IV.ÚS 899/16

V ústavní stížnosti ze dne 15. 3. 2016, doručené Ústavnímu soudu dne 18. 3. 2016, Rastislav Bugoš (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o kasační stížnosti.

Dne 15. 9. 2015 rozsudkem č. j. 22 Af 57/2013-49 Krajský soud v Ostravě (dále jen "správní soud") zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 16. 4. 2013 č. j. 9709-8/2013-900000-304.5, jímž byla změněna formulace části výroku rozhodnutí Celního úřadu Karviná ze dne 3. 12. 2012 č. j. 12834-4/2012-146100-024, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z lihu za zdaňovací období červen 2012 ve výši 823 080 Kč, a ve zbytku bylo rozhodnutí celního úřadu potvrzeno.

Dne 7. 1. 2016 usnesením č. j. 7 Afs 273/2015-29 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 15. 9. 2015 č. j. 22 Af 57/2013-49 odmítl (výrok I) podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. V odůvodnění kasační soud uvedl, že žalobce k výzvě soudu vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě neodstranil, přičemž důvody podání kasační stížnosti skutkově ani právně nekonkretizoval. Toto rozhodnutí bylo předmětem ústavní stížnosti.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím kasačního soudu bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel uvedl, že usnesením kasačního soudu ze dne 23. 10. 2015 (podle kasačního soudu ze dne 23. 11. 2015) č. j. 7 Afs 273/2015-20 byl vyzván k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě uvedením rozsahu napadení rozsudku správního soudu a důvodu podání kasační stížnosti. Na tuto výzvu reagoval prostřednictvím svého zástupce elektronickým podáním ze dne 23. 12. 2015, jímž byla kasační stížnost doplněna.

Kasační soud ve vyjádření ze dne 16. 6. 2016 k ústavní stížnosti uvedl, že v dané věci nelze popřít, že byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, k čemuž došlo v důsledku několika administrativních pochybení v průběhu řízení o kasační stížnosti.

Kasační soud ve vyjádření dále uvedl, že na jeho usnesení ze dne 23. 11. 2015 č. j. 7 Afs 273/2015-20, obsahující výzvu k doplnění kasační stížnosti, reagoval stěžovatel zasláním podání, jehož přílohou bylo doplnění kasační stížnosti v požadovaném rozsahu. Na uvedeném podání však stěžovatel omylem uvedl chybnou spisovou značku 7 Afs 274/2015 a následným nesprávným postupem podatelny i kanceláře bylo toto doplnění, doručené kasačnímu soudu dne 23. 12. 2015, nedopatřením založeno do spisu sp. zn. 7 Afs 274/2015. V důsledku toho pak vznikl dojem, že v této věci sp. zn. 7 Afs 273/2015 kasační stížnost doplněna nebyla, a proto bylo rozhodnuto o jejím odmítnutí.

Závěrem svého vyjádření kasační soud navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, pročež od něj upustil dle ustanovení § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost opodstatněnou a zcela jí vyhověl z následujících důvodů.

Stěžovatel se dovolával práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 a násl. Listiny, jemuž koresponduje čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a - jak plyne z obsahu ústavní stížnosti - tvrdil, že postupem kasačního soudu bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces z hlediska přístupu ke kasačnímu soudu, který jeho kasační stížnost odmítl projednat, ačkoliv jeho výzvě k odstranění vad kasační stížnosti ve stanovené lhůtě stěžovatel zcela vyhověl, v důsledku čehož mu byla odňata možnost domáhat se kasačního přezkumu rozsudku správního soudu ze dne 15. 9. 2015 č. j. 22 Af 57/2013-49.

Kasační soud tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti akceptoval a připojil se k jeho návrhu.

Ústavní soud připomíná, že při aplikaci záruk spravedlivého procesu plynoucích z části páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, je třeba vzít v úvahu, že článek 36 odst. 1 Listiny stanoví podmínku domáhat se svého práva "stanoveným postupem". V daném případě tímto "stanoveným postupem" je nutno rozumět především postup upravený v soudním řádu správním, zejména pokud jde o podmínky řízení z hlediska náležitostí návrhu. Je zřejmé, že stěžovatel uvedením nesprávné spisové značky na svém podání ze dne 23. 12. 2015 uvedl kasační soud v omyl, nicméně tuto skutečnost nelze považovat za dostatečný a přiměřený důvod odmítnutí návrhu pro neodstranění jeho vad. Pokud by podatelna a kancelář kasačního soudu postupovaly stanoveným administrativním postupem, což bylo jejich povinností, mohlo být pochybení stěžovatele snadno napraveno.

Z uvedených důvodů proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zcela vyhověl a napadené rozhodnutí kasačního soudu podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.