Ústavní soud IV.ÚS 1648/25

Vedlejší účastnice jako pronajímatelka žalovala stěžovatelku jako nájemkyni na vyklizení nemovitosti, neprokázala však, že se stěžovatelka stala novou nájemkyní. Proto Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu zamítl.

Pronajímatelka se nicméně později znova obrátila na tentýž obvodní soud, žádala o obnovu řízení (§ 228 a násl. občanského soudního řádu). V exekučním řízení se jí podařilo získat dohodu se všemi potřebnými podpisy, které prokazovaly, že se stěžovatelka stala nájemkyní. Obvodní soud žalobě na obnovu řízení sice nevyhověl, ale Městský soud v Praze již ano. Povolil obnovu řízení (pod sp. zn. 13 C 174/2020). Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl, neboť se městský soud neodchýlil od ustálené judikatury.

Stěžovatelka napadá rozhodnutí městského soudu a Nejvyššího soudu ústavní stížností, Ústavní soud však musí nejprve posoudit, zda se může nynější věcí věcně zabývat. Konkrétně musí zodpovědět, zda je nynější ústavní stížnost přípustná.

Ústavní stížnost je nejzazším prostředkem ochrany základních práv [srov. např. stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), bod 15]. Již to předurčuje, v jakém okamžiku smí Ústavní soud vystoupit na ochranu práv jednotlivců. Dokud jiné orgány veřejné moci věc projednávají a rozhodují o ní, musí Ústavní soud vyčkat. Z tohoto procesního pravidla existují výjimky. Ty jsou však úzce vymezeny. Musí jít o akt orgánu veřejné moci, který je způsobilý bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv (první podmínka). Současně námitka porušení základního práva se časově a věcně omezuje jen na tu kterou část řízení (druhá podmínka). Jen tehdy smí Ústavní soud vstoupit do probíhajícího, pravomocně neskončeného řízení [stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), bod 27; dále srov. např. stanovisko pléna ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 (ST 43/83 SbNU 933), body 10 až 13].

Obnova řízení se procesně rozpadá dvou dílčích fází. Nejdřív se řeší, zda obnova řízení vůbec přichází v úvahu (tzv. řízení o povolení obnovy neboli iudicium rescidens). Pokud ano, dříve pravomocně skončené soudní řízení se otevře, tj. obnoví se a civilní soud ve věci rozhodne nanovo (tzv. řízení po povolení obnovy neboli iudicium rescissorum). Popis procesního postupu při obnově řízení tak na první pohled svádí k závěru, že tato dílčí řízení jsou svébytnými a samotnými řízeními. Takový závěr ovšem opomíjí zásadní procesní důsledek, který nastane při povolení obnovy řízení. Pokud civilní soudy vyhoví žalobě na obnovu řízení, původní a obnovené řízení splyne v jedno. Poté, co se pronajímatelka odvolala proti zamítavému rozhodnutí obvodního soudu, městský soud jejímu odvolání vyhověl a obnovu sporného řízení povolil. V důsledku toho stále probíhá řízení před civilními soudy (srov. též usnesení ze dne 21. 11. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1446/23, bod 10).

Je pravda, že Ústavní soud v minulosti věcně přezkoumával rozhodnutí, která civilní soudy vydaly v řízení o povolení obnovy. Ovšem jen tam, kde civilní soudy žalobu na obnovu řízení zamítly. Tím věc skončila, a to již v první fázi řízení o obnově řízení [srov. nálezy ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1148/13 (N 14/72 SbNU 189), bod 2, a ze dne 2. 10. 2018 sp. zn. II. ÚS 2546/18 (N 163/91 SbNU 43), body 3 a 4].

Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].