Ústavní soud III.ÚS 340/26

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného usnesení. S ústavní stížností spojil návrh na zrušení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád. Zároveň navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

Napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že člen odvolacího kárného senátu JUDr. Tomáš Sokol není vyloučen z projednávání a rozhodování věci stěžovatele.

Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokát, a proto nemusí být zastoupen jiným advokátem. Ústavní stížnost je nicméně nepřípustná.

Ústavní soud se ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. února 2023 (57/2023 Sb.) podrobně zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nevyloučení soudce (potažmo přísedícího) pro podjatost. Dospěl přitom k závěru, že "ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)". Argumenty citovaného stanoviska lze vztáhnout i na posuzovanou ústavní stížnost, jež směřuje proti rozhodnutí o nevyloučení člena odvolacího kárného senátu v kárném řízení s advokátem.

Řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí. Ústavní soud tak není oprávněn zasahovat do řízení teprve probíhajících, v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod. Vydáním rozhodnutí ve věci nepodjatosti člena odvolacího kárného senátu přitom řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu proto otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti. Podle Ústavního soudu je tedy třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná a nejsou proti nim přípustné opravné prostředky.

Z tohoto pravidla jsou ve striktně vymezených případech možné výjimky, avšak pouze tehdy, pokud 1) je rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a současně 2) se námitka porušení základních práv omezuje jen na příslušné stádium řízení, pročež nemůže být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna.

U rozhodnutí o nepodjatosti člena odvolacího kárného senátu není splněna ani jedna z těchto kumulativních podmínek. Zaprvé, samotné rozhodnutí o nepodjatosti ještě není způsobilé se jakkoliv negativně projevit v právní sféře stěžovatele. Ta by mohla být negativně zasažena teprve meritorním rozhodnutím, jímž by bylo rozhodnuto v neprospěch stěžovatele. Zadruhé, stěžovatel může námitku podjatosti uplatňovat v dalším řízení v rámci žaloby proti rozhodnutí České advokátní komory, případně i v kasační stížnosti, i v případné ústavní stížnosti.

Ústavní soud neshledal důvod postupovat podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ostatně ani stěžovatel žádné důvody pro uplatnění této výjimky netvrdil.

Ústavní soud z uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Je-li ústavní stížnost nepřípustná, návrh na zrušení ustanovení právního předpisu bez dalšího sdílí jakožto návrh akcesorický osud ústavní stížnosti. Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti neprodleně po jejím obdržení, proto samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.