Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 8. 9. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

III.ÚS 956/21

Ústavní soud · 26. 5. 2021

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Pavla Vybírala, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. srpna 2020 č. j. 13 Co 145/2020-373 a ze dne 1. února 2021 č. j. 13 Co 3/2021-815, a usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. září 2020 č. j. 33 C 223/2018-392, ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 33 C 223/2018-415, ze dne 18. listopadu 2020 č. j. 33 C 223/2018-427 a ze dne 11. června 2020 č. j. 33 C 223/2018-311, spojenou s návrhem na zrušení části § 29 a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění
1

Ústavní stížností ze dne 11. 4. 2021, doplněnou podáními ze dne 12. 4. 2021, ze dne 14. 4. 2021, ze dne 3. 5. 2021, ze dne 4. 5. 2021 a ze dne 8. 5. 2021, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), porušení čl. 1 a čl. 29 Všeobecné deklarace lidských práv (dále jen "Deklarace") a porušení čl. 4, čl. 82, čl. 95 a čl. 96 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označených rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") a rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal průběh řízení, obsah a časovou souslednost svých úkonů a kriticky se ohradil proti právním závěrům okresního soudu a krajského soudu.

2

S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení části § 29 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve slově "pouze" a § 30 odst. 1 téhož zákona, která podle jeho názoru omezují svobodu volby účastníka řízení a zakládají potíže s výběrem právního zástupce, zvláště způsobí-li neodborným postupem účastníkovi škodu, a jsou tak v rozporu s čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 Listiny a čl. 29 Deklarace.

3

Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že byla vydána v řízení o žalobě stěžovatele proti žalované Obci T. o zaplacení 10 000 Kč, vedené u okresního soudu pod sp. zn. 33 C 223/2018. Žalovaná částka představovala náklady stěžovatele spojené s úpravou původního projektu rekonstrukce části křižovatky X x Y v obci T. v rámci akce Veřejná prostranství zahrnující rekonstrukci chodníků, přilehlých ploch a obnovení dopravních napojení místních komunikací.

4

Usnesením ze dne 24. 9. 2020 č. j. 33 C 223/2018-392 okresní soud vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě soudem stanovené doplnil žalobu, neboť neobsahovala dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností. Stěžovatel uvedl, že usnesení mu bylo doručeno dne 29. 9. 2020.

5

Usnesením ze dne 10. 11. 2020 č. j. 33 C 223/2018-415 okresní soud neprodloužil lhůtu stanovenou k doplnění žaloby, neboť žádosti stěžovatele o prodloužení považoval za nedůvodné. Stěžovatel uvedl, že usnesení mu bylo doručeno dne 12. 11. 2020.

6

Usnesením ze dne 11. 6. 2020 č. j. 33 C 223/2018-311 okresní soud přiznal znalci Michalu Radimskému, Ph.D. odměnu ve výši 4 200 Kč za podaný znalecký posudek a náhradu cestovních výdajů ve výši 374 Kč, celkem částku 4 574 Kč. K odvolání stěžovatele krajský soud usnesením ze dne 13. srpna 2020 č. j. 13 Co 145/2020-373 usnesení okresního soudu potvrdil. Stěžovatel uvedl, že usnesení mu bylo doručeno dne 29. 9. 2020.

7

Usnesením ze dne 18. 11. 2020 č. j. 33 C 223/2018-427 okresní soud podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl žalobu stěžovatele (výrok I.) a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 11 550 Kč (výrok II.) a České republice náklady řízení ve výši 4 574 Kč (výrok III.). K odvolání stěžovatele krajský soud usnesením ze dne 1. února 2021 č. j. 13 Co 3/2021-815 rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 050 Kč (výrok II.). Stěžovatel uvedl, že usnesení krajského soudu mu bylo doručeno dne 10. 2. 2021.

8

Stěžovatelovu ústavní stížnost a návrh s ní spojený nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož obě trpěla formálními i obsahovými nedostatky, zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

9

Ústavní soud proto vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 20 dnů formální i obsahové vady svého návrhu odstranil, a zároveň ho poučil, že nestane-li se tak, bude jeho návrh odmítnut. Výzva byla stěžovateli doručena dne 16. 4. 2021. Stěžovatel reagoval na výzvu podáním ze dne 3. 5. 2021, ve kterém požádal o prodloužení lhůty o dalších 20 dnů, nicméně podrobně rozvedl, že výzvu odmítá a žádá o nařízení jednání, kde věc vyřídí sám za sebe. Podáním ze dne 4. 5. 2021 stěžovatel informoval Ústavní soud o průběhu zajišťování právního zastoupení a požádal, aby o jeho podání byl informován předseda Ústavního soudu.

10

Stěžovatelovu návrhu na opětovné prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti Ústavní soud vyhověl a lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti a doložení plné moci osvědčující právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem prodloužil o 20 dnů. Výzva byla stěžovateli doručena dne 5. 5. 2021 a marně uplynula dnem 25. 5. 2021. V podání ze dne 8. 5. 2021 stěžovatel opakovaně označil výzvu za neplatnou, zaslal Ústavnímu soudu obsah e-mailové korespondence s jedním z brněnských advokátů, která podle jeho názoru svědčí o tom, že napadená ustanovení zákona o Ústavním soudu je třeba zrušit, a požádal o nařízení jednání a možnost vystupovat před Ústavním soudem bez právního zastoupení.

11

Vzhledem k tomu, že stěžovatel vady ústavní stížnosti neodstranil, Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

12

Za dané situace bylo nadbytečné zabývat se otázkou přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím uvedeným pod body 4 a 5 či otázkou včasnosti jejího podání ve vztahu k rozhodnutím uvedeným pod bodem 6.

13

Společně s ústavní stížností stěžovatel podal návrh na zrušení části § 29 zákona o Ústavním soudu ve slově "pouze" a § 30 odst. 1 téhož zákona. Z ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. 10. 1995, U 22/4 SbNU 351).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2021

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka