Ústavní soud III.ÚS 3800/25

Ústavní soud obdržel dne 26. 12. 2025 podání, jímž se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí a vyslovení, že výklad právní úpravy, který brání zdravotně postiženým, starým a sociálně slabým osobám v přístupu k soudní ochraně tím, že ji podmiňuje povinným advokátem, je v rozporu s řadou článků Listiny základních práv a svobod. Napadá i právní úpravu povinného zastoupení advokátem před Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem.

Stěžovatel prohlašuje, že odmítá povinné zastoupení advokátem, považuje je za diskriminační a protiústavní a trvá na tom, aby věc byla projednána prostřednictvím jím zvoleného zmocněnce, kterému důvěřuje. Podání bylo zasláno Ústavnímu soudu z datové schránky společnosti Ochranný štít s. r. o., sídlem Vítanov 25, spolu s pověřeními pro zmocněnce Josefa Feneše.

Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.

Návrh stěžovatele nesplňuje podmínku zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1, § 31 a podání nemá obsahové náležitosti podle § 34 odst. 1, podle nějž je třeba pravdivě vylíčit rozhodující skutečnosti, popř. označit důkazy, jichž se stěžovatel dovolává, tedy předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod.

Ústavní soud dne 8. 1. 2026 zaslal stěžovateli výzvu k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dní s poučením o možnosti obrátit se s žádostí na Českou advokátní komoru o určení advokáta, a zároveň jej upozornil o možnosti ústavní stížnost bez věcného projednání odmítnout, nebudou-li vady ve lhůtě odstraněny. Výzvu stěžovatel převzal dne 13. l. 2026.

Vady podání do dne přijetí tohoto rozhodnutí neodstranil. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel ani nepodal k České advokátní komoře řádnou žádost o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti. Pouze prostřednictvím jednatelů společnosti Ochranný štít s. r. o. Ústavní soud obdržel sdělení, že odmítnutí povinného advokáta není "vada", ale jádro ústavní námitky.

Ústavní soud opakovaně neshledal požadavek povinného zastoupení jako předpoklad pro přístup k vyšším soudům v rozporu s ústavním pořádkem [jde-li o dovolání, viz usnesení ze dne 14. 9. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 43/2000 (U 32/19 SbNU 293), k povinnému zastoupení v řízení před Ústavním soudem nepřímo stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)] a v řízení o kasační stížnosti usnesení ze dne 20. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1280/16 (U 8/81 SbNU 963)].

Rovněž Evropský soud pro lidská práva v zásadě akceptuje požadavek vnitrostátních předpisů, aby opravný prostředek k vyššímu soudu byl podán advokátem (např. rozsudek ze dne 24. 11. 1986, ve věci Gillow proti Spojenému království, č. stížnosti 9063/80, § 69, rozhodnutí ze dne 9. 10. 2001, ve věci Kröhnert proti České republice, č. 60224/00, rozhodnutí ze dne 5. 10. 2010, ve věci Hlásenský a Hlásenská proti České republice, č. 63233/09).

Trvání stěžovatele na zvoleném zmocněnci vedlo k omezení soudní kontroly napadených správních rozhodnutí, a to i tam, kde ani nebyl požadavek povinného zastoupení. Stěžovatel mohl v souladu s opakovaným poučením ze strany soudů podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, využít určení advokáta Českou advokátní komorou, a to v odůvodněných případech i bezplatně.

Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro neodstraněné vady návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právních předpisů jakožto akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.