III.ÚS 834/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 834/21 ze dne 27. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Ondřejem Sovákem, advokátem se sídlem Švédská 107/39, Praha 5 - Smíchov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2021, sp. zn. 61 To 24/2021, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 43 Nt 106/2020, spojené s návrhem na zrušení § 67 písm. b) trestního řádu, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Má za to, že jimi porušily jeho základní práva zaručená čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatel je stíhán pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), ukončeného ve stádiu přípravy dle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a zločin přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločin přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečin nadržování dle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nepřímého úplatkářství dle ust. § 333 odst. 1 tr. zákoníku, přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločin přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") vzal stěžovatele na základě nyní napadeného usnesení do vazby, a to z důvodu podle § 67 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). 3. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, o níž bylo napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnuto v neprospěch stěžovatele, který tak byl i nadále ponechán ve vazbě. 4. Stěžovatel namítá, že je z časového hlediska nemožné, aby soudkyně obvodního soudu dostatečně nastudovala rozsáhlé podklady pro rozhodnutí o návrzích o vzetí do vazby (zejména se prý nemohla seznámit s 9 svazky spisového materiálu, vyslechnout odposlechy v délce 7 hodin a shlédnout přiložené videozáznamy obdobné délky) tak, aby je mohla řádně a odpovědně vyhodnotit a spravedlivě o vzetí do vazby rozhodnout. Dle stěžovatele proto odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu vychází pouze z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, nikoliv ze znalosti obsahu vyšetřovacího spisu. 5. Stěžovatel dále napadá postup obvodního soudu, jelikož jeho obhájce byl o podání návrhu na vzetí do vazby a o konání vazebního zasedání informován až s několikahodinovým odstupem od zveřejnění těchto skutečností sdělovacími prostředky. Na druhou stranu upozorňuje, že ještě předtím byl jeho obhájce mylně informován o vydání rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby, a to ještě před konáním samotného vazebního zasedání. 6. Stěžovatel zdůrazňuje, že jemu ani jeho obhájci nebyl ani po urgencích doručen návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze na vzetí stěžovatele do vazby, návrh jim byl předán až po zahájení vazebního zasedání a na seznámení s ním měli pouhých 10 minut. Obhájci stěžovatele byla odepřena rovněž možnost nahlédnout do spisu, když poprvé tak mohl učinit až dva týdny po vydání rozhodnutí o vazbě. Takový postup stěžovatel shledává rozporným s čl. 5 Úmluvy a čl. 7 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. 5. 2012 o právu na informace v trestním řízení. S odkazem na některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva upozorňuje, že zadržená osoba má nárok na přezkum procedurálních a materiálních podmínek, které jsou nezbytné pro zákonnost zbavení jeho osobní svobody. Soud rozhodující o vzetí do vazby musí poskytovat záruky soudního řízení a toto řízení musí být kontradiktorní a musí zaručovat rovnost zbraní mezi oběma stranami. Rovnost zbraní přitom není zaručena, je-li odpírán přístup k dokumentům ve vyšetřovacím spisu, resp. obhájci obviněného musí být zpřístupněny minimálně ty informace, které jsou podstatné pro posouzení zákonnosti uvěznění obviněného. Tím, že nebyl stěžovateli či obhájci zpřístupněn důkazní materiál stejným způsobem a stejně přehledně jako státnímu zástupci a soudci, který o vazbě rozhodoval, byl prý stěžovatel zkrácen v právu na přístup ke spisu a k důkaznímu materiálu a bylo tak omezeno jeho právo na obhajobu. Tím, že z tr. řádu nevyplývá povinnost dát dostatečný prostor obviněným seznámit se s návrhem na vzetí do vazby ani zpřístupnit jemu či jeho obhájci dokumenty z vyšetřovacího spisu, dochází k porušení práva na spravedlivý proces, zásady kontradiktornosti řízení a práva na obhajobu. 7. Stěžovatel upozorňuje rovněž na nedostatek důvodů pro vzetí a držení ve vazbě. Zásah do svých práv spatřuje zejména v nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, které za měsíc a půl od jeho zadržení nevyslechly žádné svědky, u nichž měla hrozit obava z jejich ovlivňování. Rozvádí rovněž důvody, proč z jeho strany nemohlo reálně docházet k ovlivňování svědků. 8. Stěžovatel konečně tvrdí, že obvodní i městský soud vydaly svá rozhodnutí, aniž by byla nadřízeným soudem vyřešena otázka zákonného soudce, neboť nebylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na přikázání věci. 9. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby byla napadená rozhodnutí obecných soudů zrušena. K ústavní stížnosti stěžovatel rovněž připojil návrh na zrušení ustanovení § 67 písm. b) tr. řádu z důvodu jeho neústavnosti, resp. obsoletnosti. 10. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 11. Ústavní soud opakovaně judikoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (§ 68 odst. 1 tr. řádu). Trestní řád to vyjadřuje slovy, že musí být naplněna důvodná obava, že nastanou okolnosti, pro něž lze vazbu uvalit (§ 67 tr. řádu), resp. že rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi (§ 68 odst. 1 věta druhá tr. řádu). 12. Ústavní soud při posuzování důvodnosti vazby a jejího ukládání zastává spíše zdrženlivý postoj. Rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby je totiž sice bezpochyby rozhodnutím, které je způsobilé zasáhnout do jeho základních práv a svobod, avšak vzhledem k dočasnosti tohoto institutu a povinnosti periodického přezkumu trvání vazebních důvodů je zásah Ústavního soudu přípustný pouze v případě zjevně vybočujícího zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. 13. Ústavní soud rovněž mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dos