III.ÚS 3411/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3411/19 ze dne 2. 6. 2020 N 115/100 SbNU 299 Právo na soudní ochranu a požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka o ústavních stížnostech stěžovatelek obchodní korporace MTL Group, s. r. o., sídlem Szakkayho 40/1, Košice, Slovenská republika, a obchodní korporace DAHANAX, s. r. o. v likvidaci, sídlem Hradní 27/37, Ostrava, obou zastoupených JUDr. Miluší Kulhavou, advokátkou, sídlem Sladovnická 274/16, Bruntál, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-53 a ze dne 20. srpna 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-46, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto: I. Usneseními Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-53 a ze dne 20. srpna 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-46 bylo porušeno právo stěžovatelek na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-53 a ze dne 20. srpna 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-46 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelky domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") označených v záhlaví, tvrdíce, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz), ústavních stížností a jejich příloh se podává, že u krajského soudu se vede pod sp. zn. 39 INS 3971/2009 insolvenční řízení s dlužníkem STŘEDOMORAVSKÁ METALURGICKÁ A STROJÍRENSKÁ, a. s. v likvidaci, (dále jen "dlužník"). Krajský soud zjistil úpadek dlužníka usnesením ze dne 20. 1. 2010 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-A36 a usnesením ze dne 15. 3. 2010 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-B13 na jeho majetek prohlásil konkurz. Do insolvenčního řízení přihlásila druhá stěžovatelka dvě pohledávky za dlužníkem. První ve výši 3 465 526,32 Kč a druhou ve výši 11 105 984,76 Kč, celkem tedy ve výši 14 571 511,08 Kč. V přihlášce tvrdila, že pohledávky tvoří neuhrazené splátky z úvěrové smlouvy a sankční úrok. 3. Dne 22. 2. 2016 podal Ing. Tomáš Endl návrh na vstup do insolvenčního řízení místo druhé stěžovatelky co do částky 5 000 000 Kč, a to podle § 183 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud jeho vstup do řízení povolil I. výrokem usnesení ze dne 22. 11. 2016 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-14. V odůvodnění uvedl, že dlužník vystavil ve prospěch druhé stěžovatelky směnku splatnou bez protestu na částku 12 260 421,60 Kč, kterou avaloval Ing. Endl. Šlo o zajišťovací směnku k pohledávkám přihlášeným druhou stěžovatelkou do insolvenčního řízení. Tato stěžovatelka se následně na Ing. Endlovi úspěšně domohla uspokojení své pohledávky, a to ve výši 5 000 000 Kč, z titulu jeho směnečného rukojemství. Uspokojením pohledávky Ing. Endlem z titulu směnečného rukojemství dle krajského soudu nastala v průběhu insolvenčního řízení skutečnost ve smyslu § 18 odst. 1 insolvenčního zákona, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení. Z tohoto důvodu krajský soud povolil vstup Ing. Endla do insolvenčního řízení co do částky 5 000 000 Kč namísto druhé stěžovatelky. 4. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") v odvolacím řízení usnesením ze dne 31. 1. 2018 č. j. 2 VSOL 56/2017-P19-33 zmíněné usnesení krajského soudu změnil tak, že návrh, aby Ing. Endl vstoupil do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do částky 5 000 000 Kč, se zamítá. Vrchní soud zdůraznil, že druhá stěžovatelka přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku z titulu úvěrových smluv. Dále se podrobně zabýval institutem směnečného rukojemství. Zmínil, že směnečný rukojmí nestojí, jak je tomu u ručení dle občanského zákoníku, jen za konkrétním dlužníkem, nýbrž zajišťuje, že směnka bude vůbec zaplacena. Při výkonu práv ze směnky pak má postavení jednoho ze samostatně solidárně zavázaných směnečných dlužníků, nemá však žádný vztah k pohledávce, ke které se směnka kauzálně váže. Směnečné rukojemství je tak speciální povahy a zásadně se liší od obecné úpravy ručení. Zmínil, že dle § 49 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, se může směnečný rukojmí, který směnku zaplatil, obrátit na dlužníka ze směnky (a jeho případné předchůdce) a vykonat postižní práva ze směnky. Vrchní soud pak uzavřel, že částečným plněním Ing. Endla z titulu směnečného rukojemství (zaplacení na směnku dlužníka), Ing. Endl pouze nabyl originárním způsobem práva ze směnky. Protože však druhá stěžovatelka do insolvenčního řízení nepřihlásila pohledávku z titulu směnky, nýbrž z titulu úvěrové smlouvy, k níž se pouze vázalo zajištění směnkou, není Ing. Endl osobou, která by mohla podle § 183 insolvenčního zákona vstoupit do insolvenčního řízení na základě toho, že plnila jako směnečný rukojmí na zajišťovací směnku. 5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 12. 2018 č. j. 29 NSČR 103/2018-P19-42 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z http://www.nsoud.cz) změnil usnesení vrchního soudu tak, že se odvolání odmítá. Shledal, že proti usnesení krajského soudu bylo odvolání nepřípustné, a to podle § 183 odst. 3 za přiměřeného použití § 18 odst. 4 insolvenčního zákona. 6. Následně dne 6. 8. 2019 Ing. Endl podal návrh na svůj vstup do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do částky 1 654 315 Kč. Usnesením ze dne 20. 8. 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-46 (dané usnesení je napadeno ústavními stížnostmi) krajský soud připustil ohledně uvedené částky vstup Ing. Endla do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky. Krajský soud zmínil, že z titulu směnečného rukojemství došlo na Ing. Endlovi k vymožení částky 1 654 315 Kč, kterou obdržela druhá stěžovatelka. Tím byly dle krajského soudu splněny podmínky pro vstup Ing. Endla do řízení dle § 183 odst. 3 a § 18 insolvenčního zákona. 7. Dne 2. 9. 2019 podala druhá stěžovatelka návrh, aby soud připustil vstup první stěžovatelky do insolvenčního řízení na její místo co do částky 14 571 511,08 Kč, neboť své pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení na ni postoupila, k čemuž doložila smlouvu o postoupení pohledávek. Dále vyjádřila názor, že vstupu první stěžovatelky do řízení ohledně celé zmíněné částky 14 571 514,08 Kč nebrání usnesení krajského soudu č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-14 (bod 3) a č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-46 (bod 6), jimiž krajský soud rozhodl o vstupu Ing. Endla do řízení namísto druhé stěžovatelky ohledně celkové částky 6 654 315 Kč. Zmínila, že těmito usneseními není krajský soud dle § 18 odst. 4 insolvenčního zákona vázán, a označila je za věcně nesprávná. Jejich věcnou nesprávnost spatřovala ve shodné argumentaci, již uvedl vrchní soud v usnesení č. j. 2 VSOL 56/2017-P19-33 (bod 4). Tj. tvrdila, že Ing. Endl z titulu plnění na zajišťovací směnku nabyl originárním způsobem toliko práva ze směnky. Zdůraznila však, že do insolvenčního řízení nepřihlásila pohledávku ze směnky, nýbrž pohledávku z úvěrové smlouvy, kterou Ing. Endl nenabyl tím, že plnil na zajišťovací směnku. 8. O návrhu na vstup první stěžovatelky do řízení namísto druhé stěžovatelky krajský soud rozhodl usnesením ze dne 5. 9. 2019 č. j. KSOS 39 INS 3971/2009-P19-53 (toto usnesení je napadeno ústavními stížnostmi). Krajský soud jím připustil vstup první stěžovatelky do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do částky 7 917 196,08 Kč (I. výrok) a vstup nepřipustil co do částky 6 654 315 Kč (II. výrok). V odůvodnění zmínil, že již v dřívějším průběhu řízení připustil vstup Ing. Endla do insolvenčního řízení namísto druhé stěžovatelky co do celkové částky 6 654 315 Kč (srov. body 3 a 6), proto vycházel z toho, že druhá stěžovatelka měla v řízení přihlášenou pohledávku jen ve zbývající výši 7 917 196,08 Kč, již postoupila na první stěžovatelku, a jen ohledně této částky připustil vstup první stěžovatelky do insolvenčního řízení. II. Argumentace stěžovatelek 9. Druhá stěžovatelka potvrdila, že od Ing. Endla obdržela částky 5 000 000 Kč a 1 654 315 Kč, které byly uhrazeny z důvodu jeho směnečného rukojemství. 10. Stěžovatelky však zmínily, že směnečný rukojmí zajišťuje "zaplacení směnky", nikoli to, že směnka bude tím či oním směnečným dlužníkem zapla