Ústavní soud IV.ÚS 1883/25
Ústavní soud · 9. 7. 2025
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti.
O co šlo: Stěžovatelé figurují jako dlužníci v insolvenčních řízeních vedených u Krajského soudu v Praze.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Aplikovaná ustanovení
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelů Jiřího Hnidáka a Ing. Věry Hnidákové, obou zastoupených JUDr. Stanislavem Mečlem, advokátem, sídlem Klimentská 1207/10, Praha 1 - Nové Město, proti vyrozumění Krajského soudu v Praze ze dne 19. června 2025 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-1206 a jinému zásahu Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012 a KSPH 66 INS 6953/2016, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé figurují jako dlužníci v insolvenčních řízeních vedených u Krajského soudu v Praze. Krajskému soudu podali několik podání, ve kterých argumentují, že řízení mají být pro překážku litispendence zastavena, případně že má dojít k postoupení věci Městskému soudu v Praze do řízení vedeného pod sp. zn. 50 K 82/98. Toto řízení kvůli procesním vadám dle jejich názoru nikdy neskončilo a stávající insolvenční řízení trpí překážkou litispendence. Na tato podání reagoval krajský soud jen tím, že stěžovatelku vyrozuměl o tom, že k překážce litispendence nedošlo.
Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného přípisu a toho, aby Ústavní soud nařídil, že insolvenční soud má jejich návrhy projednat a zakázat třetím osobám disponovat s jejich majetkem. Žádají též o přednostní projednání věci. Tvrdí, že krajský soud měl o jejich návrzích rozhodnout usnesením, a že kvůli překážce litispendence měl jejich insolvenční řízení zastavit (nejsou splněny podmínky řízení).
Ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť nepodali návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (tuto skutečnost si Ústavní soud ověřil z insolvenčního rejstříku). Ústavní soud se proto nemůže jejich ústavní stížnosti věcně zabývat: návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu je prostředkem, pomocí kterého se stěžovatelé mohou domoci těch procesních úkonů, jejichž potřeba je dle jejich přesvědčení nepochybná a jež podle nich musí být ze zákona učiněny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2012 sp. zn. 21 Cul 5/2012).
Ústavní soud nad rámec výše uvedeného poznamenává, že insolvenční soudy se s uplatněnými argumenty stěžovatelů o překážce litispendence již několikrát zabývaly (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012, 3 VSPH 170/2025-B-1188, bod 11).
Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu