního řízení zřejmé, že trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. 3. Ústavní soud si ve věci zapůjčil spis sp. zn. 43 Nt 57/2024 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"). Z tohoto spisu, jakož i z ústavní stížnosti a jejích příloh, se podávají následující skutečnosti. Proti stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu služby kriminální policie a vyšetřování, Obvodního ředitelství policie Praha 1, Odboru obecné kriminality, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 3. 10. 2024, č. j. KRPA-260035-59/TČ-2024-001171-1-TB, zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Toho se měl, stručně řečeno, stěžovatel dopustit následujícím způsobem. Dne 14. 8. 2024 v odpoledních hodinách vstoupila poškozená E. D. do prodejny WEED s cílem natočit prostory této prodejny na svůj mobilní telefon. Z kamerového záznamu prodejny je zřetelné, že poškozená vstoupila do prodejny s mobilním telefonem v ruce, přičemž takřka okamžitě došlo k čelnímu kontaktu stěžovatele a poškozené. Stejně tak záznam z mobilního zařízení poškozené v čase 0.30 ukazuje nejen nádoby na pultu prodejny, nýbrž také stěžovatele. Stěžovatel nejprve na poškozenou E. D., která si tedy natáčela na mobil prostory prodejny a zblízka i podobu stěžovatele (neboť chtěla dle svých slov natočit "vtipné video"), zakřičel v anglickém jazyce "sorry no photo". Jelikož poškozená na výzvu stěžovatele nikterak nereagovala, následně po ní stěžovatel hodil částečně naplněnou plastovou láhev, která poškozenou minula. Poškozená ani na tuto výzvu nezareagovala, tudíž stěžovatel na poškozenou začal křičet ve vietnamském jazyce, ať vypadne, přičemž poškozená jeho chování opět ignorovala, a tudíž vzal do ruky baseballovou pálku a opakovaně se s ní rozmáchl, což v poškozené vyvolalo obavu a dala se na ústup. Stěžovatel poškozenou touto pálkou lehce uhodil do levé paže. Poškozená následně vyhledala lékařské ošetření, přičemž její zranění si nevyžádalo další ošetření, nebyla omezena v běžném způsobu života a ani neměla vystavenu pracovní neschopnost. 4. Napadeným usnesením obvodního soudu ze dne 4. 10. 2024, č. j. 43 Nt 57/2024-9, byl stěžovatel vzat do vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, neboť obvodní soud dospěl k závěru, že je v případě stěžovatele dána důvodná obava, že by se mohl na svobodě trestnímu stíhání vyhýbat nebo by se mohl skrývat. V České republice se totiž nezdržuje na věrohodné adrese, nemá stálé a ověřitelné zaměstnání, jeho vztah k provozovně prodejny Weed je nejasný, svoji totožnost prokazuje dokladem, který jeví známky pozměnění a konečně je také ohrožen poměrně citelnou trestní sazbou. Obvodní soud se dále zabýval i možností nahradit vazbu alternativními opatřeními, která byla stěžovatelem navržena, avšak shledal je nedostatečnými. 5. Stěžovatel napadl usnesení obvodního soudu stížností, která byla napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 61 To 729/2024, jako nedůvodná zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu, neboť městský soud se ztotožnil s argumentací obvodního soudu. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že byl vzat do vazby, aniž by byly naplněny zákonné podmínky § 67 trestního řádu, neboť jednání, kterého se stěžovatel dopustil, nelze posoudit jako zločin vydírání. Stěžovatel je toho názoru, že v jeho případě byly dány okolnosti vylučující protiprávnost (konkrétně se domnívá, že šlo o nutnou obranu), a jeho jednání tedy vůbec není trestné. Uvádí, že jednáním poškozené bylo zasaženo do jeho osobnostních práv, neboť jeho podoba byla pravděpodobně streamována na internet. Stěžovatel neudělil žádný souhlas se zachycením své podoby a poškozenou vyzýval, aby jednání zanechala. Poškozená tak však neučinila, nýbrž stěžovatele provokovala. Stěžovatel k tomuto dále uvádí, že on sám je drobné rachitické postavy, kdežto poškozená je velká žena maskulinního typu s chlapskou figurou. Stěžovatel tudíž dostal strach. 7. Stěžovatel dále namítá, že vazební stíhání je neproporcionální vzhledem k reálně hrozícímu trestu. Předně se domnívá, že nebyly naplněny důvody tzv. útěkové vazby. Soudy odůvodnily existenci této vazby hrozbou citelného trestu, takže je podle něho zjevné, že se vůbec nezabývaly otázkou, jaký trest mu reálně hrozí. Hrozbu vysokým trestem je totiž nutno odůvodnit individualizovanými okolnostmi případu, jak pravidelně judikuje Ústavní soud, a pouhý odkaz na horní hranici trestní sazby nestačí. Stěžovatel k individuálním okolnostem spáchání trestného činu uvádí, že zde existují polehčující okolnosti, neboť spáchání trestného činu bylo vyprovokováno poškozenou, trestný čin spáchal vůbec poprvé, navíc v silném rozrušení při odvracení útoku nebo jiného nebezpečí. Trestným činem způsobil menší škodu nebo škodlivý následek, doznal se k němu, upřímně ho litoval a před jeho spácháním vedl řádný život. 8. Stěžovatel zároveň podotýká, že v jeho případě není dána žádná přitěžující okolnost. Na základě těchto skutečností lze tedy předpokládat, že uložený trest se bude pohybovat na samé spodní hranici trestní sazby. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na nález ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1664/23. Z hlediska reálně hrozícího trestu stěžovatel poukazuje na to, že skutkové okolnosti jsou u něj obdobné jako v případě předloženého nálezu. Dále stěžovatel odkazuje i na nález ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 35/24. Namítá, že zásah do osobní svobody v rámci vazby přichází v úvahu jen v případě, kdy obviněnému hrozí trest spojený s odnětím svobody. 9. Stěžovatel taktéž namítá, že soudy řádně nevymezily splnění zákonných podmínek útěkové vazby. Při vazebním zasedání uvedl, že se zdržuje na adrese Praha 1, Národní 25, s tím, že na této adrese pobývá u kamaráda, avšak nemá v místě jmenovku. Soud nevysvětlil, proč tuto informaci nepovažuje za věrohodnou. Závěr soudu, že se stěžovatel na uvedené adrese nezdržuje, lze tak považovat za nepodložený a neodůvodněný. Avšak vzhledem k judikatuře Ústavního soudu by ani skutečnost, pokud by se na adrese nezdržoval, nebylo možno považovat za rozhodující v otázce důvodnosti útěkové vazby. 10. Obvodní soud dále uvedl, že stěžovatel nemá ověřitelné zaměstnání, což je však taktéž podle judikatury Ústavního soudu skutečnost málo významná. Stěžovatel podotýká, že právě absence dostatečných příjmů ze zaměstnání může reálně snižovat riziko útěku do ciziny. Soudy taktéž paušálně bez uvedení konkrétních okolností vyhodnotily státní příslušnost stěžovatele jako faktor odůvodňující riziko útěku. Soudy se v tomto kontextu ani nezabývaly např. stěžovatelovými jazykovými kompetencemi (neovládá žádný cizí jazyk) či majetkovými a sociálními poměry, které mu prakticky znemožňují, aby se mohl skrývat před orgány činnými v trestním řízení. Stěžovatel taktéž podotýká, ž