III.ÚS 3896/18

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením ze dne 22. 8. 2018 č. j. 201 EX 02173/18-077 rozhodl Mgr. Pavel Struminský, soudní exekutor Exekutorského úřadu Karviná (dále jen "soudní exekutor") dle § 36 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, o změně účastníka na straně oprávněného s tím, že nadále bude jako oprávněná vystupovat obchodní společnost Slezská finanční a obchodní a. s.

Okresní soud v Karviné (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 2. 10. 2018 č. j. 48 EXE 1855/2018-34 rozhodl v exekuční věci vedlejší účastnice jako oprávněné proti stěžovateli jako povinnému o námitce podjatosti tak, že soudní exekutor není vyloučen z vedení exekuce vedené u okresního soudu pod sp. zn. 48 EXE 1855/2018 a u soudního exekutora pod sp. zn. 201 EX 02173/18.

Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nezjistil žádné relevantní skutečnosti ohledně poměru soudního exekutora k věci nebo k účastníkům, pro které by tu byl důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Pokud jde o námitku, že soudní exekutor je v příbuzenském poměru s jednatelem nové oprávněné, pak tuto skutečnost soudní exekutor sice potvrdil s tím, že jednatel je jeho švagrem, avšak soud měl za to, že samotná tato skutečnost bez dalšího není způsobilá k tomu, aby bylo v současné situaci možno dospět k závěru, že zde existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti stávajícího soudního exekutora. Z obsahu exekutorského spisu soud nezjistil žádnou okolnost, ze které by bylo možno dovodit, že soudní exekutor je z důvodu příbuzenského poměru s jednatelem nové oprávněné podjatý, navíc podle soudu nelze přehlédnout tu skutečnost, že nová oprávněná dosud není účastnicí tohoto exekučního řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že námitku podjatosti soudního exekutora podal s ohledem na skutečnost, že oprávněnou má být nově obchodní společnost Slezská finanční a obchodní a. s. Také s přihlédnutím k ostatním skutečnostem je stěžovatel přesvědčen, že zde existují důvodné pochybnosti o podjatosti soudního exekutora, a proto měl být v dané věci vyloučen. Stěžovatel poukazuje na to, že obchodní společnost Slezská finanční a obchodní a. s., která má nastoupit na místo oprávněného a usiluje o úhradu pohledávky, sídlí na stejné adrese jako soudní exekutor. Soudní exekutor je dle výpisu z listu vlastnictví pravděpodobně vlastníkem nemovitosti, ve které sídlí on i obchodní společnost Slezská finanční a obchodní a. s., a i z tohoto pohledu má stěžovatel důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudního exekutora, když lze předpokládat, že uvedená společnost za užívání předmětné nemovitosti hradí poplatek vlastníkovi, kterým je právě soudní exekutor. Vzhledem k tomu, že obecně platí, že má vlastník nemovitosti majetkový zájem, aby za užívání jeho nemovitostí dostával řádně a včas uhrazeno, pak lze předpokládat, že i v tomto případě je zájmem vlastníka nemovitosti, a tedy soudního exekutora, aby obchodní společnost Slezská finanční a obchodní a. s. nastoupila na místo oprávněného a byla v této věci úspěšná a měla finanční prostředky na úhradu za užívání nemovitosti. Stěžovatel dále uvádí, že existuje i velmi úzké osobní propojení mezi exekutorem a obchodní společností Slezská finanční a obchodní a. s. Manželkou soudního exekutora je s největší pravděpodobností Gabriela Struminská, sestra Lenky Brudné, která je pravděpodobně manželkou Mgr. Martina Brudného, který je jediným akcionářem (tedy vlastníkem) a statutárním orgánem obchodní společnosti Slezská finanční a obchodní a. s. Soudní exekutor pověřený vedením této exekuce a Mgr. Pavel Brudný jsou tedy s největší pravděpodobností švagři. Další zcela jednoznačné personální propojení Mgr. Martina Brudného se soudním exekutorem pak vyplývá z evidentní "spolupráce" v případě obchodní společnosti Senior Park Bystřice s. r. o., ve které je jediným společníkem soudní exekutor a jediným jednatelem Mgr. Martin Brudný. Stěžovatel dále poukazuje na to, že i obchodní společnost Senior Park Bystřice s. r. o. sídlí na stejné adrese jako soudní exekutor a obchodní společnost Slezská finanční a obchodní a. s. Přesto okresní soud rozhodl, že soudní exekutor není vyloučen z vedení exekuce, aniž by se jakkoli právně relevantním způsobem vypořádal s námitkami stěžovatele. Napadené rozhodnutí považuje stěžovatel za protizákonné a protiústavní.

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v běžných zákonech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek mají nesprávné použití či výklad podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy výkladu právních norem, který se jeví svévolným [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)].

V souzené věci dospěl okresní soud k závěru, že nezjistil žádné relevantní skutečnosti ohledně poměru soudního exekutora k věci nebo k účastníkům, pro které by tu byl důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Okresní soud uvedl, že z obsahu exekutorského spisu nevyplývá žádná okolnost, ze které by bylo možno dovodit, že exekutor je z důvodu příbuzenského poměru s jednatelem nové oprávněné podjatý. Poukázal též na skutečnost, že nová oprávněná dosud není účastnicí tohoto exekučního řízení.

Uvedeným závěrům okresního soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Z obsahu napadeného usnesení vyplývá, že stěžovatel podal proti usnesení soudního exekutora o změně v osobě oprávněného odvolání. Toto usnesení tak k okamžiku rozhodování okresního soudu nenabylo právní moci a účastníkem řízení byl dosavadní oprávněný. Teprve poté, co bude rozhodnutí soudního exekutora o změně v osobě oprávněného pravomocné a jako oprávněná bude v předmětném exekučním řízení vystupovat obchodní společnost Slezská finanční a obchodní a. s., bude stěžovatel moci uplatnit námitku podjatosti soudního exekutora, kterou se bude okresní soud zabývat.

Ústavní soud konstatuje, že postup okresního soudu byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci okresního soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy se nejeví nikterak nepřiměřenými. Okresní soud rozhodoval v souladu s ustanoveními Listiny i Úmluvy, jeho rozhodnutí nelze označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.