III.ÚS 422/24 – Ústavní soud

III.ÚS 422/24 ze dne 12. 7. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. Č., t. č. ve Věznici Jiřice, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Prouzou Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 7 To 87/2023-229, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2023, č. j. Nt 217/2022-186, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a spisů Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 47 T 1/2018 a sp. zn. Nt 217/2022, které si pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti vyžádal, vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem městského soudu ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 47 T 1/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 8 To 80/2018, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deset let. Následné dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, č. j. 4 Tdo 300/2019-51. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost, která byla jako zjevně neopodstatněný návrh odmítnuta usnesením ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 2177/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 3. V prosinci roku 2022 podal stěžovatel k městskému soudu návrh na povolení obnovy řízení spojený s návrhem na přerušení výkonu trestu. Důvody pro obnovu řízení shledal stěžovatel v závěrech několika nově vypracovaných znaleckých posudků. Městský soud podaný návrh napadeným usnesením zamítl. V odůvodnění dospěl k závěru, že předložené znalecké posudky lze sice formálně považovat za nové důkazy, avšak z materiálního hlediska nepřináší žádné nové poznatky, neboť jejich zpracovatelé do značné míry pouze opakují tvrzení, která již zazněla v původním řízení. První znalecké posudky se zabývaly vznikem poranění stěžovatele, což však není nově zkoumaná skutečnost. V původním řízení dospěly soudy k závěru (zejména na základě znaleckých posudků), že poranění hlavy stěžovatele nevzniklo útokem druhé osoby, nýbrž pádem. Jeden ze znalců z původního řízení na svých závěrech setrval i po seznámení se s novými posudky. Podle městského soudu nelze otázku vzniku poranění stěžovatele považovat za novum, nýbrž za snahu polemizovat s původními skutkovými závěry. Otázka vzniku otřesu mozku nebyla sice v původním řízení zkoumána znalcem z oblasti neurologie, avšak byla u soudu probírána se znalcem MUDr. Hladíkem. Nejde tedy o skutečnost soudu dříve neznámou a soud se jí v původním rozsudku zabýval. Totéž platí pro otázku (ne)příčetnosti stěžovatele. Znalecký posudek z forenzní biomechaniky lze označit za novum, neboť nebyl v původním řízení proveden. Vzájemné poloze těla stěžovatele a poškozeného však byla věnována důkladná pozornost (včetně vyšetřovacího pokusu). Obsah posudku tak neobsahuje skutečnosti dříve neznámé. Všechny uvedené okolnosti tudíž nepředstavují nové skutečnosti v materiálním smyslu. Zcela novou skutečností je posudek zabývající se vlastnostmi použité zbraně. 4. Městský soud dále přistoupil k posouzení toho, zda uvedené skutečnosti, ačkoliv nejde reálně o nové skutečnosti, mají potenciál zvrátit původní rozhodnutí ve prospěch stěžovatele. Jde-li o vznik poranění stěžovatele, nedokázaly nové znalecké posudky nijak zpochybnit závěry MUDr. Hladíka, které jsou navíc podpořeny dalšími nepřímými důkazy (absencí jakýchkoliv známek útoku). I kdyby však soud připustil, že stěžovatel byl poškozeným napaden, bylo by jeho jednání nutné považovat za exces z nutné obrany. Údajný otřes mozku je podložen pouze tvrzením stěžovatele. Již v původním řízení dospěli oba znalci k závěru, že jeho existenci nelze ani potvrdit, ani vyloučit. Závěry nových znalců jsou spekulativní, neboť vycházejí pouze z tvrzení stěžovatele. Racionálnímu chování stěžovatele po činu nasvědčuje jeho snaha zahladit důkazy a vytvořit si alibi. Jde-li o otázku polohy těl stěžovatele a poškozeného, zabývaly se jí vyšetřovací orgány v původním řízení. Dospěly přitom k přesvědčivému závěru, že poloha obou těl, jak jí popisoval stěžovatel, není realistická (ač jí lze počítačově nasimulovat), neboť figuranty se nepodařilo do dané polohy nastavit. Ovšem i kdyby se tato verze obhajoby potvrdila, představovalo by jednání stěžovatele exces z nutné obrany. Ze znaleckého posudku týkajícího se vlastností užité zbraně, z něhož stěžovatel dovozoval její obrannou povahu, nevyplynulo podle soudu nic, co by mělo ovlivnit původní odsuzující rozhodnutí. 5. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou vrchní soud napadeným usnesením zamítl. Ztotožnil se se závěrem, že nově předložené důkazy (s výjimkou posudku zabývajícího se vlastnostmi zbraně) nejsou důkazy novými, neboť zkoumají skutečnosti, k nimž se vedlo řádné dokazování již v původním řízení. Městský soud neporušil zákon, dal-li znalcům z původního řízení možnost se vyjádřit k novým znaleckým posudkům. To je podle vrchního soudu důkazem jeho pečlivosti. Jeho jediným pochybením byly závěry o excesu z nutné obrany, které by příslušely soudu rozhodujícímu o vině. Ty však nebyly pro napadené rozhodnutí podstatné (navíc navazovaly na totožné závěry soudů v odsuzujících rozhodnutích). Ve zbytku vrchní soud odkázal na závěry městského soudu. II. Argumentace stěžovatele 6. Podle názoru stěžovatele městský soud nehodnotil nové důkazy tak, jak vyplývá ze smyslu zákonného ustanovení o obnově řízení. Svévolně interpretoval většinu předkládaných nových důkazů jako tzv. non-nova. Podle stěžovatele městský soud zastává názor, potvrzený vrchním soudem, že pokud již byla určitá otázka řešena v trestním řízení, není k ní již nikdy možné předkládat nové důkazy. Tento argument je ovšem nesprávný, jelikož takto městský soud fakticky popírá institut obnovy řízení. 7. Oproti původnímu znaleckému posudku z oboru zdravotnictví byla po podání návrhu na povolení obnovy řízení předložena série důkazů nových, dříve neznámých, ze kterých vyplývají jiné skutečnosti, a je jimi potvrzována původní obhajoba stěžovatele. Další předložené znalecké posudky z oboru zdravotnictví zkoumají otázky v původním řízení nezodpovězené nebo otázky sporné, jejichž hodnocení soudy vedlo k odsouzení stěžovatele. Soud je odmítl jako irelevantní s tím, že se k těmto skutečnostem v původním řízení vyjádřil znalec, kterého však stěžovatel považuje za odborně nepříslušného. V případě nově předloženého znaleckého posudku z oboru biomechaniky se jedná o samostatně stojící nový důkaz, kdy toliko na jeho základě by bylo možné obnovit dané řízení. Znalec měl k dispozici nejen spisový materiál, ale také skutečnosti orgány činnými v trestním řízení nezjišťované nebo nevzaté v potaz. Stěžovatel uzavírá, že všechny nové znalecké posudky jsou novými skutečnostmi ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu. 8. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v samotném způsobu, jakým obecné soudy posoudily způsobilost nově předkládaných důkazů odůvodnit nové rozhodnutí. Městský soud přistoupil k vyžádání vyjádření znalců z původního řízení, k vypracování dodatků k jejich znaleckým posudkům a k výslechu znalce při veřejném zasedání, čímž činil úkony, které přísluší soudu až v obnoveném řízení. 9. K ústavní stížnosti stěžovatel připojil žádost o přednostní vyřízení podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu, odůvodněnou tím, že se již šestým rokem nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, je osobou vyššího věku a prvotrestanou, do výkonu trestu nastoupil dobrovolně a zároveň je otcem nezletilého dítěte, které nyní vyrůstá pouze s matkou. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné