IV.ÚS 3061/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3061/25 ze dne 11. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Lokrum s.r.o., sídlem Vítkova 631/7a, Praha 8 - Karlín, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou advokátkou, sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2025 č. j. 22 Cdo 2035/2024-787 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. ledna 2024 č. j. 22 Co 315/2023-733, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení a obchodní společnosti MERCIA spol. s r.o., sídlem Dašická 1228, Chrudim, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požádala o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že vedlejší účastnice je vlastníkem pozemku st. parc. č. 6022 v k. ú. Chrudim (dále jen "pozemek"). Stěžovatelka je vlastníkem budovy č. p. 1249 (dále jen "stavba") stojící na tomto pozemku, přičemž stavbu vybudovala společnost UNIPO spol. s r.o., jíž vedlejší účastnice udělila souhlas s její výstavbou a uzavřela s ní nájemní smlouvu dne 15. 4. 1996. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 12. 2022 a strany této smlouvy si dohodly zřízení věcného břemene užíváním pozemku a užíváním příjezdu a odjezdu k čerpací stanici. Dále dohodly, že pronajímatel po 1. 1. 2023 převede pronajatý pozemek úplatně za 1 Kč na nájemce. Na majetek společnosti UNIPO spol. s r.o. byl ke dni 18. 10. 2002 prohlášen konkurz a správce konkurzní podstaty vypověděl nájemní smlouvu, resp. došlo k dohodě o ukončení nájemního vztahu mezi správcem konkurzní podstaty úpadce a vedlejší účastnicí ke dni 31. 10. 2003. Správce konkurzní podstaty úpadce posléze prodal stavbu postavenou na pozemku právnímu předchůdci stěžovatelky, společnosti Kubík a.s., která uzavřela s vedlejší účastnicí nájemní smlouvu ze dne 31. 10. 2003. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 11. 2003 s možností ukončení výpovědí nebo písemnou dohodou z jakéhokoliv důvodu i bez uvedení důvodu, s výpovědní lhůtou v délce 6 měsíců. Pro případ skončení nájmu bylo dohodnuto, že nájemce je povinen uvést pozemek do původního stavu, a to ekologicky. 3. Vedlejší účastnice dala výpověď z nájemní smlouvy dne 23. 8. 2019, tato výpověď byla právnímu předchůdci stěžovatelky doručena dne 29. 8. 2019 a nájemní vztah zanikl ke dni 29. 2. 2020. Od tohoto data nebyla uzavřena žádná další dohoda o užívání pozemku mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou či jejím právním předchůdcem. 4. Okresní soud v Chrudimi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 14. 10. 2021 uložil stěžovatelce povinnost stavbu odstranit. Rozhodnutí okresního soudu usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") zrušil a zavázal okresní soud k tomu, aby provedl výklad nájemní smlouvy ze dne 31. 10. 2003. Okresní soud následně rozsudkem ze dne 21. 9. 2023 č. j. 8 C 51/2020-668 zastavil řízení o vzájemném návrhu stěžovatelky, kterým se domáhala převedení pozemku do svého vlastnictví (výrok I) a uložil jí povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení spojené se vzájemným návrhem (výrok II). Dále zamítl žalobu, kterou se vedlejší účastnice domáhala, aby stěžovatelce byla uložena povinnost odstranit stavbu, a po odstranění stavby předat pozemek vedlejší účastnici (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Okresní soud uzavřel, že smlouva o nájmu byla koncipována na dobu neurčitou, přičemž po ukončení nájemní smlouvy vznikla povinnost nájemce uvést pozemek do původního stavu. Stěžovatelce však nevznikla povinnost odstranit stavbu, neboť nejde o stavbu dočasnou. Odstranění stavby okresní soud navíc shledal v rozporu s dobrými mravy. 5. K odvolání vedlejší účastnice krajský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil stěžovatelce povinnost stavbu odstranit (se všemi součástmi a příslušenstvím) a vyklizený pozemek předat vedlejší účastnici do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Krajský soud konstatoval, že stěžovatelka neprokázala, že by jí nebo jejímu právnímu předchůdci svědčilo právo mít trvale umístěnou stavbu na pozemku vedlejší účastnice. Právo mít stavbu umístěnou na tomto pozemku měla pouze po dobu trvání nájemní smlouvy, to však zaniklo skončením nájmu ke dni 29. 2. 2020. Od této doby stěžovatelce nesvědčí žádné právo mít stavbu umístěnou na pozemku vedlejší účastnice, a proto je povinna stavbu odstranit. Vzhledem k absenci práva mít trvale umístěnou stavbu nelze akceptovat tvrzení stěžovatelky o rozporu s dobrými mravy. Krajský soud uzavřel, že vedlejší účastnice se důvodně domáhala ochrany svého vlastnického práva podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky napadeným usnesením pro nepřípustnost, přičemž aproboval závěry krajského soudu. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že její právní předchůdce byl v dobré víře, že nabývá do svého vlastnictví stavbu povolenou, oprávněnou a nikoliv dočasnou. Závěr o dočasně oprávněném charakteru stavby obecné soudy opírají o argument, že nájemní oprávnění umístit stavbu je obligací, která je podle ustálené judikatury dočasným titulem a zakládá tak charakter dočasně oprávněné stavby. 7. Stěžovatelka je přesvědčena, že mezi stavebníkem a vedlejší účastnicí došlo ke sjednání nájmu s následným odkupem, že v uvedených smluvních ujednáních si jako titul pro umístění stavby dohodli budoucí prodej zastavěného pozemku k 1. 1. 2023 za 1 Kč a že tím zcela jednoznačně projevili vůli k trvalému umístění stavby na pozemku vedlejší účastnice a nezamýšleli odstranění stavby. Nájem byl sjednán pouze jako titul pro užívání pozemku. 8. Stěžovatelka nesouhlasí s postupem obecných soudů, které neodůvodnily, proč byla vůle stran vyjádřená v nájemní smlouvě posuzována právně naprosto odlišným způsobem, její jednotlivá ujednání dokonce izolovaně a separátně jako dvě na sobě nezávislá ujednání s odlišným právním osudem a nikoliv jako jednotný záměr stran. Vůle a záměr stran byly vyjádřeny jednoznačně přímo v textu nájemní smlouvy, stejně jako ve smlouvě o zřízení věcného břemene uzavřené mezi společností UNIPO spol. s r.o. a vedlejší účastnicí dne 28. 5. 1998, v níž vedlejší účastnice zřídila ve prospěch společnosti UNIPO spol. s r.o. věcné břemeno užívání pronajatých pozemků do 31. 12. 2022 a věcné břemeno prodeje daných pozemků k 1. 1. 2023. Přestože věcně právní účinky věcných břemen nikdy nenastaly, neboť nebyly vloženy do katastru nemovitostí, vůle stran byla projevována opakovaně, jednoznačně a konzistentně a obligační účinky inter partes nastaly. Z dokazování vyplynulo, že úmyslem stran byl převod vlastnického práva za pouhou 1 Kč. Dále také z dokazování vyplynulo, že sjednané nájemné bylo vyšší než nájemné obvyklé, což dokazuje, že nájemným byla rovněž splácena kupní cena za budoucí nabytí vlastnického práva k pozemku. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Oprávněn k zásahu je pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně kdy rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Taková situace však v posuzované věci nenastala. 10. Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit jejímu právnímu názoru. Výklad nájemní smlouvy ze dne 15. 4. 1996 ovšem Ústavnímu soudu nepřísluší, výklad jednotlivých ustanovení smlouvy náleží do kompetence obecných soudů. Svým požadavkem stěžovatelka nepřípustně staví Ústavní soud do role další přezkumné instance. 11. Z judika