III.ÚS 615/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 615/06 ze dne 5. 10. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2007 v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. F., právně zastoupeného Mgr. Ivem Kráčmarem, advokátem AK se sídlem Helceletova 9, 772 00 Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2005 č. j. 23 C 77/2001-150, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2005 č. j. 1 Co 139/2005-178, a proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006 č. j. 30 Cdo 230/2006-199, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě, 2) Vrchního soudu v Olomouci, a 3) Nejvyššího soudu ČR, jako účastníků řízení, a České republiky - Okresního soudu v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 7. 2006, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2005 č. j. 23 C 77/2001-150, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2005 č. j. 1 Co 139/2005-178, jakož i rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006 č. j. 30 Cdo 230/2006-199, a to pro porušení článku 2 odst. 2, článku 7 odst. 1, článku 8 odst. 2, článku 10 odst. 1 a odst. 2, článku 36, článku 38 odst. 2 a článku 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé. II. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením vyšetřovatele bývalé Okresní prokuratury v Olomouci ze dne 13. 8. 1987 sp. zn. Vp 35/87 bylo podle ust. § 172 odst. 1 písm. e) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného K. F. (stěžovatel) pro trestný čin útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle ust. § 154 odst. 2 tr. zákona. Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit tím, že ve svém dopise ze dne 3. 2. 1987 adresovaném ÚV KSČ a generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ, který obdržela ZO KSČ Dlouhá Loučka, se o rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 67/72, jímž byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle ust. § 156 odst. 2 tr. zákona a jímž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, vyjádřil tak, že je hanebný a zločinný. Poté, co uvedené usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (dne 25. 8. 1987), bývalý okresní prokurátor v Olomouci podal návrh na uložení ochranného léčení obviněného a na podkladě tohoto návrhu Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 9. 1987 sp. zn. Nt 139/87 uložil obviněnému K. F. podle ust. § 72 odst. 1, odst. 4 tr. zákona ochranné ústavní psychiatrické léčení. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 11. 1987 sp. zn. 1 To 556/87 podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost zamítl. Dne 26. 10. 1995 podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. F. stížnost pro porušení zákona, a to proti usnesení vyšetřovatele bývalé Okresní prokuratury v Olomouci, a dále proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Rozsudkem ze dne 5. 12. 1995 sp. zn. 2 Tzn 28/95 Nejvyšší soud ČR rozhodl, že pravomocným usnesením vyšetřovatele bývalé Okresní prokuratury v Olomouci ze dne 13. 8. 1987 sp. zn. Vp 35/87 byl porušen zákon v ust. § 172 odst. 1 písm. e) tr. řádu v neprospěch obviněného K. F., a proto uvedené usnesení vyšetřovatele bývalé Okresní prokuratury v Olomouci zrušil (výrok pod bodem I.). Dále Nejvyšší soud ČR uvedeným rozsudkem rozhodl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 1987 sp. zn. 1 To 556/87 byl porušen zákon v ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení, jež mu předcházelo, v ust. § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného K. F., a proto uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 1987 sp. zn. Nt 139/87 zrušil (výrok pod bodem II.). Ve výroku pod bodem III. Nejvyšší soud ČR zrušil rovněž další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud ČR přikázal vyšetřovateli Policie České republiky - Okresnímu úřadu vyšetřování v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (výrok pod bodem IV.). V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uvedl, že vyšetřovatel bývalé Okresní prokuratury v Olomouci porušil zákon v neprospěch obviněného tím, že zastavil trestní stíhání pro nepříčetnost obviněného, aniž zkoumal, zda není na místě zastavit trestní stíhání z jiného důvodu, který by byl pro obviněného příznivější. Vyšetřovatel se měl zabývat otázkou, zda skutkem, který na podkladě důkazů správně zjistil, obviněný jinak, tj. nebýt jeho nepříčetnosti, naplnil znaky trestného činu a jakého. V tomto ohledu, jak uvedl Nejvyšší soud ČR, vyšetřovatel žádné právní závěry v napadeném usnesení neučinil. Vyplývá to z obsahu odůvodnění napadeného usnesení, v němž jsou uvedena skutková zjištění a hodnocení důkazů, avšak chybí jakýkoli závěr o tom, jak vyšetřovatel kvalifikoval skutek po právní stránce. Jde podle Nejvyššího soudu ČR o závažnou neúplnost napadeného usnesení, protože pouze v případě, že by vyšetřovatel jinak ve zjištěném skutku shledal trestný čin, mohl zastavit trestní stíhání z důvodu nepříčetnosti obviněného podle ust. § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Pokud by vyšetřovatel dospěl např. k závěru, že skutek nevykazuje znaky trestného činu nebo že nevykazuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti, bylo na místě zastavit trestní stíhání podle ust. § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy z důvodu, že skutek není trestným činem, a takový důvod by byl pro obviněného příznivější. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. 9. 1987 sp. zn. Nt 139/87, jímž obviněnému uložil psychiatrické ústavní ochranné léčení, porušil zákon v neprospěch obviněného v ust. § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, tedy v ustanoveních, která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Podstatou pochybení Okresního soudu v Olomouci je podle Nejvyššího soudu ČR to, že o uložení ochranného léčení rozhodl, aniž učinil jakákoli skutková zjištění v tom směru, jakého jednání se obviněný dopustil a znaky jakého trestného činu toto jednání jinak naplňovalo. V tomto ohledu Okresní soud v Olomouci neprovedl žádné důkazy ani jejich hodnocení. Okresní soud v Olomouci se chybně omezil jen na konstatování, že trestní stíhání obviněného bylo vyšetřovatelem zastaveno z důvodu nepříčetnosti obviněného, a dokazování i hodnocení důkazů soustředil výlučně na otázku duševního stavu obviněného. Okresní soud v Olomouci pominul, jak uvedl Nejvyšší soud ČR, že podle ust. § 72 odst. 1 tr. zákona lze ochranné léčení uložit mimo jiné za podmínky, že v osobě obviněného jde o pachatele činu jinak trestného. Z toho podle Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že soud musí vždy nejprve zjistit, jakého jednání se obviněný dopustil a zhodnotit toto jednání po právní stránce z toho hlediska, zda jde o čin jinak trestný, a teprve poté může při zjištění nepříčetnosti obviněného uvažovat o uložení ochranného léčení. Otázku, zda obviněný je pachatelem činu jinak trestného, řeší soud samostatně a není nikterak vázán ani usnesením vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v ust. § 172 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 11. 1987 sp. zn. 1 To 556/87, jímž zamítl stížnost obviněného, porušil zákon v neprospěch obviněného v ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Krajský soud v Ostravě sice přezkoumal usnesení Okresního soudu v Olomouci v rozsahu stanoveném v ust. § 147 odst. 1 tr. řádu, avšak chybně se ztotožnil s nesprávným postupem i závěry Okresního soudu v Olomouci. Poté, co Nejvyšší soud ČR přikázal vyšetřovateli Policie ČR - Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci, aby věc znovu projednal, vyšetřovatel prostudoval předmětný spisový materiál a zjistil, že z dopisu napsaného obviněným dne 3. 2. 1987 vyplývá, že obviněný vlastně obsáhle a slušně žádá o to, aby ÚV KSČ byl s jeho případem seznámen. V celém dopise slušnou formou popisuje událost, která se mu přihodila, kde mj. popisuje na základě svých schopností, že se mu rozsudek Okresního soudu v Olomouci jeví jako hanebný a zločinný. K této skutečnosti byl obviněný dne 6. 4. 1987 vyslechnut do protokolu, přičemž na listě č. 3 protokolu uvádí, že ve svém prohlášení nevidí žádnou urážku soudu. Podle vyšetřovatele Policie ČR je zřejmé, že obviněný svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle ust. § 154 odst. 2 tr. zákona, a proto vyšetřovatel usn