IV.ÚS 124/26 – Ústavní soud

IV.ÚS 124/26 ze dne 11. 3. 2026 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů D. U. a V. U., zastoupených Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou, sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1 - Nové Město, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Šumperku dne 19. listopadu 2025 č. j. 0 Nt 1038/2025-5, návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku, na jehož základě byl vydán uvedený příkaz k domovní prohlídce, a zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality při provedení domovní prohlídky dne 28. listopadu 2025, za účasti Okresního soudu v Šumperku, Okresního státního zastupitelství v Šumperku a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k domovní prohlídce a návrhu státního zástupce na vydání tohoto příkazu. Napadají rovněž postup policejního orgánu při provedení domovní prohlídky. Postupem orgánů veřejné moci mělo podle stěžovatelů dojít k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 10 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 8 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Ústavy. 2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a obsahu spisu Ústavní soud zjistil, že v záhlaví označeným policejním orgánem byly dne 20. 2. 2025 zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 a odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že odcizil nebo si přisvojil majetek společnosti X, čímž mohlo dojít ke způsobení škody uvedené společnosti ve výši 2 113 420,67 Kč. 3. V rámci prověřování trestného činu podal policejní orgán podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce mimo jiné na adrese rodinného domu, kde mají podle ústavní stížnosti stěžovatelé své obydlí. Dne 13. 11. 2025 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce na této adrese. Soudce Okresního soudu v Šumperku (dále jen "okresní soud") vydal napadený příkaz dne 19. 11. 2025 a domovní prohlídka byla provedena policejním orgánem dne 1. 12. 2025. II. Argumentace stěžovatelů 4. Příkaz k domovní prohlídce byl podle stěžovatelů nedostatečně odůvodněn. Soupis movitých věcí, které měly být domovní prohlídkou nalezeny, neobsahuje dostatečnou identifikaci těchto movitých věcí. I kdyby byly takové movité věci domovní prohlídkou nalezeny, nebylo by možné je ztotožnit. Hledané movité věci navíc byly špatně oceněny, takže není jasné, zda by byla překročena hranice škody pro naplnění skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Domovní prohlídkou navíc žádné takové věci nalezeny nebyly. Domovní prohlídka podle stěžovatelů nemohla být neodkladným úkonem, neboť o trestním řízení stěžovatelka věděla, navíc mezi jednotlivými klíčovými úkony v trestním řízení jsou velké časové prodlevy. 5. Domovní prohlídka byla podle stěžovatelů způsobena bývalým manželem stěžovatelky, o němž se stěžovatelé domnívají, že má uvedené trestní řízení "pod kontrolou". Příkaz k domovní prohlídce byl založen na jeho nepravdivém a účelovém tvrzení o tom, že stěžovatelka má u sebe některé odcizené věci. 6. Stěžovatelé poukazují na vady průběhu domovní prohlídky. Orgány činné v trestním řízení stěžovatelům neumožnily účast jejich právní zástupkyně, ani účast vlastníka nemovitosti na domovní prohlídce. Nepřihlédly k argumentaci, kterou stěžovatelka uvedla ve výpovědi předcházející provedení domovní prohlídky, a nezohlednily ani to, že stěžovatelka některé věci z majetku dotčené společnosti již dříve vydala. Stěžovatelé dále nesouhlasí s tím, že protokol o domovní prohlídce obsahuje velmi detailní popis jejich rodinného domu, což považují za nestandardní a hrubě zasahující do jejich rodinného a soukromého života. Samotné provedení domovní prohlídky v malé obci, kde stěžovatelé bydlí, považují za svoji dehonestaci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byl napadený příkaz vydán. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 8. K posouzení části ústavní stížnosti, kterou stěžovatelé napadají návrh státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce, není Ústavní soud příslušný, neboť napadený návrh nelze považovat za pravomocné rozhodnutí, opatření či jiný zásah orgánu veřejné moci, které by bylo způsobilé porušit základní právo nebo svobodu zaručené ústavním pořádkem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ve zbývající části je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný. 9. Ústavní stížnost je přípustná, s výjimkou té části, v níž stěžovatelé brojí proti postupu policejního orgánu (jakožto jinému zásahu orgánu veřejné moci) a požadují, aby Ústavní soud policejnímu orgánu přikázal nepokračovat v porušování práv stěžovatelů a obnovit stav před jejich porušením. V ústavní stížnosti stěžovatelé nedokládají, ani netvrdí, že by k ochraně svých práv využili postupu podle § 157a trestního řádu. Žádost o přezkum postupu policejního orgánu přitom může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít i osoba, jež tvrdí, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede (viz např. usnesení ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 2281/21). Stěžovatelé nepodali ani podnět k výkonu dohledu nadřízeným státním zastupitelstvím podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Stěžovatelé tak v tomto rozsahu nevyčerpali všechny dostupné prostředky ochrany svých práv (srov. např. usnesení ze dne 17. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 851/24, ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14). IV. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 2281/21, ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 či ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). 11. Ústavní konformitou domovních prohlídek se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Provedení domovní prohlídky podléhá tzv. třístupňové kontrole policejního orgánu, státního zástupce a soudu (srov. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13), jež ústí v případné vydání soudního příkazu k domovní prohlídce. Při vydávání příkazu musí soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost pro naplnění cíle trestního řízení. Je-li prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí tuto skutečnost soud rovněž odůvodnit (srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13). 12. Při přezkumu příkazu k domovní prohlídce je nicméně nutno zohlednit, že soud je při jeho vydání obvykle omezen časem a neúplností dostupných informací, jejichž ověřitelnost je v dané fázi omezená (srov. např. nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12). Nadměrná formalizace počáteční fáze trestního řízení by mohla bránit jeho efektivnímu vedení. Proto absence podrobného odůvodnění bez dalšího neznamená, že by napadený příkaz byl vadný, lze-li při jeho následné kontrole a po zvážení