III.ÚS 358/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 358/21 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) nezletilé K. S., zastoupené zákonnou zástupkyní S. G., a 2) S. G., zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2020 č. j. 6 Co 1398/2020-45 a proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 26. 11. 2020 č. j. 0 Nc 14/2020-6, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníků řízení, a L. S. a Městského úřadu v Kaplici, odboru školství a mládeže, sídlem Náměstí 70, Kaplice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelky domáhají vyslovení protiústavnosti v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i z důvodu jejich rozporu s čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že dne 25. 11. 2020 byla nezletilá stěžovatelka 1) [dále též jen "dcera"] přijata k péči do zdravotnického zařízení obchodní společnosti Nemocnice České Budějovice, a. s. (dále jen "nemocnice") za účelem ošetření zranění (tržná ranka cca 5 mm na hlavě po kopnutí koněm). Na základě lékařského vyšetření bylo konstatováno, že stěžovatelce 1) nebyly způsobeny zraněním traumatické změny na lebce, obličejovém skeletu ani na krční páteři. Stěžovatelka 2) [dále též jen "matka"] na dětském oddělení nemocnice sdělila, že dcera není očkována a nemá praktického lékaře. Z toho důvodu byl dceři aplikován lidský imunoglobulin proti tetanu. Aplikaci antitetanické očkovací vakcíny, nitrožilních antibiotik i hospitalizaci dcery však matka odmítla a podepsala tzv. negativní revers, na základě něhož byla dcera téhož dne propuštěna do péče matky. V propouštěcí zprávě bylo uvedeno, že dcera není v přímém ohrožení života. Matce byl předán předpis na antibiotika v tabletách a bylo jí doporučeno provést očkování dcery proti tetanu. Veškerá léčebná opatření byla přijata s cílem zamezit možné manifestaci tetanu. 3. Dne 26. 11. 2020 kontaktovala nemocnice orgán sociálně právní ochrany dětí při Městském úřadu v Kaplici (dále jen "OSPOD") s tím, že stěžovatelka 1) se jeví jako dítě přímo ohrožené na životě a zdraví v důsledku možné manifestace tetanu. Na základě tohoto oznámení podal OSPOD týž den návrh okresnímu soudu na vydání předběžného opatření, kterým by stěžovatelka 1) byla svěřena do péče nemocnice. 4. Okresní soud návrhu dne 26. 11. 2020 vyhověl napadeným usnesením, kterým bylo nařízeno předání stěžovatelky 1) do péče dětského oddělení nemocnice. Okresní soud v odůvodnění usnesení uvedl, že stěžovatelka 1) je ve stavu, kdy je její život ohrožen, neboť matka odmítla dceru nechat naočkovat vakcínou proti tetanu. Důvodem pro nařízení hospitalizace bylo též to, že stěžovatelka 1) nebyla z důvodu stěhování do nového bydliště přihlášena k novému pediatrovi. Téhož dne bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí, k němuž však nakonec fakticky nedošlo, neboť stěžovatelka 1) uprchla z domova. Nový pokus o výkon o rozhodnutí byl uskutečněn i následující den, opět neúspěšně. Po stěžovatelce 1) bylo vyhlášeno policejní pátrání. 5. Stěžovatelka 2) napadla usnesení okresního soudu odvoláním, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozhodl v záhlaví uvedeným rozhodnutím tak, že usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil ve znění, podle něhož se stěžovatelka 1) předává do péče nemocnice za účelem posouzení jejího zdravotního stavu a poskytnutí nezbytné lékařské péče, a to v souvislosti s úrazem, který utrpěla dne 25. 11. 2020. 6. Ústavní stížnost napadající v záhlaví uvedená rozhodnutí, v níž stěžovatelky uplatnily totožnou argumentaci jako v nynější ústavní stížnosti, byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2020 sp. zn. I. ÚS 3444/20 jako zjevně neopodstatněná. 7. Jak se podává z usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3444/20 (bod 3) i z nynější ústavní stížnosti, bylo napadené předběžné opatření okresního soudu usnesením okresního soudu ze dne 16. 12. 2020 č. j. 8 P 145/2017-440 k návrhu stěžovatelky 1) podle § 462 zákona o zvláštních řízeních soudních pravomocně zrušeno. Okresní soud zjistil, že matka již zdravotní stav dcery řeší, dítěti je poskytována zdravotní péče a je pravidelně sledováno pediatrem, u kterého je registrováno; dospěl proto k závěru, že důvody, které vedly k vydání předběžného opatření, v danou chvíli pominuly, a zrušil je. II. Argumentace stěžovatelek 8. Stěžovatelky uvádějí, že v mezidobí "byla napadená rozhodnutí zrušena" na jejich návrh okresním soudem, nicméně "porušení jejich ústavně zaručených práv po určitou dobu trvalo a bylo extrémní" a "dosud nebyla konstatována nezákonnost a protiústavnost postupu soudů". Přezkum je navíc ve veřejném zájmu, neboť je nepřijatelné, aby se tato praxe jakkoliv etablovala. 9. Stěžovatelky zdůrazňují, že případ je nutno nahlížet prismatem tzv. nejlepšího zájmu dítěte, k čemuž existuje široká judikatura Ústavního soudu (kterou citují). Při posuzování tohoto kritéria je nutno brát v úvahu zachování rodinného prostředí, ochranu soukromého a rodinného života, ochranu a bezpečí dítěte: Model péče o dítě dle Úmluvy o právech dítěte je postaven na předpokladu, že jsou to sami rodiče, kdo znají nejlépe potřeby svého dítěte a dokážou je naplňovat a chránit. 10. Stěžovatelky namítají, že soudkyně, která vydala na okresním soudě předběžné opatření, není specializována na agendu spojenou s dětmi, nýbrž na trestní agendu. Již tato okolnost je rozporná s nejlepším zájmem dítěte, neboť agendu spojenou s dětmi mají rozhodovat proškolené osoby. Zmiňovaná soudkyně nadto nebyla podle rozvrhu práce ani oprávněna ve věci rozhodovat. 11. Stěžovatelky zmiňují rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Hanzelkovi proti České republice, v němž šlo o podobné skutkové okolnosti (umístění dítěte do péče nemocnice proti vůli rodičů, kteří odmítli udělit souhlas se zdravotními službami) a ESLP konstatoval zásah do práva na ochranu soukromého a rodinného života. ESLP v této věci shrnul základní pravidla pro postup v obdobných případech: (1) k odůvodněnosti zásahu je nutné, aby byl založen na relevantních a dostatečných důvodech, zároveň je nutno pečlivě posoudit dopad, který odnětí dítěte bude mít na dítě samotné a jeho rodiče; (2) než soud k tak radikálnímu opatření přistoupí, musí být bezprostřední ohrožení skutečně prokázáno, tj. soud musí prokázat, jaká rizika dítěti skutečně hrozí, a má povinnost zkoumat, zda lze zdraví dítěte chránit méně invazivním způsobem; (3) odůvodnění předběžného opatření, které je velmi stručné a pouze odkazuje na krátkou zprávu lékařů o obecné hrozbě, je nedostatečné. Okresní soud v případě stěžovatelek nenaplnil ani jedno z těchto kritérií. 12. Stěžovatelky přikládají odborné vyjádření MUDr. Jana Vavrečky, Ph.D. k tetanu a významu aktivní a pasivní imunizace proti tetanu u stěžovatelky 1) s ohledem na aktuální medicínské poznatky, přičemž z něj vyplývá, že stěžovatelka 1) v žádném případě nebyla ohrožena ani na zdraví, natož na životě. Stěžovatelky uznávají, že zpracování odborného vyjádření vyžaduje určitý čas, nicméně zjištění názoru, toliko ústního, nezávislého experta mnoho času nezabere, což si ověřila sama právní zástupkyně stěžovatelek, neboť sama tuto věc s odborníky konzultovala. 13. Okresní soud svěřil dceru do péče nemocnice, která však měla konflikt se matkou, a tudíž i tento postup, tedy svěření stěžovatelky 1) do péče této konkrétní nemocnice, byl v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Dcera měla být svěřena do péče jiného zdravotnického zařízení. 14. Stěžovatelky taktéž uvádějí, že vůbec nebyl zjišťován názor stěžovatelky 1), přestože ta je ve věku deseti let, kdy je schopna zřetelně formulovat své názory. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje právo nezletilých být slyšeni, a taktéž poukazuje na skutečnost, že nezletilé nelze vnímat jako pouhé objekty sporů, nýbrž jako aktivní subjekty. Participační práva dítěte jsou zakotvena v mnoha mezinárodněprávních dokumentech, jimiž je Česká republika vázána. 15. K řízení o jejich předchozí ústavní stížnosti (sp. zn. I. ÚS 3444/20) stěžovatelky uvádějí, že dne 16. 12. 2020 byla jejich právní zástupkyni doručena výzva k doplnění ústavní stížnosti do tří dnů. Stěžovatelky uvádějí že "s ohledem na extrémně krátkou dobu, která podstatně a nedůvodně zkracovala dobu, po kterou by jinak stěžovatelky měly možnost připravovat argumentaci do ústavní stížnosti (do skončení lhůty pro podání ústavní