III.ÚS 4128/19

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 22. 12. 2019 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzení, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 3 odst. 3, čl. 12 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 10. 2019 č. j. 18 Co 295/2019-112 potvrdil v řízení o vyklizení bytu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 9. 2019 č. j. 13 C 151/2018-115, jímž bylo zastaveno odvolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku.

Ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), když stěžovatel zejména nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (viz § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud proto dopisem ze dne 3. 2. 2020 stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení vady svého návrhu odstranil, a zároveň jej poučil o následcích jejich neodstranění. Připojil též poučení, že Ústavní soud advokáty stěžovatelům nepřiděluje a že v případě potíží s obstaráním právního zastoupení se stěžovatel může obrátit na Českou advokátní komoru. Výzva byla stěžovateli doručena do jeho datové schránky dne 4. 2. 2020.

Dne 2. 3. 2020 obdržel Ústavní soud přípis stěžovatele, v němž uvedl, že advokát určený mu Českou advokátní komorou (Mgr. Přemysl Drvota) odmítl jeho zastupování, neboť vyjádřil přesvědčení, že podání ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněné. Dalšího advokáta se stěžovateli i s ohledem na jeho finanční situaci zajistit nepodařilo. S vědomím toho, že je pro řízení před Ústavním soudem vyžadováno povinné zastoupení advokátem, požádal proto o prodloužení lhůty s tím, že nebude-li mu další advokát Českou advokátní komorou určen, měl by přesto Ústavní soud jeho věc projednat.

Ústavní soud stěžovateli prodloužení lhůty k odstranění vad dalším přípisem nesděloval, nicméně se rozhodl vyčkat, zda se stěžovateli přece jen nepodaří zajistit advokáta pro zastupování před Ústavním soudem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel Ústavnímu soudu ani po více než dvou měsících od jeho přípisu se žádostí o prodloužení lhůty nesdělil, že by mohl výzvě k odstranění vad vyhovět, rozhodl se Ústavní soud již dále nevyčkávat. Další eventuální prodlužování lhůty by totiž vedlo k nerespektování zákona o Ústavním soudu a popírání rovnosti v právech ostatních navrhovatelů obracejících se na Ústavní soud v zákonných lhůtách.

Ústavní soud má za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená lhůta dvou měsíců k podání ústavní stížnosti a následná doba více než pěti měsíců od podání ústavní stížnosti do vydání rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele v situaci, kdy si je dostatečně vědom náležitostí, které musí ústavní stížnost splňovat, a to včetně povinného zastoupení advokátem, poskytly stěžovateli dostatečný prostor k odstranění vad.

K žádosti stěžovatele o poskytnutí možnosti projednání věci i bez právního zastoupení advokátem Ústavní soud uvádí, že toto zastoupení je obligatorní a vychází přímo ze zákona o Ústavním soudu (srov. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Podmínku povinného zastoupení advokátem u osob, které samy nejsou advokáty, nelze nikterak obejít či prominout. Navíc skutečnost, že první Českou advokátní komorou určený advokát Mgr. Přemysl Drvota odmítl převzít zastupování z důvodu pravděpodobné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, naznačuje sama o sobě mnohé o případném úspěchu ústavní stížnosti.

Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnosti odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.