Ústavní soud IV.ÚS 1671/25

Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 16. 12. 2024 č. j. 36 D 1145/2024-123 zastavil řízení o pozůstalosti po otci stěžovatelky z důvodu své nepříslušnosti. Shledal totiž, že otec stěžovatelky neměl obvyklý pobyt na území České republiky. Proti tomu se stěžovatelka odvolala. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením označeným v záhlaví potvrdil rozhodnutí okresního soudu.

Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu ústavní stížností. Namítá, že krajský soud se měl obrátit s předběžnou otázkou na Soudní dvůr Evropské unie. Jelikož tak nepostupoval, porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce a na ochranu majetku podle čl. 38 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Proti usnesení krajského soudu lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu, jehož přípustnost se řídí § 237 občanského soudního řádu. O tom krajský soud stěžovatelku poučil. Stěžovatelka se nadto úspěšně bránila dovoláním již proti předchozímu usnesení krajského soudu vydanému v této věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2024 č. j. 24 Cdo 1746/2024-103, na něž stěžovatelka sama odkazuje). Stěžovatelka tentokrát dovolání nepodala, a nevyčerpala tedy procesní prostředky k ochraně svých práv.

Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.