III.ÚS 916/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 916/13 ze dne 17. 2. 2015 N 33/76 SbNU 451 K otázce, zda lze nahradit souhlas zákonných zástupců s hospitalizací nezletilého předběžným opatřením dle § 76a občanského soudního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 17. února 2015 sp. zn. III. ÚS 916/13 ve věci ústavní stížnosti J. E., zastoupeného zákonnými zástupci, matkou K. E. a otcem T. E., právně zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2013 č. j. 32 Co 107/2013-116, usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. ledna 2013 č. j. 0 Nc 2106/2012-102, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012 č. j. 32 Co 662/2012-93, usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. listopadu 2012 č. j. 0 Nc 2106/2012-32, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012 č. j. 32 Co 661/2012-88 a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. listopadu 2012 č. j. 21 Nc 2106/2012-14, jimiž bylo rozhodnuto o nařízení a prodloužení předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu spočívajícího v předání nezletilého do péče zdravotnického ústavu bez souhlasu zákonných zástupců, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku jako účastníků řízení. I. Změna návrhu spočívající v rozšíření ústavní stížnosti tím způsobem, že se jí stěžovatel domáhá i zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2013 č. j. 32 Co 107/2013-116 a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. ledna 2013 č. j. 0 Nc 2106/2012-102, se připouští. II. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012 č. j. 32 Co 662/2012-93, usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. listopadu 2012 č. j. 0 Nc 2106/2012-32, usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012 č. j. 32 Co 661/2012-88 a usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. listopadu 2012 č. j. 21 Nc 2106/2012-14 bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na rodičovskou výchovu a péči podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. III. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012 č. j. 32 Co 662/2012-93, usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 29. listopadu 2012 č. j. 0 Nc 2106/2012-32, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012 č. j. 32 Co 661/2012-88 a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 2. listopadu 2012 č. j. 21 Nc 2106/2012-14 se ruší. IV. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. V. Náhrada nákladů zastoupení se stěžovateli nepřiznává. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. března 2013, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svých základních práv podle čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 a 4, čl. 8, 14 a 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1, čl. 12, 16, čl. 18 odst. 1, čl. 25, čl. 37 písm. b) a d) Úmluvy o právech dítěte, publikované pod č. 104/1991 Sb. Současně navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení. 2. Dne 29. října 2012 kolem 12:15 měl stěžovatel v kabinetu matematiky gymnázia, které jako student navštěvoval, bodnout do zad svou učitelku a následně ji několikrát udeřit pěstí do obličeje. V důsledku tohoto jednání utrpěla vážná zranění, zahrnující i poškození důležitého orgánu pro život. Stěžovateli bylo tou dobou čtrnáct let. Bezprostředně po skutku byl zadržen a odveden do ředitelny a poté předveden na policejní stanici. Přibližně ve 20:30 byl za doprovodu svých rodičů převezen do Fakultní nemocnice Motol, kde byl s jejich souhlasem hospitalizován. Protože však následujícího dne rodiče svůj souhlas odvolali, a to ke dni 2. listopadu 2012, nemocnice o této skutečnosti informovala Městský úřad Rakovník, odbor sociálně-právní ochrany dětí. Ten v návaznosti na to podal návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (není-li dále stanoveno jinak, občanským soudním řádem se v tomto nálezu rozumí tento zákon vždy právě v tehdejším znění), na jehož základě by byl stěžovatel předán do péče Fakultní nemocnice Motol, Dětské psychiatrické kliniky. 3. Usnesením ze dne 2. listopadu 2012 č. j. 21 Nc 2106/2012-14 (toto usnesení mělo být správně označeno sp. zn. 0 Nc 2106/2012) Okresní soud v Rakovníku (dále též "soud prvního stupně") návrhu vyhověl. Nařízení předběžného opatření odůvodnil výslechem poškozené provedeným policejním orgánem, z něhož vyplynulo, že stěžovatel šel do jejího kabinetu s největší pravděpodobností záměrně a nejednal zkratovitě. Soud se zároveň ztotožnil s názorem navrhovatele, že stav stěžovatele vyžaduje hospitalizaci a že je žádoucí jeho ponechání v péči specializovaného zařízení, které může zajistit jeho nepřetržitou péči a dohled tak, aby neohrozil sebe nebo někoho jiného. 4. Podle § 76a odst. 4 občanského soudního řádu byla doba trvání uvedeného předběžného opatření omezena na jeden měsíc. Dne 29. listopadu 2012, tedy ještě před jejím uplynutím, podal Městský úřad Rakovník návrh na prodloužení předběžného opatření z důvodu, že policejní vyšetřování stále není skončené a že v nemocnici nadále probíhá diagnostika. Toto své tvrzení doložil přípisem nemocnice ze dne 27. listopadu 2012, podle něhož je pokračování v hospitalizaci stěžovatele žádoucí z důvodu pokračování v podrobném vyšetřování jeho psychického stavu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, jakož i tomu, že dne 29. listopadu 2012 podal stejný úřad rovněž podnět k zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy stěžovatele, rozhodl Okresní soud v Rakovníku usnesením z téhož dne č. j. 0 Nc 2106/2012-32 o prodloužení předmětného předběžného opatření o další měsíc. 5. Proti oběma rozhodnutím podali rodiče stěžovatele odvolání, o nichž Krajský soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozhodl usneseními ze dne 20. prosince 2012 č. j. 32 Co 661/2012-88 a 32 Co 661/2012-93 tak, že je potvrdil. V prvním z nich uvedl, že soud prvního stupně postupoval v souladu s § 76a odst. 1 občanského soudního řádu, jestliže vyhověl bezodkladně návrhu na nařízení předběžného opatření, neboť skutečnosti v návrhu uváděné a osvědčené neumožňovaly jiné řešení. Na rozdíl od rodičů stěžovatele nepovažoval za rozhodující, jak bude kvalifikován předmětný skutek, nýbrž to, že stěžovatel závažným způsobem napadl jinou osobu. Bez odborného vyšetření přitom nebylo možné zjistit, z jakých pohnutek se tak stalo a zda stěžovatel, ať již s ohledem na svůj aktuální stav, nebo v důsledku uvědomění si následků svého jednání, není nebezpečný sám sobě. Nutnost hospitalizace jednoznačně vyplynula i z vyjádření Fakultní nemocnice Motol. Péče odborného zařízení tak v této fázi nemohla být nahrazena péčí rodičů v domácím prostředí. Pominout nakonec nebylo možné ani skutečnost, že stěžovatel se uvedeného jednání dopustil právě v péči rodičů a při jejich dosavadní výchově a formování postojů a osobnosti. Za této situace tak bylo v jeho zájmu, aby byla dokončena jeho základní psychiatrická diagnostika, která může zodpovědět, zda je možný jeho návrat do péče rodičů nebo zda je potřeba zvolit jiný postup. Teprve na jejím základě bude možné učinit závěr, zda život či příznivý vývoj stěžovatele nejsou vážně ohroženy. 6. Ve druhém usnesení se odvolací soud ztotožnil s důvody, pro které soud prvního stupně prodloužil předběžné opatření. Zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy, k němuž došlo 29. října 2012, nepovažoval za účelové především z toho důvodu, že psychiatrická diagnostika stěžovatele tou dobou stále nebyla dokončena. Ve zbytku odkázal na odůvodnění svého prvního usnesení. 7. Rodiče stěžovatele podali dne 31. prosince 2012 návrh na zrušení předběžného opatření, jenž však Okresní soud v Rakovníku zamítl usnesením ze dne 25. ledna 2013 č. j. 0 Nc 2106/2012-102. K zániku tohoto opatření totiž došlo již dne 2. ledna 2013 z důvodu uplynutí doby, na kterou bylo stanoveno. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2013 č. j. 32 Co 107/2013-116. Až do skončení řízení ve věcech dětí mladších patnácti let podle § 89