III.ÚS 4001/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 4001/18 ze dne 25. 6. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Magdaleny Jiříkové, zastoupené JUDr. Jiřím Exnerem, advokátem, sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2018 č. j. 20 Co 162/2018-198, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 18 C 44/2014 vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka podala dne 14. 3. 2011 Stavebnímu úřadu v Říčanech (dále také jen "stavební úřad") oznámení o záměru oplocení pozemků parc. č. X1 a X2 na hranici s pozemky parc. č. X3 a X4 a X5 v k.ú. Louňovice a na hranici s pozemkem parc. č. X6 v k. ú. Žernovka. Dne 17. 3. 2011 vydal Obecní úřad Louňovice - silniční správní úřad vyjádření, ve kterém sdělil, že oplocení pozemků na stranách bezprostředně sousedících s veřejným prostranstvím musí být umístěno v takové vzdálenosti, aby byla zachována nejmenší šířka veřejného prostranství v souladu s vyhláškou č. 501/2009 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Stavební úřad vydal dne 28. 3. 2011 usnesení č. j. 16444/2011-MUR/OSÚ/00023, v němž rozhodl o oznámení o záměru umístění stavby podle § 96 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Protože stěžovatelka nedoložila souhlasy osob uvedených v § 85 odst. 2 písm. a) a b) stavebního zákona a záměr nesplňoval podmínky k vydání souhlasu, vyzval téhož dne stavební úřad stěžovatelku, aby nejpozději do 31. 7. 2011 doplnila žádost o stanovisko orgánu ochrany lesa, odboru životního prostředí Městského úřadu v Říčanech, rozhodnutí o napojení pozemků sjezdem z místních komunikací a dokladu o zaplacení správního poplatku. Usnesením ze dne 28. 3. 2011 č. j. 16674/2011/MUR/OSÚ/00023 bylo územní řízení přerušeno. Dne 21. 7. 2011 stěžovatelka doložila závazné stanovisko Městského úřadu v Říčanech odboru životního prostředí ze dne 20. 6. 2011 č. j. 33487/2011-MUR/OŽP-00081 a vyjádření k oplocení pozemku Lesního závodu Konopiště ze dne 22. 4. 2011. Dne 26. 7. 2011 stěžovatelka doložila rozhodnutí silničního správního úřadu ze dne 19. 7. 2011 č. j. 251/2011 a současně požádala o prodloužení termínu k úplnému doplnění žádosti. Stavební úřad veřejnou vyhláškou ze dne 24. 8. 2011 č. j. 45246/2011-MUR/OSÚ/00023 oznámil zahájení územního řízení a nařídil veřejné ústní jednání na den 27. 9. 2011. Rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno dne 26. 10. 2011, právní moci nabylo dnem 29. 12. 2011. Rozhodnutím o umístění stavby bylo mimo jiné stanoveno, že oplocení smí být umístěno minimálně 3 metry od okraje pozemku určeného k plnění funkcí lesa, se kterým pozemky stěžovatelky sousedí. Uvedená podmínka vycházela ze závazného stanoviska orgánu státní správy lesů ze dne 20. 6. 2011 č. j. 33487/2011- MUR/OŽP-00081, které bylo následně rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 15. 8. 2012 č. j. 096426/2012/KUSK/2, vydaným v přezkumném řízení, změněno tak, že z něj odpadla podmínka odstupu 3 metry od okraje lesního pozemku, a to z důvodu jejího rozporu se zákonem. V návaznosti, na uvedené stěžovatelka podáním ze dne 26. 8. 2012 žádala o změnu rozhodnutí o umístění stavby, přičemž na základě této žádosti bylo Stavebním úřadem Jesenice, který byl k rozhodnutí věci pověřen z důvodu vyloučení všech úředních osob Stavebního úřadu Říčany [§ 14 odst. 4 a § 131 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád")], vydáno územní rozhodnutí ze dne 13. 5. 2013 č. j. OúJ/06127/2013/Vit, kterým se rozhodnutí o umístění stavby změnilo tak, že poloha oplocení, umístěného na pozemku stěžovatelky podél společné hranice s lesním pozemkem, byla posunuta, a to blíže ke společné hranici těchto pozemků, tj. od 0,5 do 0,6 metrů od této společné hranice. 3. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 17. 12. 2015 č. j. 18 C 44/2014-75 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 5. 5. 2016 č. j. 20 Co 142/2016-101 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se po vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy způsobené v důsledku nesprávného úředního postupu stavebních úřadů při vyřizování její žádosti o vydání rozhodnutí k realizaci stavby oplocení a vjezdových vrat na pozemku stěžovatelky, spočívajícím v nepřiměřené délce trvání 27 měsíců. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že nárok stěžovatelky vychází ze dvou stavebních řízení, tj. řízení o umístění stavby a o změně rozhodnutí o umístění stavby, jejichž průběh je nutno posoudit samostatně. První stavební řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 29. 11. 2011, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o umístění této stavby. Proto k uplatnění nároku u příslušného ministerstva dopisem ze dne 29. 12. 2013 a k podání žaloby dne 13. 6. 2014 došlo ve vztahu k prvnímu stavebnímu řízení podle městského soudu po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby běžící od právní moci uvedeného rozhodnutí. Městský soud uzavřel, že promlčený nárok nelze stěžovatelce přiznat, i kdyby byl důvodný, důvodností nároku se však městský soud pro nadbytečnost nezabýval. 4. Ústavní soud rozsudky soudů obou stupňů nálezem sp. zn. I. ÚS 2330/16 ze dne 25. 7. 2017 zrušil a zavázal obecné soudy právním názorem, že formálně samostatná stavební řízení vedená od 14. 3. 2011 do 29. 11. 2011 a od 26. 8. 2012 do 14. 6. 2013 je nutno pro účely posouzení nároku stěžovatelky s přihlédnutím k důvodům podání žádosti o změnu územního rozhodnutí (změna stanoviska odboru životního prostředí) hodnotit jako řízení jediné, a že přiměřenost délky tohoto řízení je nutno posuzovat podle čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle zásad uvedených ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. 5. Obvodní soud poté rozsudkem ze dne 17. 10. 2017 č. j. 18 C 44/2014-128 uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku 19 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 13. 6. 2014 do zaplacení, co do částky 20 500 Kč s úrokem z prodlení od 13. 6. 2014 do zaplacení žalobu zamítnul. Obvodní soud, vázán právním názorem Ústavního soudu, na předmětné řízení nahlížel jako na řízení jediné, které bylo zahájeno dne 14. 3. 2011 a ukončeno dne 14. 6. 2013, celková délka řízení činila tedy 2 roky a 3 měsíce. Obvodní soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého činí výše zadostiučinění za každý rok řízení částku 15 000 Kč, přičemž prvý rok řízení se počítá spolu s následujícím rokem, tedy za prvé dva roky činí náhrada 15 000 Kč. Při zhodnocení jednotlivých kritérií stanovených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), soud zvýšil přiznané odškodnění o 10 %, neboť řízení mělo pro stěžovatelku větší význam - šlo o oplocení jejího majetku, které mělo zamezit jak škodám na majetku stěžovatelky případně vzniklým v důsledku absence oplocení (např. vnik cizích osob nebo zvěře na pozemek), tak škodám, které mohla způsobit stěžovatelka tím, že její pozemek nebyl oplocen (např. útěk chovaných hospodářských zvířat na cizí pozemky nebo do lesa). Soud dále odškodnění zvýšil o dalších 10 %, neboť stěžovatelka délku řízení nijak nezavinila, nepodílela se na vzniku průtahů, naopak sama aktivně brojila proti nečinnosti stavebního úřadu. O dalších 10 % soud odškodnění zvýšil s ohledem na malou složitost řízení, a to jak z hmotněprávního, tak procesního hlediska. Celkem bylo zadostiučinění zvýšeno o 30 % na částku 19 500 Kč. Pro další zvýšení nebo naopak snížení odškodnění soud důvody neshledal. Jelikož se ve smyslu § 15 zákona č. 82/1998 Sb. vedlejší účastnice ocitla v prodlení s poskytnutím náhrady po uplynutí šesti měsíců ode dne uplatnění nároku (12. 12. 2013), soud jí uložil zaplatit rovněž úrok z prodlení v zákonem stanovené výši. 6. Městský soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2018 č. j. 20 Co 162/2018-198 rozsudek obvodního soudu v zamítavém v