IV.ÚS 2914/25 – Ústavní soud

IV.ÚS 2914/25 ze dne 22. 10. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného Mgr. Markétou Petrovou, advokátkou, sídlem Za Humny 667/4, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2025 č. j. 13 Co 151/2025-591, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a nezletilé M. Š. a L. M., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo podle čl. 32 odst. 4 Listiny ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Stěžovatel (dále též "otec") se domáhal změny péče a úpravy styku s nezletilou vedlejší účastnicí (dále jen "nezletilá"), která je dcerou stěžovatele a vedlejší účastnice (dále též "matka"). Matka se domáhala zvýšení výživného pro nezletilou. 3. Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") výrokem IV rozsudku ze dne 5. 3. 2025 č. j. 0 P 364/2023-544 zamítnul návrh stěžovatele na změnu péče nezletilé a úpravu styku vedlejší účastnice s nezletilou. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele napadeným rozsudkem tento výrok IV rozsudku okresního soudu potvrdil. Ve zbývající části změnil rozsudek okresního soudu tak, že zvýšil výživné (oproti původní částce ve výši 10 000 Kč měsíčně) s účinností ode dne 1. 9. 2021 na částku 12 000 Kč měsíčně a s účinností ode dne 1. 9. 2024 na částku 14 000 Kč měsíčně. Krajský soud ve shodě s okresním soudem dovodil, že nedošlo k zásadní změně poměrů a v nejlepším zájmu nezletilé je i nadále, aby zůstala v péči matky a se stěžovatelem se stýkala v rozsahu, který byl stanoven předchozím rozhodnutím soudu (rozsudek okresního soudu ze dne 31. 1. 2018 č. j. 35 Nc 33/2016-146 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 19. 10. 2018 č. j. 56 Co 142/2018-228). U matky nebylo prokázáno, že by její výchovné kompetence byly něčím snižovány, že by péči o nezletilou zanedbávala nebo ve styku s otcem bránila či nezletilou proti otci manipulovala. Pro zlepšení nedobrého psychického stavu nezletilé, který je důsledkem dlouhodobých napjatých vztahů mezi rodiči, a jejího fungování je nezbytný podporující, důsledný výchovný přístup obou rodičů a zkvalitnění jejich vzájemné komunikace. Krajský soud zohlednil stanovisko nezletilé (v době jeho rozhodování dvanáctileté), podle něhož na stávající úpravě nechce nic měnit. Zvýšení výživného je pak odrazem zvýšených příjmů stěžovatele v rozhodném období. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel brojí proti té části napadeného rozhodnutí týkající se jeho návrhu na změnu péče a úpravu styku. Namítá, že obecné soudy nedostatečně zjišťovaly názor nezletilé, resp. jejich zjištění byla spíše formálního charakteru, aby byly naplněny podmínky stanovené judikaturou Ústavního soudu. Nezabývaly se rozporem v postoji nezletilé, kdy na jednu stranu uváděla, že jí dosavadní styk vyhovuje, na druhou stranu nebyla schopna odpovědět, zda by stála o střídavou péči. Nevěnovaly se tomu, co je příčinou tohoto postoje nezletilé a zda za tím nestojí vliv vnějšího okolí (např. manipulace jednoho z rodičů), což vede k nepřezkoumatelnosti jejich rozhodnutí. Krajský soud převzal nekriticky názor nezletilé, aniž by svůj závěr podpořil znaleckým posudkem nebo odborným lékařským vyjádřením z oboru psychologie či psychiatrie. Dále v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé nezvážil možnost jejího svěření do střídavé péče a dostatečně neodůvodnil, proč je upřednostňována výlučná péče matky. Obecné soudy pominuly zdravotní zprávy MUDr. Rozsívalové, v nichž se naznačuje, že je to právě matka, která spolupracuje při léčbě nezletilé pouze formálně a zůstává pasivní. Stěžovatel poukazuje na to, že matka podporuje nezletilou k vyhýbání se povinnostem, nechává ji trávit celé dny samotnou a nezvládá dohlédnout na to, aby nezletilá plnila své povinnosti a chodila řádně do školy. Vyslovuje přesvědčení, že při rovnoměrném rozložení péče, by nezletilá začala prospívat, protože by měla stabilnější prostředí a začala plnit své povinnosti. Krajský soud zakonzervoval dosavadní výchovný model, který se ovšem podle stěžovatele neosvědčil. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 7. Ústavní soud předesílá, že k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech zastává zdrženlivý postoj. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)]. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance. 8. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z mezí ústavnosti nevybočilo. Stěžovatelem požadovaná střídavá péče nemusí být obecnými soudy vždy upřednostňována, každou rodinnou situaci je zapotřebí posuzovat individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem [srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739)], takže soudy přirozeně mohou v některých případech dospět k závěru, že svěření dítěte do střídavé péče se nebude jevit nejvhodnějším řešením. Může jít např. o zdravotní či psychický stav dítěte, vzdálenost bydlišť obou rodičů, což by do jisté míry mohlo narušit školní docházku či mimoškolní aktivity, nebo též absence odpovídající komunikace mezi rodiči. Tyto případy blíže vymezuje judikatura Ústavního soudu [srov. např. nálezy ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629), ze dne 5. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 1835/12 (N 152/66 SbNU 289), usnesení ze dne 7. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 1448/22 aj.]. Přitom je třeba zdůraznit, že rozhodování ve věcech péče o nezletilé není rozhodnutím neměnným, zaručujícím soudem nastolený "režim" natrvalo. Účastníci těchto vztahů se mohou, změní-li se poměry rodičů či nezletilého, domáhat změny posledního rozhodnutí. 9. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy, resp. krajský soud, který z převážné části vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, pečlivě provedly individualizované posouzení věci. K námitce stěžovatele, že obecné soudy nekriticky převzaly vyjádření nezletilé, Ústavní soud v obecné rovině připomíná, že přání dítěte je zásadním vodítkem při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj dítěte bez dalšího převzaly a aby svá rozhodnutí založily pouze na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. nálezy ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 4160/12 (N 66/69 SbNU 213) nebo ze dne 26. 5.2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)]. 10. Vycházeje z výše uvedených východisek Ústavní soud konstatuje, že v nyní posuzované věci si obecné soudy opatřily dostatečné podklady pro rozhodnutí. Při zkoumání poměrů vyšly z